Smsky o smutku

Ahoj pusko moje milovaná, ty můj šušíne nádhernej a hodnej, ani nevíš, jak mně tady chybíš. Za celou dobu, co jsi pryč, jsem poznal, že jsme k sobě stvořený. Miluji Tě víc než sebe.

Měsíc září nad krajem,
vše se stává zázrakem,
všechno je jak ve snu,
na Tebe si vzpomenu.
Okouzlen září měsíce,
myslím na Tebe nejvíce.

Dám Ti lásku velikou,
až budem spolu pod dekou.
Až ta deka spadne z nás,
zastaví se chvíli čas.
Políbím Tvá ústa vlahá,
chci Tě moc, má lásko drahá,
chci Tě svírat v náručí,
na to chvilka nestačí.
Nechci, aby to byl sen,
chci jen Tebe, jen a jen.

Miláčku, kdybych měl tolik kreditu, jak moc se mi po Tobě stýská, jak moc chci být s Tebou a jak moc Tě miluju, tak mám paušál, za který účet už nikdo nikdy nezaplatí! Chybíš mi, chci už být s Tebou a miluju Tě!

Kdy už to pochopíš,
že bez tebe žít neumím.
Proto říkám zas a zas,
vrať se, dokud je ještě čas...

Tvé mlčení je poušť, v níž bloudím. Každá Tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení.

Čím víc Ti píšu, tím je to horší. Chtěl bych se Tě dotýkat. Po celém těle mám zvláštní napětí, když na Tebe myslím, asi se to jmenuje LÁSKA a je to NÁDHERNÝ.

ŠŤĚSTÍ může mít mnoho podob... Znám ale jednoho hlupáka, který ho odmítá... PROČ to děláš? ... TVOJE ŠTĚSTÍ.

Taky Tě pořád miluji,
už Ti to však asi nikdy neřeknu,
jestli ano, pak si při tom pokleknu

Tolik bych ti chtěla toho říct,
ty o mně nevíš... nevíš vůbec nic!
Chceš pouze jen jedno, láskou pohrdáš,
nač se sázet, že už mé tělo máš?
Nejsem z ledu, nejsem k mání,
pohrdám tebou... lháři!

Moje milovaná, nejdražší na světě. Umřu po Tobě steskem. Až umřu, tak mne nech rozptýlit...

Tvá vášeň zahořela jako prskavka na vánočním stromku... taky jen jednou...

Čau miláčku. Moc se mi stýská. Den bez Tebe je pro mě delší než rok. Posílám Ti tolik pus, kolik je hvězd na nebi. Miluji Tě!

Slzy v očích budu mít,
když o nás dvou budu snít.
Zůstaň se mnou alespoň jednou, než usnu
a vejdu do krásného snu.
Pak mi polibek něžný a lehký dej,
a já Ti odpovím: Tak se měj!

Když Tě líbám, tak Ti vyjadřuju, jak moc mi chutnáš. Když Tě hladím, tak vyjadřuju, co pro mě znamenáš a když Ti šeptám do ouška krásná slůvka, tak Ti vyjadřuju, co k Tobě cítím. Chybíš mi. Miluju Tě.

Miluji Tě, chci Tě, dusím se bez Tebe...

Slova nejsou vše! Jsou to jen písmena, která občas říkají lež. Když miluješ, tak věř. Věř na lásku a taky ji dokaž, ukaž, udělej pro to víc než jen vše!

A když mě lásce vyučil a slíbal moji líc,
pak za jinou odešel a nevrátil se víc.

Miláčku, chybíš mi. Možná víc, než jen tušíš. Chci být teď jen s Tebou, chci pro nás žít. Žiji jen z představ, ale žiji jen pro nás...

Milenci v parku tiše se líbají,
neznají ostych, lidé se dívají.
Procházím kolem s pocitem viny,
probírám v hlavě své vlastní činy.
Smutné jsou vzpomínky na krásné chvíle,
míjím ty milence hledaje cíle.
Návaly deprese, přeci se nedám,
vždyť já jsem milenec, jen svůj park hledám...