Smsky o smutku

Chybí mi Tvé oči, do kterých bych se chtěla dívat.
Chybí mi Tvé rty, které bych chtěla líbat.
Chybí mi Tvé tělo, které bych chtěla objímat.
Chybí mi Tvá ramena, o které bych se chtěla opírat.
Chybíš mi prostě Ty,
Ty, který jsi mi tak vzdálený.

Je večer a v hlavě mi zní tóny písně poslední. Tvé ruce mi bloudí po těle, pomalu, jemně, nesměle. Polibkem otvíráš má ústa a já Ti do ucha šeptám: Zůstaň!

Vždy, když jdu spát,
Tebe chci hřát.
Vždy, když usínám,
na Tebe vzpomínám.
Vždy, když spím,
o Tobě sním.
Vždy, když se probudím,
s Tebou se nenudím.
Vždy, když Ti zavolám,
ztěží Ti odolám.
Vždy, když Tě slyším,
po Tobě toužím.
Vždy, když se loučím,
těžce se soužím.
Jak dál mám spát?
Tebe chci hřát.
Jak dál mám jít?
S Tebou chci snít.
Jak dál mám vzpomínat?
S Tebou chci usínat.
Jak dál mám žít?
S Tebou chci být...

Stýská se mi po Tvých očích, po Tvých dlaních. Ale co je chvilka odloučení proti mé lásce k Tobě. Moc Tě miluju!

Už ani snad nevím co dělat,
co zachraňovat.
Mráčky se nad mým životem objevily
- jako by pohltily vše, o čem jsme snili...

Dostal jsem Tě přímo od Boha.
Svět byl na hlavě, ne na nohách.
Opilí jak z láhve tequily,
oči - ruce se nám spojily.
A teď se trápím.
V lásce nejsou mapy...

Ahoj krásko, stýská se mi po Tvých rtech, na krk malý polibek, ňadra polaskat a zahřát, snad si zítra už budem spolu hrát.

Dnes večer neusnu a nebudu spát,
slzy si neutřu a nebudu se smát.
Nepláču proto, že bys mne neměl rád,
ale proto, že jsi mě naučil život milovat.

Já myslím na Tebe potají,
ty vkrádáš se mi do spaní.
Já miluji Tě čím dál víc
a Ty nevíš o tom nic.

Naše láska byla pavučina,
křehká, lehká a tak krásná,
jenže zpráva doručená
přinesla mi slova cituprázdná...
Zpráva jasná byla,
už mě nemáš rád,
slzička, co štěstí smyla,
zašeptala: On se vrátí - snad.

Jsi moje slunce, jsi moje teplo,
jsi moje nebe, jsi moje světlo.
Ty jsi můj život, Ty jsi mé srdce,
vrať se mi zpátky - podej mi ruce!

To nekonečné odloučení od Tebe ničí mě
a na kolena srazí mě,
když vidím Tě, tak nevím co říct,
všechno má svůj rub i líc,
já chci Tě, lásko, čím dál víc.

Slzičky po tváři mi stékají,
hvězdičky na nebi mi mávají,
měsíček se na mě usmívá,
já se slzami v očích usínám.
Chybíš mi, zlatíčko,
má vyhaslá hvězdičko!

Proč se to vše muselo stát, proč to takhle musí končit, proč už to není jako dřív, proč už se to nedá vrátit, to jediné slůvko proč. Promiň, miluji tě.

Vídáme se každý den a každou noc, spíme v jedný posteli, povídáme si, smějeme se, ale přesto se mi stýská, broučku. Když otevřeš dveře, chtěla bych Tě políbit, obejmout a říct Ti, jak moc pro mě znamenáš, jenže to nikdy neudělám a pak mě to štve. Když si lehneš do postýlky, mám chuť se milovat, ale Ty jseš unavenej a já to vzdávám bez boje. Jsme si tak blízcí a zároveň tak vzdálení. Proč, když to tak nemusí být... Tak mi trošičku pomoz. Mám Tě ráda. Pa pa! Andílek.

