Smsky o smutku

Hladím Tvé vlasy, hladím Tvé ruce.
Líbám Tvá ústa, líbám Tvé líce.
Chci slyšet opět Tvůj hlas,
co říká mi: LÍBAT CHCI TĚ ZAS.

Posílám Ti, lásko, SMSku plnou něžnosti, píšu Ti, protože se mi stýská, píšu Ti o tom, že chvilka bez Tebe je pro mne celou věčností a že nevím, co bude dnes a co zítra, píšu Ti, lásko, o tom, že mi chybíš, píšu Ti, lásko, že jsem strašně sama - vlastně - píšu Ti jen o tom, o čem už dávno víš, o tom, že Tě mám moc ráda.

Ty říkáš, že odcházíš... Pláč chřadnoucí noci v té chvíli stéká po skle jako bouřlivý příboj smutku, jenž není k utišení...

Já pořád myslím na tebe
a zadívaný do nebe,
jen doufám, že mi odpustíš
a ve snu se mi objevíš.
Tam budeme se objímat
a na sebe se usmívat.
Vždyť, lásko, já tě miluji,
tak odpusť, že tě zraňuji.

Chybí mi Tvá něžná přítomnost. Miláčku, vrať se mi!

Krásné sny. Dny bez Tebe jsou tak prázdný. Krásnou noc, máš nade mnou tajemnou moc. Krásné ráno, déšť se mě ptá: Miluješ, toužíš, vnímáš ten pocit, krásný a bolestný, který se zmocní celého tvého těla, máš někoho, kdo je tvůj a ty jsi jeho? A já odpovídám: Ano, mám. Mám Tebe, svýho miláčka. Chybíš mi, lásko. Chci Tě tu mít. Chci Tě!

Ptali se mě, jak vypadá sedmé nebe,
a já si, lásko, představil Tebe.

Včera večer viděla jsem hvězdu padat,
začlo mě u srdce hřát,
říká se přec, když hvězda padá,
měla bych si něco přát.
Já vyslovila přání tajné,
jediné a vysněné,
snad splní se a hvězda zhasne,
pak bude šťastné srdce mé.

Dítě nevinnosti, chybí mi Tvé slunné dny.
Náš společný čas se zdál být bezedný.
Od té doby, cos odešel ze scény,
ulice jsou opuštěné, temné, bez ceny.

Jak snadno se může láska proměnit v nenávist. Nikdy jsem tomu nevěřil... dva tak rozdílné city... ale jde to, teď už tomu věřím, protože ač se za to stydím, šíleně Tě nenávidím...

Měsíc vyšel, slunce zašlo,
samota mnou tříská.
Je mi smutno, moje lásko,
neboť se mi stýská.

Těžko je květině, když ji vítr láme.
Těžko je děvčeti, když ho láska zklame.
Těžko je mně, protože Tě stále miluju.

Život bez tebe nemá smysl, to bych se musela někam schovat, protože bych nevydržela pohled na tebe s jinou holkou. Miluju tě.

Kdyby listy byly polibky, poslala bych Ti strom. Kdyby voda byla objetí, poslala bych Ti moře. Jestliže by byla láska pro Evu, poslala bych Ti věčnost. Jestliže potřebuješ kamaráda, můžeš mít mě. Chybíš mi a doufám, že Tě brzy uvidím!

Trápím se, trápím, kvůli Ní,
už ani nevím kolik dní.
Trápím se, trápím, však jsem na to sám,
ty jsi ta jediná, v srdci Tě mám!

Proklínám, ta tvoje ústa proklínám, tvoje oči ledový, v srdci jen sníh, sám a sám, ať nikdy úsvit nespatříš, na ústa mříž, oči oslepnou, ať do smrti jseš sám.

Milovala jsem tě víc než svůj život. Mé srdce patřilo jen tobě, ale ty jsi neřekl ani sbohem a odešel jsi za jinou.

Nejsem si jistá tím, co se stalo,
váhám, co se tenkrát odehrálo.
Vsadil ses s někým snad?
Že budu tě mít ráda, budu tě milovat?
Nevím, neumím si odpovědět.
To ty jsi tím jediným, kdo to může vědět!
Jestli vsadil ses o bolest,
kterou cítím, když vzpomenu si na tebe,
vyhrál jsi!

Z malého plamínku vypukne požár,
naše láska bude trvat pořád.
Neztrácím naději, věřím v to krásné,
co jednou spojí nás a bude věčné.
Teď mě mé srdíčko bolí,
bez tvojí lásky ke mně se nezahojí.

Kdybych byla kouzelnou vílou, vykouzlila bych pro nás kouzelnou zem, kde by neexistovala nenávist, lež, zklamání a nevěra. Bohužel jí nejsem, mrzí mě to, a tak si v hlavě uchovám jen krásné vzpomínky. Na ty bolestivé se pokusím zapomenout a v dobrém na tebe budu, lásko, vzpomínat!