Smsky o smutku

Úsměv - jedna nešťastná láska není konec života, i když to tak vypadá.

Proč jsi mi to udělal?
Proč jsi mému srdci takovou ránu dal?
Hrozně moc jsi mi ublížil
tím, jak moc jsi se změnil!

V lásce jsem zažila mnoho krásných zážitků a po tom, cos mě opustil, mám v hlavě jen tebe a ty krásné zážitky. Nechci na ně myslet, ale pořád se mi obnovují před očima. Proč? ... Protože tě pořád miluju, lásko.

Není lásky bez bolesti,
není růže bez trní,
zůstanu Ti navždy věrná,
i když jsme si vzdálení.

Proč mě od sebe odháníš? Snažíš se být přítel, chápu, čeho se bojíš. Díváš se na mě a vidíš svou minulost. Ne, nemusíš mi nic říkat, čtu ti to v očích. Chceš vrátit zpátky chvíle, které pro tebe hodně znamenaly. Ale pochop konečně, že ze vzpomínek se žít nedá.

Potřebuji cítit Tvoji vůni,
hladit vlásky, líbat tělo.
Nevydržím trápit se,
chovat se tak, aby to nebolelo!

Všechno jednou končí, možná tím něco krásného začne - přeji to nám oběma. Ačkoliv náš konec byl jako blesk z čistého nebe, věř tomu, že jsem nikdy nemilovala nikoho tak jako Tebe.

Chybíš mi. Chybí mi Tvé pohlazení, jak to umíš jen Ty. Chybí mi Tvůj smích a Tvé polibky, které zaplavovaly celé mé tělo. Chybíš mi. Chybí mi Tvá slova lásky, která jsi mi říkal. Chybíš mi a nejen Ty. Chybí mi všechno, co nás spolu spojovalo a dělalo MY!

Tajně jsi se se mnou scházel,
domů jsi mě doprovázel,
krásně líbal moje ústa,
teď je moje duše pustá...

Stále tomu nechci věřit, každej sám jdem svou cestou, ohlížím se a ty tam nejsi, a nebudeš :-) Je to pořád těžký, já nejsem bábovka, ale něco prostě nedokážu... zapomenout na tebe!

Nenapíšeš, nezavoláš, neprozvoníš! Žiješ ještě?

Chtěla bych být u Tebe a mít pocit bezpečí,
jsem tady sama a to mi nestačí.

Tak ráda bych to vrátila, ty časy, kdy jsme spolu byli, láskou zářili. Trápíš mě, broučku. Miluju tě, tak to prostě pochop...

Ty jsi moje srdíčko,
chybíš mi, má hvězdičko.
Tak rád bych tě objímal
a na tvářičku tvou líbal.
Chtěl bych být s tebou znova
a šeptat ti do ouška ta dvě krásná slova:
MILUJU TĚ!

Chci cítit žár Tvýho těla,
chci Tě líbat, pokud bych směla.
Než jsem Tebe poznala,
lepšího jsem neznala.
Chci slyšet Tvá něžná slova,
chci, abychom byli spolu - oba.

Těším se, až vklouznu do Tvé náruče, až se uvidíme, lehneme si do postýlky a já se opřu o Tvou hruď, budu cítit tlukot Tvého srdce, slyšet Tvůj dech a cítit Tvou krásnou vůni, které se nedá nasytit! Budeme si povídat a pak se vášnivě milovat - bude to naše další krásná vzpomínka. Miluji Tě.

Mému milému Broučkovi posílám sladkou pusinku na dobrou noc. Hrozně moc bych Tě chtěla mít vedle sebe. Snad se mi to splní. Tvoje Beruška.

Miláčku, vím, že jsi strašně moc daleko, ale naší láskou jsme si hrozně blízko. Těším se, až budu moct políbit tvé sladké rtíčky, až budu moci obejmout tvé krásné tělíčko a až budeme spolu sami, jenom Ty a já!

