Smsky o smutku

Od té doby, co Tě znám,
krásný pocit v srdci mám,
miluji Tě čím dál víc
a nevím, jak Ti to mám říct.

Možná jsi ten pravej, a možná taky ne! Ale každopádně, jestli jsi, tak jsme se našli moc brzo, ani jeden jsme si nestihli nic užít! Snad časem, ale teď vážně hledáme oba něco jinýho!

Pěknej jsi - to vím. Hodnej jsi - to taky vím. Miluješ - vím. Ale koho - to netuším! Já to bohužel nejsem :,(

Když slunce své paprsky ukáže,
naše láska divy dokáže.
Když mraky slunce zahalí,
nám to snad nevadí.
Ta láska je naše
a ty víš, že uvidíš mě zase.
Kdy uvidím zas tebe
a otevře se mi tvé nebe?

Nad tebou se hvězda třpytí,
v tvých očích se zas vidí.
Radost z toho mám velikou,
ale v srdci tu vzpomínku nemilou...

Když uhasne svíčka, nic to není.
Když uhasne láska, vždy se něco změní.
Plamínek dohoří, jiskra už není.
Proč se to stalo? Proč se to mění?

Sny prý lidské touhy skrývají.
Je to tak, myslím na Tě potají.
Myslím na Tě stále moc,
vždy, než přijde temná noc.
To pak o Tobě mívám sny,
tím horší jsou pak bílé dny.

Proč nemůžu být s tebou,
procházet se s tebou pod noční oblohou?
Já vím, chybu jsem udělala,
když jsem tě sama nechala.
Teď je mi to líto,
mám tě pořád ráda a bolí to!

Vojna jedna zkur...., pořád mi Tě, miláčku, bere!

Kde jsi? Vím, že ne u mě a mně se tolik chce...

Chybí mi tvé sladké políbení,
chybí mi tvá něžná slova,
chybí mi radost z probuzení,
chybí mi to zas a znova.
Chybíš mi ty celá,
má krásná paní,
proč jen se s tebou nemůžu
uchýlit ke spaní.
Říct ti ta sladká slova
MILUJI TĚ,
a pak už jen snad
- LÁSKO, CHCI TĚ!

Jsou lidé, které nechceme ztratit,
jsou dluhy, které se musí splatit.
Jsou chvíle vzácné, které chceme zastavit,
je tu ale minulost, která se musí napravit...
Už nebudu hledat lásku, už nechci cítit bolest.
Milovala jsem jen Tebe!

Když den se blíží a ty s ním,
moje srdce chce tě mít.
Slunce zapadá, je tu noc
a moje láska chce tě moc.

Magické je nebe v noci,
luna má jej ve své moci.
Lásko má, buď se mnou,
šeptám nocí temnou...

Lásko, proč to muselo takhle skončit? Chybíš mi a nedovedu popsat, jak moc mě to vše mrzí. S naším rozchodem skončilo vše - už se neuvidíme. Miluji tě!

Večery jsou osamělé,
netoužím jen po Tvém těle,
chci si s Tebou povídat,
do očí se Ti podívat.
Chci cítit Tvoji přítomnost,
být v Tvém srdci stálý host.
Buď mou láskou stálicí,
toť vše, co jsem Ti chtěl od srdce říci.

Miluji Tě víc, než si může kdokoli na světě představit. Když jsem s Tebou, jsem v sedmém nebi. Když ne, myslím na Tebe. Zůstala bych s Tebou až do skonání světa. Jen abych Ti udělala radost. Miluji Tě a už se to nezmění...

Budu na Tebe čekat, dokud neodkvete poslední kytička. Ale spěchej, zima už je za dveřma.

Nevíš, jak mi od toho dne je. Od toho dne, kdy jsem tě ztratila. Nevíš, jak hrozně mi je a co každým dnem prožívám... Miluji Tě.

Nevím, jak mám popsat to, co cítím,
jak mám vyjádřit, co se ve mně děje.
Je ve mně tma a všude krouží ptáci beznaděje.
Jak vypadá tvůj svět?
Jakou má barvu právě teď?

Je všední den a já vzpomínám... Vzpomínám na Tebe - vždyť jsi můj sen. Jsi mi tak milý a krásný. Já bych chtěla, miláčku, než půjdu spát, vlasy Ti pohladit, polibek dát. Škoda, že daleko musím tak žít, když bych chtěla, miláčku, u Tebe být.

Tys mou lásku vzal
a odnesl si ji, že nikdo neví kam.
Já se tě teď ptám,
proč jsi to udělal,
když jsi svou lásku ke mně jen předstíral?

Moc jsem Tě chtěla, opravdu moc,
ale ty jsi moc daleko, dál než dlouhá noc...
lásko.

Jen jednu otázku mám a na tu se každou noc ptám. Co asi děláš? Teď, v tuhle chvíli, v tomto století... mé myšlenky k tobě vždycky odletí. Jsem sama, jen s obrazem tvé tváře v mysli, jak srdcová dáma... Opuštěná, jen s bolestí v srdci, když na tvé oči vzpomenu si. Viděla jsem v nich celý svět, vypadal jak růžový květ. Ten ale brzy odkvetl. Nevím, co si pořád namlouvám, sama sebe se ptám: Proč? Nemělo se to stát, byla to chyba!

