Smsky o smutku

Kdy už to pochopíš,
že bez tebe žít neumím.
Proto říkám zas a zas,
vrať se, dokud je ještě čas...

Tvé mlčení je poušť, v níž bloudím. Každá Tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení.

Čím víc Ti píšu, tím je to horší. Chtěl bych se Tě dotýkat. Po celém těle mám zvláštní napětí, když na Tebe myslím, asi se to jmenuje LÁSKA a je to NÁDHERNÝ.

ŠŤĚSTÍ může mít mnoho podob... Znám ale jednoho hlupáka, který ho odmítá... PROČ to děláš? ... TVOJE ŠTĚSTÍ.

Taky Tě pořád miluji,
už Ti to však asi nikdy neřeknu,
jestli ano, pak si při tom pokleknu

Tolik bych ti chtěla toho říct,
ty o mně nevíš... nevíš vůbec nic!
Chceš pouze jen jedno, láskou pohrdáš,
nač se sázet, že už mé tělo máš?
Nejsem z ledu, nejsem k mání,
pohrdám tebou... lháři!

Moje milovaná, nejdražší na světě. Umřu po Tobě steskem. Až umřu, tak mne nech rozptýlit...

Tvá vášeň zahořela jako prskavka na vánočním stromku... taky jen jednou...

Čau miláčku. Moc se mi stýská. Den bez Tebe je pro mě delší než rok. Posílám Ti tolik pus, kolik je hvězd na nebi. Miluji Tě!

Slzy v očích budu mít,
když o nás dvou budu snít.
Zůstaň se mnou alespoň jednou, než usnu
a vejdu do krásného snu.
Pak mi polibek něžný a lehký dej,
a já Ti odpovím: Tak se měj!

Když Tě líbám, tak Ti vyjadřuju, jak moc mi chutnáš. Když Tě hladím, tak vyjadřuju, co pro mě znamenáš a když Ti šeptám do ouška krásná slůvka, tak Ti vyjadřuju, co k Tobě cítím. Chybíš mi. Miluju Tě.

Miluji Tě, chci Tě, dusím se bez Tebe...

Slova nejsou vše! Jsou to jen písmena, která občas říkají lež. Když miluješ, tak věř. Věř na lásku a taky ji dokaž, ukaž, udělej pro to víc než jen vše!

A když mě lásce vyučil a slíbal moji líc,
pak za jinou odešel a nevrátil se víc.

Miláčku, chybíš mi. Možná víc, než jen tušíš. Chci být teď jen s Tebou, chci pro nás žít. Žiji jen z představ, ale žiji jen pro nás...

Milenci v parku tiše se líbají,
neznají ostych, lidé se dívají.
Procházím kolem s pocitem viny,
probírám v hlavě své vlastní činy.
Smutné jsou vzpomínky na krásné chvíle,
míjím ty milence hledaje cíle.
Návaly deprese, přeci se nedám,
vždyť já jsem milenec, jen svůj park hledám...

Myšáčku můj, lásko má,
bez tebe se mi špatně usíná.
S každou minutou bez tebe,
vykřičet chtěla bych do nebe,
že chybíš mi tu strašně moc,
však naše láska má obrovskou moc.
Tak velká a přece není vidět,
vůbec není potřeba se stydět,
před miliony lidí říct,
že miluji tě čím dál víc :-* !!

Včera večer jsem prosila svého anděla, aby Tě hlídal. Odešel, ale za chvilku se vrátil, usmál se a řekl: Anděl nemůže hlídat anděla. Z mého andílka nezbyla ani křídla, už nemám anděla... Kde jsi? Mám zase poprosit svého anděla, aby Tě našel?

Stín padá na naše tváře,
v dáli ji halí záře,
už se nesměje, už je jiná,
její láska usíná,
žena oděná v černé,
rozesmát ji není snadné,
stále toužím po poznání,
po sladkém usínání.
Tak tu ležím sám,
velkou bolest prožívám.

Byli jsme přátelé,
ty jsi však chtěl víc,
všechno jsi tím pokazil,
všechno je pryč...