Miluji Tě celý den, celou noc a myslím stále na Tebe jen a jen! Miluji Tě k zbláznění a budu Tě milovat až za hrob, tak mě, kocourku, neopouštěj!

Proč se to muselo znovu stát?
Proč musím zase bez tebe být?
To už mě vážně nemáš rád?
A na věky chceš beze mne žít?
Nedokázal jsi mi odpustit...
Teď chceš být jenom kamarád...
Já nedokážu Tě ze svého srdce vypustit
a jako kamaráda Tě znovu brát.
Snažím se zapomenout a svůj život si žít,
ale copak to jde?
Když v životě chci s Tebou jen být...

Lásko moje, co se stalo,
že se srdce rozplakalo.
Tvůj odchod mě bolel víc,
než to slovy mohu říct!

Přišla jsem k rozumu,
stojí to za to,
dolejzat nebudu...
Sbohem, zlato.

Já Tě milovala, Ty jsi mne měl za kamarádku, já Tě měla za kamaráda, a Ty se mi ani neozveš!

Byl jsi pro mě světlem v tunelu... Až pozdě jsem však zjistila, že to světlo je vlak, který mě převálcuje, pokud včas neuhnu. A já nestačila uhnout...

Miluju tě moc, můj broučku. Co na tom, že ty chceš být jenom kamarádka. Já teď trpím a nevím jak dál. Užívej si život, ale beze mě.

Když se dva šíleně milují, ale nemůžou spolu vydržet, kdy přijde ta chvíle na to, říct, že dál už to nejde?

Miláčku, tak moc mi chybíš, že si to nedovedeš ani představit. Zamilovala jsem se do Tebe, jako nikdy do nikoho. Děkuji za to, že jsme spolu a za Tvoji lásku.

Proč se moje srdce cítí tak prázdné? Přála bych si mít tě vedle sebe! Tak moc se mi stýská po tvých polibcích a něžnostech! Co jsem udělala špatně? Otevřela jsem ti svoje srdce jako knihu, a ty? Teď už mám jen vzpomínky, který mi nestačí! Tys byl částí mě, co mi teď chybí! Nikdy nezapomenu, jak krásnej pocit je milovat...

Stýská se mi, stýská po těch očích tvých.
Venku se zas blýská, schází mi tvůj smích.
Sedím u okna, chtěla bych vidět tvou tvář.
Ani fotku tvou nemám, zbyl mi po Tobě jen pláč.
Ta slza, co po tváři mi teče,
se k Tobě nikdy nedovleče.
Je kvůli Tobě, moc jsem tě milovala,
tys nepoznal, co všechno bych ti dala.

Když někoho opravdu miluješ,
poznáš to, bohužel, až když ho ztratíš...
Tak doufám, že se mi sem zpátky vrátíš
a zády ke mně se neobrátíš!
Je mi smutno bez tebe,
jsem tím celá bez sebe!

Když odjedeš, cítím se tak smutně.
Tvoji přítomnost musím míti nutně.
Bez Tebe jsem jako ryba bez vody.
Ale s Tebou zažívám jen šťastné chvíle pohody.

Ahoj miláčku, chtěla bych Tě mít u sebe v postýlce a dívat se, jak krásně spinkáš. A usínat s pocitem, že na světě jsi kvůli mně a já zas kvůli Tobě. Miluju Tě!

Nikdo neví, co bude zítra... Ale jednou budeme zase spolu. Ty to víš a mně to taky konečně dochází.

Ztratil jsem tě. A přitom jsem tě tak dlouho hledal. Tak moc tě miluji. Prosím vrať se. Jak mám žít dál, když jediná věc, pro kterou dokážu žít, jsi ty.

Závidím vzduchu, že tě může neustále objímat, závidím sluníčku, že ti může neustále líbat rty, závidím i větru, že se ti může neustále probírat vlásky. Závidím tvým ramenům, že jsou neustále tak blízko tvému srdíčku, závidím... kalhotky jsem už zmínil?

