Smsky o smutku

Miláčku, jsi pro mě vším, jsi peřinka, co mě v noci zakrejvá, co mě krásně zahřívá. Bez tebe jsem uvadlá květina v opuštěné zahrádce. Prosím neopouštěj zahrádku a zůstaň u mě. Miluju tě.

Proč nás vždycky dělila nedůvěra k druhému? Sice jsem teď s někým jiným, ale moje srdíčko patří pořád tobě. Proč jsi mi ho celý vzal?

Zamykám klíčem kovovým,
co, jen tak nepovím.
Zamykám Tě, nejsi výjimka
a zůstává jen malá vzpomínka.

Chci, ať čas, když jsem s Tebou,
pomalu utíká,
ať Tvá ruka se mě dotýká.
Ať Tvé oči se na mě dívají,
ať naše rty se líbají
a Tvá ústa mi šeptají,
že jen mě milují!

Proč láska bolí víc, než kdybychom dostali holí... Milovat a nevědět, že jsi milován, je ta největší prázdnota, co může být. I když se bavíš, na nic jiného nemyslíš. Myslíš jen na to, že s ní chceš být a nevíš, jestli ona to takhle chce mít...

Miláčku můj, je to hodina, cos mi odjel a já tu umírám steskem, vždyť je to celá věčnost. Prosím, vrať se mi co nejdříve. Miluji Tě a čekám jen na Tebe, děkuji za naše manželství, za Tebe. Navždy Tvá

Miláčku, tak rychle to vše skončilo. Začátky byly sice těžké, ale my jsme to zvládli. Tak proč to teď skončilo?! Miluji Tě čím dál víc a navždy milovat budu. Pamatuj si, že když člověk ztratí toho druhého, teprve potom zjistí, jak moc ho miloval.

Krásný je den,
když píši tyto řádky,
ještě krásnější bude,
až se mi vrátíš zpátky!

Večer si lehnu do postýlky, sama. Ráno vstanu a Tvoje oči se na mě nebudou koukat, obleču se, sama. Celej den budu jak bez duše chodit po místech, který mám kdesi v podvědomí uložený a vím, že tam musím bejt, sama. Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, sama. Šlo to dlouho přežít, jde to i teď. Jedno místečko na světě existuje, kde chci být sama. U Tebe v srdíčku. Nech mě tam samotnou, cítím se tam dobře. Chybíš mi.

Skončil další den a já půjdu snít...
jaké by to bylo, napořád tě mít...

Kdyby šel vrátit čas, tak ho vrátím na chvíle, kdy jsem byl s Tebou a ten čas bych pak dokola neustále opakoval, protože každá chvíle prožitá s Tebou je nádherná a ničím na světě nenahraditelná. Stýská se mi, broučku.

Kdybys 100x říkal Mám tě rád a 100x líbal moje rty, vždy sklopím oči a řeknu, jak krásně umíš lhát.

Ahojky můj miláčku,
posílám ti zprávičku.
Stýská se mi po tvým hlásku
a těším se na tvou lásku.
Šíleně tě miluju
a srdíčka si maluju.
Patří tobě, zlatíčko,
každé malé štěstíčko!

Nechtěla jsem Ti ublížit, nechci, aby ses trápil!

Slza za slzou stéká po mé tváři,
já ztrácím se v té tupé záři.
Snad ještě nechápu tu strašnou zradu,
hledám v sobě tu hloupou vadu,
jež to všechno způsobila,
že můj život naruby obrátila.

Teď sedím nad učením a jen tak do něj hledím. Písmenka mi ale mizí, tvoří obraz tvojí podobizny. Usmíváš se na mě. Je mi líp, kdybych tě tak mohl políbit...

Ty vzpomínky... Kdo je volá... Jdou tiše... vloudí se v srdce skrýš... a pak šeptnou... Pamatuješ? Víš?

Proč muselo to krásné mezi námi skončit?
Prosím vrať se mi, jsem schopná ti i odpustit...

Tomu, co růže rudé mi nosil,
tomu, co o lásku mě prosil,
tomu já vzkazuji,
že ho stále miluji.
Snad jednou se opět sejdeme,
a lásku v sobě najdeme...

Jako vím, že slunce zítra vyjde znova,
zopakuju Ti kdykoliv tahle moje slova,
že Ty jsi ta, kterou jsem hledal už léta,
že Ty jsi ta, se kterou moje duše vzkvétá,
ta jediná, se kterou šťastný můžu být,
sny naplno snít a životem dál jít.
Miluju Tě a moc mi chybíš, Beruško.