Až uvidíš opici na zeleném stromě,
zatahej ji za ocas a vzpomeň si na mě.

Miluji Tě moc, v srdci Tě nosím,
na tuhle zprávičku odpověď si prosím...
Scházíš mi moc, lásko moje.

Láska je překrásná květina, která krásně voní. Čím víc je mi vzdálená, tím víc já toužím po ní. Své květince

Píšeš mi, jak mě máš rád,
ale své srdce mi nechceš dát.
Hraješ si se mnou jako kočka s myší,
která své choutky nikdy neutiší.
Říkáš, že víš, jak mě srdce bolí,
ale prázdné sliby jej nezahojí.
Jestli mě máš teda tak rád,
přestaň si se mnou už konečně hrát!

Den po dni pomalu míjí, ale jen ty s Tebou přetrvávají věčně.

Kdybys jen věděl, jak bolí láska... jak bolí pohled do očí člověka, který si lásku nezaslouží a přesto ji má a ničí... jak bolí i to krásný pohlazení a jak bolí úsměv... pak bys možná pochopil, že ničíš nejen mou lásku, ale i mě...

Teď je ta osudná chvíle, budeš-li pokračovat v odchodu, nechám tě už navždy být. Ale jestli chceš být zase se mnou, tak se otoč a poběž ke mně a zůstaň se mnou!

Já pomalu usínám,
na všechny chvíle vzpomínám.
Dívám se na hvězdy, jak září,
Tvá krása se v nich odráží!
Vítr stále fouká,
mé srdíčko po Tobě kouká!
Chci být už u Tebe, lásko moje!

Chtěla bych být umělcem
a tvoje krásy pochytit,
chtěla bych být deníkem
a tvoje myšlenky zachytit.
Chtěla bych být slzou
a projít se po tvé tváři,
chtěla bych být hvězdou
a jen pro tebe zářit.
Chtěla bych být slůvkem,
co tvoje ústa opouští,
chtěla bych být kouzlem,
co tvoji duši překvapí!

Vzpomínám - na chvíle prožitý,
vzpomínám - tenkrát to bylo složitý,
vzpomínám - kdy jsem Tě viděla poprvé,
proč zrovna já cítím to, co Ty už ne?

Mám jedno velké přání,
vidět Tě i za svítání.
Stýská se mi ve dne, v noci,
nemůžu si pomoci,
a tak hledám Tebe,
přímo vedle sebe.
Říkám si, snad někdy příště,
budeš-li chtít mě ještě?
Chci po Tobě moc?
Tak musíš mi pomoct!

Jsi podnájemníkem v mém srdci a nehodlám tě z něj vystěhovat!

Nechci tě vidět, nechci tě slyšet, nechci na tebe myslet. Znamenal jsi pro mě hodně, udělala bych pro tebe všechno, ale teď už pro mě nejsi nic než obyčejná NULA!

Stále cítím Tvou vůni na svých dlaních,
stále cítím Tvůj polibek na svých rtech.
Stále si myslím, že líbám Tě na nich,
stále doufám, že vrátíš se v příštích dnech.

Stýská se Ti? - Mně po Tobě moc! Chybím Ti? - Ty mně šíleně! Potřebuješ mě? - Já Tebe hrozně moc! Miluješ mě? - Já Tebe víc!

Je mi smutno, miláčku můj, že právě teď nejsme spolu. Je mi smutno, miláčku můj, že Tě v této chvíli nemůžu obejmout. Je mi smutno, že Tě nemůžu políbit. Je mi smutno, že jsi tak daleko. Chybíš mi, sluníčko moje. Chybíš mi jako hvězdičky měsíčku. Chybíš mi moc, moc, moc. Vím, že Ti je taky smutno a že se Ti stýská po mém objetí a pohlazení. Potěším Tě zanedlouho, už ani jeden z nás nebude smutnej a budem už navěky spolu. Miluju Tě, sluníčko moje.

