Smsky o smutku

Tak jak se teď cítím, se cítí tisíce duší na celém světě... Mou duši sužuje tlustý provaz a do srdce se zabodává nůž... už je konec. Konec věčného naslouchání, pochopení, romantiky, mazlení, milování... konec... LÁSKY!

I přes to, jaký jsi, tě stále miluji. I přes to, jaké chyby děláš, tě stále miluji. I přes to, žes mi hodněkrát ublížil, tě stále miluji. I přes to, že už se nikdy nezměníš, tě stále miluji. Je to pro tebe snad malý důkaz mé oddanosti?!

Když ráno vstávám, myslím na Tebe.
Na Tvé krásné oči, modré jako nebe.
Když se ke mně přitiskneš, je to jako sen.
Nedokážu si představit bez Tebe další den.

Lásko moje jediná,
chybíš mi, a ani nevíš jak.
Už chci s Tebou zase být
a sen ve skutečnost proměnit.

V pelíšku ležím, medvídka držím, je však jen plyšový a kvůli tomu slzy po tváři mé stékají. Jsi daleko a přitom tak blízko, tak proč mému srdci je teskno? Miluji Tě, tím to je! Tak nezapomeň a mysli na mě. Tvá princezna, méďo.

Od té doby, co spolu nejsme, se modlím, ať každou sekundu se stane na světě něco krásného. Něco, co mě potěší. Protože nemusím myslet na to, jaké je to bez tvých slaďoučkých rtů, krásných vlasů, hebké pleti, co vždy tak nádherně voní, bez tvého dechu, který mě zahřívá. Taky bez tvých upřímných očí, které řeknou vše, a bez tvého úsměvu, který obrací svět vzhůru nohama! A nejvíc bez tvého polibku, protože to je nejkrásnější věc v nekonečnu zářících hvězd. Ničí mě to být bez tebe. Miluji tě.

Smutné jsou mé oči, jen jedno je rozsvítí. Usmát se mám? Tak pro tu chvilku štěstí pusu ti dám...

Proč jsi mi tolik ublížil? Proč? Proč já ti tolikrát věřila a odpustila? Proč? Proč já tě stále tolik miluji? Proč...

Dohořela svíce naší lásky, více hořet už nebude.
Za upřímnou Tvoji lásku srdce mé Ti děkuje.
Doufám, že tímto veršem náladu Ti nezkazím,
chtěla jsem Ti jenom napsat, že se s Tebou rozcházím!

Když se směješ,
srdce mi hřeješ.
Teď jsi mě však hodně ranil
a mé srdce moc poranil.

Miluji Tě, miluji Tě...
Jen poslouchej, lásko,
jak ta dvě slova krásně zní...
Vyslovíš je za okamžik,
pak vzpomínáš, tisíce dní...

Chtěla bych jen na chvilku tajně vklouznout do Tvých myšlenek, poznat nepoznané a ujistit se, zda jsem opravdu jediná, na kterou myslíš, když usínáš... Miluji Tě!

Kde jsi včera byl a s kým, se ptám,
své srdéčko já si tady rozervávám.
Už abych Tě měla zpátky
a nepočítala ty protivné pátky.

Moc mi chybíš, lásko moje. Cítím se bez Tebe, jako loď na suchu, jako klíč bez zámku. Jako rám, ve kterém není žádný obraz, jak rybník, který nemá hráz. Jako dům bez dveří, jako zahrada bez kvítí. Dusím se bez Tebe, jako by mi došel vzduch. Brzy se mi, lásko, vrať. Dlouho mi už nevydrží dech... nemohu bez Tebe žít!

Hodinka bez Tebe je dlouhý čas,
já, lásko, chci Tě vidět zas,
chci být s Tebou, zas a znova,
prosím, přečti si ta slova,
jen pro Tebe je daruji,
protože Tě miluji.

Cítím se jako zvon bez srdce,
jako kniha bez řádků,
stýská se mi velice,
před sebou spousty obrázků...
Jak mě hladíš,
jak mě líbáš...
Moc mi scházíš,
kde se touláš?

Slzy tečou po tvářích,
když nedržíš mé ruce v Tvých.
Když vracím se zas k vzpomínkám,
když já jsem tady a Ty tam.
Přesto bych se měla smát,
když už vím, jak máš mě rád.

Zůstaň mi přítelem, i když se loučím, a měj vždy v srdci svém obrázek můj. Vzpomeň si po letech s úsměvem na rtech, že ta naše láska byla nejhezčí ze všech!

Je konec dne a já vnímám touhu. Touhu, má lásko, po Tobě! A cítím bolest v srdci, tělo mě až touhou, vzrušením a žalem bolí. A má láska k Tobě žádný den se nemění a jak dnešní noc a každou další přežiji s tím trápením?

Láska je ten nejvzácnější dar
pro toho, kdo v srdci má žal.
Proč já ho nemohu dostat
a Tebe, lásko, líbat?