Smsky o smutku

Už toho chování mám dost,
mám na tebe neuvěřitelnou zlost.
Jak jsi mi to mohla udělat,
zradit mé srdce, když jsem Tě chtěl milovat.

Miluju Tě, lásko, stýská se mi po Tobě. Celý den na Tebe myslím, a v noci se mi o Tobě zdá. Miluju Tě, má lásko.

Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím. Tak už to konečně pochop a buď mi zas víc než jen kamarádem.

Říkal jsi, že se vezmeme a dělali jsme si velký plány. Jo, ty plány byly na nic. Teď si je děláš s tou jinou. Ale co já? To tě nezajímá? Jak mi je? Poslední slovo bylo čau! A já věděla, že naše láska umírá.

Ahoj lásko. Strašně mi chybí Tvé jemné ruce, Tvůj milý úsměv, Tvůj úžasný pohled. Kéž bys mě teď obejmul a políbil. Tak ráda bych se Ti vzdala.

Má ústa se smějou, přestože mé srdce pláče! Miluji Tě.

Má lásko, když je zataženo, my nevidíme slunce, ale ono je tady pro nás. Pamatuj, že i když se nevidíme, jsme tu jeden pro druhého, navždy. Miluji tě.

Nevědět, co je to láska, je jak žít a přitom nic neprožít! Nevědět, co je to milovat, je jen jak dýchat a nevědět proč! Naštěstí já už vím, co je to láska a milovat a nebloudím po tomto světě jen tak nesmyslně a mám pro koho žít. Moc Tě, lásko, miluji a strašlivě mně chybíš.

Co mě to jen pořád nutí
k zbytečnému ohlédnutí.
V hlavě přání chci Tě vidět,
musím se už za to stydět.
To ta láska - moje oči,
že za tebou se jen točí.
Nemám šanci, vždyť já vím,
přestat ale neumím!

Když Tě vidím, srdce mám až v krku, je to příjemné, ale přitom ne. Napsala jsem Ti, že abys někomu vyjádřil lásku, nečekej s tím na zítřek. Ty to už víš, ale nevíš, jak Tě miluju, jak žárlím, když Tě vidím, že jenom mluvíš s kámoškou, ale já se bojím, že se do ní zamiluješ a mně při tom pukne srdce. Nevím, jestli budeme spolu a jestli mě miluješ. Neodepsals mi a... já nevím, jak na tom jsem, ale co vím na 100 %, že Tě miluju a mé srdce puká láskou jen pro Tebe. Pa, Tvoje

Byl jsi u mě - teď jsi s ní. Miloval jsi mě - teď miluješ ji. Líbal jsi mě - teď líbáš ji. Držel jsi mě v náručí - teď držíš ji. Opustil jsi mě - jak to, že ji ne?

Musím na Tebe stále myslet, nemůžu Tě vyhnat ze své hlavy. Chci, aby ty prázdniny s Tebou nikdy neskončily. Buď tu stále se mnou, čumáčku.

V noci něco se třpytí na obloze.
K moci potřeba je kousek lásky a srdce.
V noci něco se blýská.
V srdci trochu se stýská.
Blýská se, třpytí se hvězda na obloze.
Stýská se, trápí se mé láskyplné srdce.

Hvězdičky na nebi dnes jasně svítí
a Ty jsi, miláčku, stále mé kvítí.
Květy mě potěší, trny však píchají,
láska je taková všude tady na zemi.
Srdce mi puklo, rána je veliká,
snad proto často tak mé srdce naříká.
Chybí mi láska a důvěra v muže,
řekni mi, osude, kdo za to může.
Jsem příliš naivní, neznalá dívka,
moc se mi, miláčku, po Tobě stýská.

Ach broučku, proč svět je tak krutý a my nemůžem být spolu každou minutou našeho života. Chtěla bych naplnit Tvůj život láskou, kterou Ti nikdo jiný nemůže poskytnout! Miluji Tě nadevše, ty můj andílku!

Čekám s otevřenou náručí
a cosi mi v břiše zakručí.
To je z touhy po Tobě,
z představy, že nemáš nic na sobě.
Jsem tu sám a toužím teď,
abys tu byla se mnou hned!

Všechno jednou začne a jednou skončí, (to jsi mi přece říkal, a já dodám:) něco trvá staletí, něco léta, něco dny. Ať tvá láska ke mně trvala jakkoli dlouho, má k tobě pořád trvá. Nevím jak ještě dlouho, ale teď tu je a já toužím po tobě, i když vím, že už mě nemiluješ. Moc mi chybíš. A stále doufám, že se ke mně někdy navrátíš.

Ty nikdy nepochopíš, že moje láska k tobě je příliš slabá, aby mohla bojovat proti tvojí lásce k chlastu. Začínáš se mi hnusit.

Chybí mi Tvůj úsměv, chybí mi Tvůj pohled, chybíš mi!

Se svou zradou ukradl jsi mi kousek srdce, pečlivě schovals ho přede mnou. Vrať mi ho, ať pro jiného tluče, a Ty jdi zase za jinou!

Dívám se na nebe, hvězdy tam září,
ale jen ta jediná mi tu schází.
Svítí jak ostatní, stejná však není,
proč se mnou teď není... stýská se mi!

Má duše miluje Tě a Ty to dobře víš,
však asi víc, než tušíš.
Proto nebuď jako dým
a proměň se v bytost,
nechci být jen to míň
a být pouze lítost.
Pochop, že miluji, umím se trápit,
nenech mě celou noc v žalu se topit.

