Smsky o smutku

Mám Tě rád, má holčičko,
v srdíčku mám sluníčko.
Svítí a hřeje,
na svět se směje.
Po tom Tvém touží,
láskou se souží.
Jen Tvoje ono je,
jen Tebe miluje.

Byl jsem samý smích a radost,
teď jsem troska - samá starost,
je to horší každým rokem,
tebe ztrácím každým krokem.

Toužím se s tebou zase smát,
tvůj dech před spaním poslouchat,
poté ti ráno pusu dát
a třeba se i milovat...
Toužím se s tebou procházet,
v mé dlani tu tvou nacházet,
ve tvých očích sebe vidět
a tlukot srdce při tom slyšet...

Medvídku, zase mi tak chybíš! Proč? Ani ty neznáš odpověď! Já nechci, aby jsi mi chyběl! Chci tě mít u sebe a nemusíš mi chybět ani na minutu, vteřinu. Chci, aby jsi mě neopustil ani na malou chvilku! Chci, aby jsi věděl, že jsi jediný člověk, kterému věřím každičké slovo! Miluji tě stejně jako ty mě, protože jak móóóc mě miluješ ty, tak ani já tebe nedokážu milovat!

Ptala jsem se myšky maličké,
proč každý večer pláče.
Prý po Tobě se jí stýská,
až srdíčko v hrudi skáče.
Miluji Tě.

Probouzím se ze spaní,
stále myslím na tebe,
ke smutku mě dohání,
že jsme tak dlouho od sebe.
S myšlenkou na tebe vstávám,
s myšlenkou na tebe usínám,
stesk po tobě najevo dávám,
když polibek ti po větru posílám.
Stýská se mi po tvém náručí,
chci tě líbat a hladit po těle,
krásná slova ti říkat do očí
a spojit naše duše jako dva andělé.

Máš krásný úsměv, krásný pohled. Ale pochop, teď to prostě nejde. Hlavně nebuď smutný, měj smích na rtech, věř mi, všechno má svůj konec.

Čekám, čekám, čekám... stále... ještě... pořád! ... Tak už mi konečně napiš!

Venku prší a kapky deště bubnují mi do uší, však Tvé srdce mé sténání už zřejmě neslyší. Stojím tady sama venku, hledím do té tmy, čekám tu na záchranu, na Tvé hebké rty. Vidím pouze Tvoje vlasy, jak vzdalují se čím dál víc a mé srdce miluje Tě každým krokem víc a víc.

Miláčku, strašně moc Tě miluju, tak se ke mně, prosím Tě, vrať. Nedokážu bez Tebe žít, jsi celý můj život a já Tě potřebuju. Miluju Tě a milovat budu.