Miluji tvá ústa a tvé polibky,
cítím tvé tělo a tvé dotyky.
Myslím na Tebe dnem i nocí
a mé srdce je v jednom ohni.
Mé srdce bije jen pro Tebe,
ale to tvé už pro mě ne :(

Mé oči touží po Tobě, tak moc Tě chtějí spatřit. Má ústa lační po Tobě, tak moc Tě chtějí políbit. Mé srdce neuhasitelně hoří, něco mu ale chybí! Lásko, vrať se!

Celý svět splynul do jedné šedi a nemá barev, jako míval ve chvílích, kdy jsme se milovali. Hledám smysl pro co žít... nezbývá nic jiného než snít, že jednou, možná... možná přijde ta chvíle, kdy si odpustíme své chyby a svět nabyde barev a rozměrů.

Chybíš, scházíš mi, postrádám, hledám Tě, vzpomínám, myslím na Tebe, zbožňuji, líbám jen Tebe, ale hlavně Tě srdcem moc miluju, andílku.

Miluji Tě jako nikoho na této planetě! Tak, prosím, pochop, že bez Tebe nejde žít! Miluji Tě!

Až setkáme se naposled,
až přijde den,
kdy ústa bledá jako led,
řeknou ZAPOMEŇ.
Pak půjdu brázdou
v rozkvetlém brambořišti,
tam, kam lidé jdou,
když ztratí své příští!

Mám tě ráda... ne - MILUJI TĚ jako nikoho jiného na světě. MILUJI TĚ. Ale musím tě nechat jiné. Sám jsi to tak chtěl, dal jsi mi ten těžký úděl.

Taky se mi stýská, pusinko, po našich promilovaných nocích pod nebem plným hvězd!

Miluju tě, lásko, ale ty mě ne! Nedokážu se tě lehce vzdát, ale ty mě ano! Proč je ti milejší jiná, a ne já, ta, která tě tolik miluje. Vidím tě, chci s tebou být, ale nejde to. Říkáš mi, že mě miluješ, proč ale tolik lžeš?

Jsi slunce, jsi ranní rosa, co se zachytává na rozevírajících se květech mé lásky k Tobě, jsi andílek, který vždy stojí při mně. Miluji každé místo na Tvém těle, Tvé rty mě uvádějí do rozpaků a Tvé oči vidím vždy, když v noci usínám a zavírám oči. Miluji Tě a nikdy se Tě nevzdám.

Proč srdce krvácí, když láska odchází? Já ptám se proč? Krev z mého srdce pomalu stéká, a TY? Ani tě to nezajímá...

Pořád budu věřit tomu, že se k sobě vrátíme. Budu tomu věřit tak dlouho, dokud jeden z nás nezemře.

Říkáš, že mě miluješ,
tak proč ty tvé zásady?
Někdy máš divné nápady
a jde z tebe strach...
A já se bojím dne,
kdy přijde krach našeho vztahu
a moje láska bude v tahu...
Mám strach, že chceš jako ostatní jen to jedno...
Není to pravda?

Kde stále sílu brát?
Kam před Tebou utíkat?
Z karet si stavět pevný hrad
a čekat, kdy začne vítr vát?
Já nechci víckrát vzpomínat!
Ten večer - měla jsi dávno spát.
Ten večer sis chtěla jenom hrát
a já se měl loutkou stát.
Líbat a nemít při tom rád?
Takhle by měl svět fungovat?
Večer objímat, ráno lhát?
Polibků ve tmě litovat,
když ráno dává noci mat?
Tohle se vážně mělo stát?
Zbývá mi jen si tiše přát
jedenkrát neprohrát.

Už tři dny jsem necítila Tvoje rtíky na svých a to je pro mě strašně dlouho! Nemůžu se dočkat, až budu zase s Tebou, lásko. Moc Tě miluju, jsi moje štěstíčko. Jsi to, co pro mě znamená nejvíc na týhle planetce...