Bolest, kterou nosím, nevíš, jak bolí a trápí mě, protože ty jsi nikdy nevěděl, co to ta BOLEST je! A vlastně jsi ani nevěděl, co je to LÁSKA, však ono se ti to jednou vrátí...

Nevěděla jsem, že bez tebe to bude tak těžký. Já tě chci zpátky... Potřebuju tě. Není den, abych si na tebe nevzpomněla, na to, co jsme spolu krásného prožili. Kam se podívám, vidím tebe... Já tě chci zpátky! Vrať se mi prosím!

Strašně se mi stýská, nic mi není, kromě bolesti u srdce - neboj, to je láska. Miluji Tě!

Bez tebe den s nocí splývá a slavík nedá ani tón, bez tebe čas je vlídnej jak mráz a zbytečně svítá.

Nechápu sama sebe. Nechápu, proč tě mám pořád v hlavě. Nechápu, proč se o tebe pořád zajímám. A už vůbec nechápu, proč tě pořád MILUJU... Nenávidím tě za to, co jsi mi udělal. Proč? Já už bez tebe dál nemohu být...

Sedím sama v pokoji,
kde hoří jenom svíčka.
Je to jak na orloji,
lehni si a zavři víčka!
Miluji Tě.

Nevím, nevím nic... nevím jak dál a nevím co s námi. Nevím, jestli tě ještě miluju.

Bylo krásné se tě dotýkat, bylo krásné se s tebou milovat... ale mělo to smysl za cenu toho, že mě teď neznáš?

Je zbytečné milovat toho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude. Prosím vysvětlete to mému srdci!

To, cos mi udělal, pořád strašně bolí a to, že už spolu nejsme a asi nikdy nebudeme, mě zžírá. Ale víc mi vadí to, že po tom, co jsme prožili, nejsme aspoň kamarádi!

Tobě už nemá cenu říkat, že jsi lhář, že jsi mi ublížil a ubližuješ neustále... Jen by ses měl naučit jednu věc... MILOVAT. Ale na to musím počkat, až dospěješ, a to hned tak brzo nebude!

Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si přísahali.
Stačil jenom mráček malý
a my jsme si sbohem dali.

Ráno přišels, políbil mě,
večer usnul a snil o mně.
Je to krásné, mám Tě ráda,
proč otáčíš ke mně záda?!
Ctila jsem Tě, milovala,
ze spaní Tě pak volala.
Co jen dělat mám,
když tu tvoji novou znám?
Ublížils mi, moc to bolí,
budu z toho bouchat holí.
Měsíček vychází,
má láska odchází.
Co já dělat mám,
když vše je tu a tam...

Proč mi připadá, že Tě ztrácím?
Proč mám obavy a pláči?
Nechci Tě ztratit...
Chci Ti být stále nablízku!
Telefon a net
jsou jediný náš svět.
Proto pořád píšu, volám,
nic jinýho nevykoumám.
Víkendy jsou naše radost, láska
a rodiče starost, vráska.
Snad mě máš pořád rád
a budeš i dál o mě stát!

Mám jeden velkej sen,
vrátit čas zpět
a vše s Tebou si prožít jen.
MT pořád!

Tak krásná je Tvá hebká tvář,
ve snu ji vídám jako zář.
Tak bolestná a krásná je,
jak anděl vzlétá do ráje!

Už se mi očka svírají
a Tobě otvírají,
takže až půjdeš v noci spát,
mysli na toho, kdo Tě má velmi moc a moc rád.

Ztratit tě by znamenalo ztratit srdce a to já nechci... Vzpomínáš, když jsi mi to psal? Proč jsi tak lhal?!

Ujíždím vlakem, noční krajinou,
myšlenku v sobě skrývám jedinou.
Vzpomínku v hlavě a v srdci lásku,
kamkoliv pohlédnu, vidím svou krásku.
Že nejsme spolu, toho jen lituji,
vždyť ji tak bezmezně miluji!