Smsky o smutku

Ahoj Andílku, být s Tebou je jako být v Ráji, Tvůj úsměv rozzáří můj. Chtěla bych poznat Ráj, je tak blízko a přece nedosažitelný. Jsem šťastná díky Tvým očím.

Až jednou nebudeš moct chodit, jíst, spát... ŽÍT... vzpomeň si na mě, protože přesně takhle bylo mně, když jsi mě opustil!

Medvídku můj, kdybys věděl, co pro mě znamenáš. Jsi pro mě vším. Nemůžu bez tebe žít! Potřebuju tě, stejně jako tráva potřebuje slunce, jako člověk vodu! Tak moc tě potřebuju a ještě víc! Bude to tím, že tě mám strááášlivě moc ráda a nechci o tebe přijít. Ale ty o nás rozhodneš, to ty rozhodneš, jak to bude dál...

Dnes jsem v posteli měla milence, byl dobře stavěný, svalnatý, vysoký, hnědé pronikavé oči, tajemný úsměv... škoda, že o tobě musím jenom snít. Chybíš mi a nejen v pelíšku.

Teď, když jsme si už dali sbohem, uvědomuju si, co pro mě znamenáš, přesně toto... vzduch... a bez něj se nedá dýchat. Pořád Tě strašně miluju!

Proč se mi všichni diví,
že můj úsměv je lhář,
když směju se jen v okamžiku,
kdy vidět mohu Tvoji tvář!

Je mi smutno a jsem tu sám
a jen na Tebe, lásko má,
neustále myslívám.
Chybíš mi...

Pluli jsme spolu na lodi. Vítr nás po vlasech pohladil. Sluneční paprsek hřál nás na kůži. Pak něco se stalo, teď cítím jen chladno a v duši mám pusté a bolavé prázdno. Ve vodě topím se sama, díváš se a je ti to jedno... Trápíš mě.

Minulost, budoucnost, přítomnost... Na ničem nezáleží, nikde tam nejsi...

Jednou ráno se probudíš a zjistíš, že všechno, o co jsi bojoval s tímhle světem, je pryč. Tak dobré ráno, lásko!