Když se člověk loučí s někým, koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho měl móóóc rád... Jako já tebe.

Když se dívám na nebe,
vzpomenu si na Tebe.
Chtěl bych Tě teď láskou hřát,
svoje srdce Tobě dát.
Už teď cítím srdce Tvoje,
na oplátku dám Ti svoje.

Nic se nezdálo tak, jak má být, oči v slzách, z lásky jen prach, kouzlo se rázem změnilo v prokletí. Tíha našich slov zmizela v temnotě našich krutých činů. Všeho teď lituji, jen vzpomínky zbyly, teď jsi pryč. Na měsíc koukám a hledám sama sebe. A hlavně Tebe.

Jsi malý hádě zrádný,
co na prsou jsem hřála,
ale kdybych zlatou rybku chytla,
jen Tebe bych si přála!

Máš, co jsi chtěl, teď jsi sám a lituješ. Máš, co jsi chtěl, i já jsem sama a šťastná.

Chci v dešti stát
a vzhůru k oblakům polibky posílat.
Polibky, které tisíckrát mi vrátíš,
polibky, které celé tělo schvátí.

Nenávidím tě! Moc to bolí, víš?! Snad i ty jednou na sobě tuhle bolest pocítíš. A pak možná pochopíš, že zabil jsi všechno, v co jsem věřila, zabil jsi nás! Už tě nechci znát a lituji toho, že jsem věřila tvým lžím, ale přesto mě moc trápí, že srdce tvé už nikdy nebude mým!

Lásko, chybíš mi strašně moc.
Já prosím o pomoc.
Chci být pořád jen s Tebou,
chytit Tě za ruku Tvou.
Společnou cestou jít
a pak Tě něžně políbit.
Miluji Tě.

Zase vidět bych Tě chtěla,
v náručí u Tebe být,
cítit vůni Tvého těla,
za ruku s Tebou jít!

Tam, kde jsi ty, tam bych chtěla být též. Chtěla bych s tebou být a smát se. Smát se a ruku v ruce jít a snít. Miluju tě čím dál víc.

Den bez Tebe byl jako zlej sen,
vím, že pro Tebe to jsou slova jen.
Celý den chodím s hlavou dolů,
a proto se ptám: Máme my dva šanci spolu?

Každý den vstávám s nadějí, že mi odpustíš, že mi napíšeš, že Tě spatřím a že se ke mně vrátíš. Každý den už rok a pořád věřím a doufám, že mě taky pořád miluješ jako já Tebe, má lásko jediná.

Snad bude jednou den,
kdy nebudeš jen sen...

Byla jsi stálicí
na mém nebi zářící...
Bez tebe svět
shrne slov pět:
PROSÍM, VRAŤ SE MI, LÁSKO!

Já každým dnem myslím na Tebe jen... Na Tvé krásné oči, úsměv, rty... Však o Tobě mohou se mi zdát jen sny... Čekám na den, kdy moje bojácnost změní se ve statečnost a já odvážím se Ti říct: MILUJI TĚ!

Moc se těším na konce Tvých cest... závidím řadící páce, Tvá ruka se jí skoro celý den dotýká... pevně a odhodlaně. Čekám trpělivě, ale měnila bych hned.

K čemu by mi byly peníze,
když nemůžu mít tebe.
Není žádný stav bez tíže,
pokud u srdce mě zebe.
Chci ti tím jen říct,
že bez tebe nemůžu být.
Prosím vrať se, stýská se mi.
Nenech mě tu jen tak v beznaději.

Neplač! On za to nestojí,
všechno jednou přebolí.
Že naučil Tě lásce? To bavit se jen chtěl,
pak ani sbohem neřek a tiše odešel!

Mráčku na nebi, tomu je hej,
ten nemůže být nikdy zamilovanej...
Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si slibovali,
stačil jenom mráček malý,
abychom si sbohem dali.

Až ti bude nejhůř, až ti bude nej...
tak se klidně posaď a nohy na stůl dej.
Až ti bude nejhůř, tak se začni smát
- nalej si a zakuř si, když není co - tak ať.
Nadechni se a řekni - a mám tě, osude!
Vždyť když je mi nejhůř, hůř už nebude.

Miluji tě, proč se nezměníš? Sama vím, že to nejde, jsi sám sebou, a tak to má být. A právě proto tě nesmím milovat...

Proč ten hrozný pocit uvnitř mám,
když na tebe vzpomínám.
Vždyť já miluju tebe a ty zas mě,
čekám, zda se setkáme...

Jak dlouho jsi to měl naplánované? Líbals mě, šeptals, jak mě miluješ, miloval ses se mnou... a přitom jsi věděl, že je konec, že tvá láska je tatam. To znamená jediné - jsi pokrytec.

Stýská se mi, lásko,
už chci s tebou být,
mám jediné přání,
u sebe tě mít.

Toužím já Tě obejmouti,
do Tvé duše nahlédnouti.
Křičet, smát se, šťastná být
- Tebe, lásko, zpátky mít!

Nikdy jsi nepochopil, že jsem tě milovala a stále miluju víc než svůj život. Je to dlouhá doba, co spolu nejsme, ale já nemůžu zapomenout. Zapomenout na to, co nebe ztratilo, tebe, anděla světa. Miluju tě napořád.

Proč ten hrozný pocit uvnitř mám,
když na tebe vzpomínám.
Vždyť já miluju tebe a ty zas mě,
čekám, zda se setkáme.

Kdo jedenkrát tě líbal,
kdo v náručí tě měl,
ten zapomenout nemůže,
i kdyby SÁM chtěl.