Smsky o smutku

Šílím! Má duše není v pořádku! Tisícekrát se dívám, kdy se mi ozveš. V noci nespím, to sním o našem milování. Můj pohled na svět není v pořádku. Už blázním! Nevyrovnám se s tím, že se mi neozveš. Vím o Tvé touze... po mně a nechápu...

Proč neřekneš mi, mám Tě rád,
dál nechci být Tvůj kamarád.
Proč mi večer pusu nedáš,
se mnou na hvězdy se nepodíváš.

Venku se setmělo, venku se blýská
a mně se, miláčku, po Tobě stýská!

Dej lásce druhou šanci a ona bude opravdová, neboť kouzlo první lásky spočívá jen v tom, že si neuvědomujeme, že může mít konec. Vrať se mi prosím.

Přála bych si s Tebou zůstat po celý můj život a nikdy tě neopustit, ale copak to jde, když se ke mně takhle chováš...? Stejně tě ale nadevše miluji.

Chybíš mi: CHY - jako chyba, že jsme rozděleni. B - jako bolest, stesk a utrpení. I - jako intuice, že se snad shledáme. S - coby štěstí, které my nemáme. MI - jako milovat, každý má právo a já Tě miluju víc, než je zdrávo.

Chybíš mi a nemáš ponětí,
chybí mi polibky, Tvé něžné objetí.
Duše jsou spojené
a Tvé rty vzdálené.

Proč naše láska musela skončit? Tak proč? Chybíš mi moc, lásko moje, vrať se ke mně.

Proč jsi mi neřekl, že jen pár chvil mám na to, abych se směla dívat do tvých očí, abych se tě mohla dotýkat, abych směla líbat tvé rty? Že potom mi zbydou jen vzpomínky, které bolí.

Všem uběhlým měsícům, dnům a hodinám
patří jen jedno slovo: PROKLÍNÁM!

V tvém náručí neusínám,
polibkem mě neprobouzíš.
Myslet na tebe nepřestávám,
touhu ve mně pořád vzbouzíš.
V srdci tě nosím stále dál,
ale konec si osud přál...

Já líbala bych Tě zas a znovu,
já Tě totiž ráda mám.
Já plakala bych zas a znovu,
já bez Tebe umírám!

Existuje něco prázdnějšího, než prázdná náruč? Moc mi chybíš, miluju Tě!

Já Tě milovala a miluju pořád, jen nevím, co se s Tebou stalo, že jsi se tak najednou z vteřiny na vteřinu změnil. S Tebou bylo vše jiné, krásnější, dokonalejší. S Tebou jsem zažívala pocity, jež jsem nikdy nepoznala. S Tebou jsem chtěla žít. Proč jsi to udělal a proč nechápeš?

Vyslovím Tvé jméno, chce se mi brečet. Nevyslovím ho, stýská se mi. Pochopíš to už?!

Ahoj sluníčko, prý se říká, že co se vleče, neuteče, ale já bych chtěl jen, ať se vleče ten čas, po který můžu být s Tebou a zbytek ať už je v trapu. Miluji Tě.

Ahoj moje koťátko,
prosím, vrať se mi za krátko.
Vrať se mi, přijeď hned,
jsi slaďoučká jako med.
Toto jsem vymyslel já sám,
protože Tě rád moc mám.

Není lehké být od Tebe tak daleko, když Tě tolik miluju. Ale to vědomí, že i Ty miluješ mě, mi dává sílu... Strašně se na Tebe těším.

Řeknu ti, jak se cítím.
Cítím se jak ryba na souši
a ty jseš moje voda,
cítím se jak temný motýl
a tvé srdíčko mi barvy dodá.
Cítím se jak hvězda spadlá v trávě,
co tvé oči na nebe by vrátily ji hravě.
Jsem jak bouřka,
i když bez blesků, přesto se blýská,
tak krutě moc se mi po tobě stýská!

Stále vidím Tvoje oči,
jak se na mě dívaly.
Stále cítím Tvoje ústa,
jak mě něžně líbaly.
Proč mě opouštíš?