V očích se zatřpytí kapky slz,
šíp Amorův neprotne srdce skrz.
Plamínky lásky v srdci pohasínají,
všechny Tvé city ke mně zřejmě umírají.
Já ale miluji Tě dál,
čas však jako by vše vzal.
Nebo to je jen sen?
Já probudím se z něj?
Sen to nebyl, bohužel,
a ty jsi ode mne odešel.

Miláčku můj, bez Tebe je můj život smutnej, chybíš mi a já čekám na naše další střetnutí. Vzpomínka na každou chviličku, co jsme byly spolu, mne spaluje a já neustále myslím na Tebe. Posílám Ti po jarním vánku spoustu polibků a po sluníčku milé pohlazení. Jsi moje všechno a já bez Tebe nedokážu žít. Chci být s Tebou napořád, abych necítil tu bolest loučení. Miluju Tě.

Beruško, beruško,
jsi moje srdíčko,
chtěl bych tě líbat,
chtěl bych tě svlíkat,
a ne se jen na tebe dívat.
Nemůžu žít bez tebe,
tohle je básnička pro tebe!

Měsíček vyprávěl hvězdičkám,
že se Tě nikdy nedočkám.
Měsíček mi v noci žaluje,
že Tvé srdce jinou miluje.

Říkáš, že vzpomínáš jen na to, co bylo dobrý... ale já nechci vzpomínat... já stále doufám...

Loučení není tak snadné
pro toho, kdo měl a má tolik rád.
Když promluví srdce zrádné,
je těžko sbohem dát.

Při zapadajícím slunci nám štěstí nepřálo,
jeden pospíchal a druhý tolik času měl...
Všechno by dopadlo, kdyby jen osud chtěl.
Představ si, že bych tě v náruči měl...

Sluníčko zapadá
a mě tak napadá,
že mi chybí Tvoje rty!
Sluníčko zapadlo
a mě tak napadlo,
že mi chybíš jenom Ty!

Já vrátit teď musím Ti srdce Tvé,
co na dlani mě hřálo,
i když jen chvíli mi patřilo,
i tak to zato stálo!
Pořád Tě moooc miluju!

Když stín se večer do okna mi vloudí,
já přijdu k Tobě tak, jak sis to přál
a řeknu, po čem Tvoje srdce touží
a potom spolu zůstaneme dál.

Chtěl bych se vedle Tebe probouzet každé ráno, cítit Tvé tělo vedle sebe, cítit vůni Tvých vlasů, líbat Tvé něžné rty a šeptat Ti do ouška I LOVE YOU.

Proč opustil jsi srdce mé, proč opustil jsi ho právě teď, proč mi vůbec nevěříš, proč žiji jenom pro Tebe, proč myslím jenom na Tebe... Protože Ty jsi láska má a bez lásky nemohu žít já... MILUJU TĚ!

Chybíš mi, miláčku, strašně moc
- celý den a celou noc!
Bez Tebe je den dlouhý
a nestačí pohltit moje touhy
- líbat Tvé rty, s Tebou se smát
a cítit, jak mě máš rád.

Nežiji, když Tě nevidím, nežiji, když Tě necítím. Stůňu steskem, který mě utápí v rozmaru. Lásko má jediná, proč den se zhasíná a osud je tak přísný!

Venku se už zvolna stmívá,
myšlenky jsou zmatené.
Nikdo se na mě neusmívá,
stýská se mi - Tobě ne?

Teď v dáli bloudím sama. Ty víš, že jiného nehledám. Věřím, že přijde čas, kdy se vrátíš a zlíbáš mé rty zas!

Chci žít i přes zklamání, které jsem v životě prožila, a dokázat tomu, kdo mě zklamal, že život patří zklamaným a ne těm, co nás klamou!

Zdál se mi sen, jenž ukradl mi spaní,
že za lásku platíme vysokou daní.
Ta daň je velký stesk a touha,
kterou pak vyplní jen chvíle pouhá.

Jak blaze mi bylo, když jsem s Tebou stál, ale teď přišly chvíle, co jsem zůstal sám. Lásko, miluji Tě!

Miluji Tvé kudrnaté vlásky.
To, že nemůžu se jich dotknout,
mi způsobuje vrásky.
Miluju Tvůj roztomilý nosánek,
ten chybí mi taky kapánek.
A Tvá ústa něžná
líbat bych jen chtěla.
Chci cítit teplo dlaní Tvých
a slyšet zas Tvůj zvonivý smích.

Neuměla jsem být smutná. Neuměla jsem být smutná, byla jsem s Tebou. Nyní neumím být šťastná. Nyní neumím být šťastná, už nemám Tebe!

Láska je slovní označení, které se bojím projevit.
Láska jsme my dva, a přesto každý sám.
Láska je mé srdce, které Ti ráda dám.
Láska - jedno slovo, písmen pět,
a přesto je v nich vyznačen celičký můj svět.

Škoda, že teď nemůžeš být u mě... chci tě líbat, hladit a objímat... mít Tě aspoň malou chvíli jenom pro sebe... Posílám velkou pusu na dobrou noc.

Jsi pro mě důležitý, zlatíčko, jako moje srdíčko, chci tě vidět, slyšet, cítit, abych mohla znovu svítit! Miluji tě, tak jak miluje strom svoje květy a ty to víš, ale jen sám k sobě vzhlížíš! Prosím napiš!

Měl jsi někdy někoho opravdu rád? - Protože jestli ano, tak bys měl vědět, že čas nejde vrátit zpět.

Když ráno vstávám a nemám Tě u sebe,
můj den je prázdný, když jsem zas bez Tebe.