Smsky o smutku

Co ti jenom říci mám,
sama se v sobě nevyznám,
naše láska skončila,
ač před chvílí tu byla...

Dej mi prosím ještě šanci,
snad vysvitne světlo v ranci
a zase po sobě zahoříme touhou...
Prosím, ještě jednu šanci pouhou...

Dlouhá noc
a mně se stýská moc,
kam jsi šla?
Hvězdičko na nebi,
zima náhle je mi,
všude jen tma...

Toužím po Tvých dotecích, jako slunečnice po paprsku světla. Toužím po Tvých polibcích, jako hvězdy po černém nebi. Toužím po Tvé blízkosti, tak jako delfín v zajetí touží po širém moři... Miluji Tě.

Mám na tebe dotaz,
bereš vůbec v potaz,
že tě ráda mám?
Trochu se mi zdá,
že jsem ti lhostejná
a chceš být jenom sám...

Zlatíčko, moc mi chybíš, každá chvíle bez Tebe je věčností. Miluju, když se mne dotýkáš a líbáš mé rty. Chtěla bych být už konečně šťastná... s Tebou. Moc se bojím, jak tohle všechno dopadne.

Asi jsem teď sobecká, ale jen jsem Ti chtěla napsat pár věcí a to, že když sebereš vzduchu kyslík, slunci nebe, jahodě chuť, když odpářeš z kabátu kapsy a knoflíky, když zbavíš psa kostí a strom listů, když Karkulka se nepotká s vlkem a když svět se přestane točit, tak tak všelijak se cítím já, když nejsem s Tebou. Scházíš mi...

Jsem odvrácená strana měsíce a jsem vždy tam, kde nejsi Ty. Jednou za čas Tě potkávám a pak sama sebe se ptám, proč? Proč já jsem tady a Ty tam, proč Tě, lásko, postrádám? Tvůj smích, pohledy i doteky - království dám za Tvé objetí! A tak se trápím, tak se ptám, kde Tě, lásko, kde Tě mám? Chybíš mi!

Co jsi to udělal?!
Zabils!
Proč jen jsi lhal?!
Ztratils!
Lásku moji...
Vše je v loji!

Být s tebou je krásné,
škoda, že tak vzácné,
když jsme spolu, každá minuta
zdá se mi jako půl života...
Mám tě moc ráda :-*

Vloupal ses do mého života, zmátl mě, pobláznil mě, naučil milovat. Do háje, miláčku, neměls nic slibovat. Odešels potichu, otočil se klíč a Ty jsi byl pryč. A já se najednou cítím prázdná...

Miloval jsem tě... a tys mě opustila.
Proč jen naši lásku jsi zabila?
Já tě měl opravdu rád...
bylo ti to málo snad?

Neopouštěj mě, miláčku,
jseš andílek na obláčku,
který znamená moje štěstí.
Chci být zase s tebou,
chvíle samoty zebou,
tolik jsem ti toho říct nestih...

Tak mě napadá,
že je to vlastně záhada,
jak jsme se mohli seznámit
a jediný společný zájem nemít.
Bohužel až teď si to uvědomuji,
a že jsem tě poznala, lituji.

Princezno z nejhezčí pohádky,
proč na světě jsou hádky?
Moc mě mrzí, co jsem udělal
- pořád stejně rád tě mám...

Tak mě napadá,
zda mě máš pořád ráda?
Od našeho seznámení
ses hodně změnila,
idylka to s tebou není,
naši lásku málems zabila...
Doufám ale, že vykvete znovu
a zbytek života strávíme spolu.

Ani kdybych teď umřela, nelitovala bych toho tak jako toho, že jsi mě opustil...

Vzal jsi moje srdce a utekl s ním pryč,
samota mě bolí, jak když šlehá bič.
Proč jen jsi nemohl zůstat se mnou,
chtěla jsem jít dál životem ve dvou...

Přemýšlel jsem o našem vztahu,
a zjistil jsem, že v tom plavu.
Vím, že jsem udělal plno chyb,
tak dej mi je šanci napravit...

Chtěla bych tě líbat,
chtěla bych tě objímat,
že jsem tak daleko,
musím jenom vzpomínat...