Smsky o smutku

Udělala jsem velkou chybu, já vím, ale každý člověk chybuje... Moc tě miluji a prosím o odpuštění... Potřebuju tě! Napiš mi!

Nevím, co bude dál... možná, že to ani nechci vědět... ale jedno vím jistě, nikdy nebudu litovat toho, co se stalo... NIKDY!

Bolí to a tebe to nezajímá,
bolí to a dál se srdce svírá,
bolí to a tvoje krutost přesahuje mezí,
bolí to a moc mě to mrzí.
Hlavně to, že jsem ti lásku přiznala
a jiná holka polibek od tebe dostala.
Jediný pohled do tvých očí
jako satan na anděla útočí,
jsi snad bez citu a něhy,
raději být slepý a němý...
Sorry, že vůbec žiju,
nikdy už ti ani minutu času nezabiju.
Užij si tu krásku, jak se patří,
ono se ti to stejně jednou vrátí.

Vzal jsi mi kus srdce, tak mi ho vrať,
ať můžu znovu milovat.

Dobré ráno, popřeješ mi naposled,
se svou krásnou tváří jako med.
Bude to dobrý, nejenom sním,
žiji i skutečnost a toto vím.
Budu plakat, nebo se smát?!
Snad jen řeknu, muselo se to stát.

Jsi naděje moje,
jsi temný přízrak noci.
Mé srdce je jen Tvoje,
být s Tebou je krásný pocit!
A zrovna teď mi moc chybíš, broučínku!

Odjel jsi mi daleko,
to mé srdce bolelo.
Těším se na návrat Tvůj,
až dám Ti polibek svůj.
Já steskem umírám
a ráno se budívám
s pocitem, že blíží se ten den,
kdy půjdem zase spolu ven.
Ruku v ruce půjdem dál
a nebudeme se ničeho bát.
Polibek svůj mi dáš
a budeš vědět, že mě máš.
Věřím, že stýská se Ti taky
a na obloze pozoruješ mraky.

Když jsem v Tvé blízkosti, jsem nejšťastnější človíček na světě, jsem v sedmém nebi, ale návrat na zemi je krutý! Proč? Proč, lásko moje, nemůžeme být spolu? Miluji Tě!

Lásko, je to jen několik minutek, co jsem bez Tebe a šílím smutkem, kdy Tě zase uvidím. Jsi jako slunce, které se mi dostane hluboko pod kůži, jako vodopády svěže chladivé vody, která mě probudí k životu, jako každé nadechnutí, bez kterého nelze žít, jako zářivá hvězda, ochránce největší lásky dvou lidí, která se zrodila právě v ten den, kdy jsem Tě poznala! Miluju Tě nadevše!