Smsky o smutku

Čekala jsem na Tebe,
Tys myslel jenom na sebe.
Proč jsi si se mnou hrál
a lásku sliboval?
Víš, že Tě miluju,
tak už mě netrap.

Nikdy nezapomenu na Tvoji lásku, na vůni Tvého těla, na Tvé jméno. To, co zbylo mi, jsou nádherné vzpomínky na Tebe, jedinou bytost na světě, kterou tolik miluji.

Blíží se zas chvíle našeho setkání,
po dlouhém odloučení,
jenž smutek vneslo do mé tváře,
ta spalující touha, která nás zachrání,
až položíme hlavy na polštáře.
Zas pocítím tu horkost,
vůni, jemnost Tvojí kůže,
zapomenu na přítomnost
a Ty budeš moje krásná růže.
V očích zas budou plát
ty šibalské plamínky
a zase mi odejdeš
a zbydou jen vzpomínky.
Na tahle setkání těším se zas a znova,
těžko je vyjádřit, když nestačí mi slova.

Nechal jsi za sebou jen svůj stín
a pronikavou vůni kopretin
a vzdušné zámky, co se lehko zboří,
ze svíček zapálených dým
a srdce, které touhou hoří,
touhou být ti vším.
Nechal jsi za sebou je zapomnění
a vzpomínek pár,
těch, co už vítr odfoukal.

Trápím se, trápím, že jsi tak daleko. Nevím, co to je. Proč jsem tak na měkko. Nechci být sama, nechceš být sám. Co pro to udělá každý z nás.

Je to láska, nebo jen vzplanutí ze zoufalství, že tě nikdo nechce? Ale proč to odnáším já? Zamilovala jsem se do tebe a to hodně, tak vymysli co s tím. Jak se mě co nejdříve zbavit. Přemýšlej, ale pomluvy ti nepomůžou!

Stávám se šílencem! Kam se podívám, vše, co dělám, každá má myšlenka patří jen Tobě. Jak je možné, že to nevíš, necítíš, nevěřím... že už mě nechceš vidět víc!

Ano, Ty jsi má Láska, Ty jsi můj sen,
Tebe chci líbat snad celý den,
Ty jsi má touha, jen Tebe chci mít,
to vše dnes chtěl jsem Ti říct.

Nebe je poseto tisíci hvězdičky,
z oblohy přilétá andílek maličký.
Na malém obláčku přináší přáníčko,
vrať se mi MILÁČKU, vrať se mi brzičko.

Dlouho jsem miloval, dlouho jsem byl slepý. Bez Tebe jsem konečně otevřel oči a viděl to, co jsem měl. Děkuji Ti, že jsi odešla.

Stýská se mi po Tvém zamávání ruky, po Tvém pousmání, po Tvých vlasech, po Tvé pleti, slově, Tvých ramenech a bocích...

Stýská se mi po Tvém políbení,
při němž dotkne se mých rtů Tvůj ret.
Po Tvém polibku, který uvede mě v snění,
po polibku, jenž voní jako květ.

Zapomenout na tebe, to se řekne lehce,
ale moje srdce zapomenout nechce.

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Nejvíc mi však chybí tvoje krásná vůně,
když ji nemám u sebe, mé srdíčko stůně.

Co léto dalo nám,
si podzim zpátky vzal,
já uvnitř umírám,
zbyl mi jen žal.

Tobě stesk nic neříká,
lásku novou našel sis,
mně ji život odříká,
vím, že nejsem miss,
ale každý právo má
říct: „Miluji Tě. Vrať se mi...”

Dnes dávají drama. Stýská se mi. Nepůjdeme si do kina zabrečet spolu?

Svou velkou lásku se Ti bojím dát. Bojím se zklamání a Ty mě nejspíš nemáš rád, nebo se Ti po mně taky stýská. Tím jo myslíš co?

Každý ráno stejný, čaj na ex, houska, hemenex, každej oběd stejnej, teplej nebo vystydlej, každej večer stejnej, sytej nebo hladovej. A noc? To jen ptám se, proč?

Jsi cesta, co mě láká,
jsi domov pro tuláka.
Jsi srdce, které mi buší,
jsi make-up, co mi sluší.
Jsi tůně, v níž se topím,
jsi touha, před níž oči klopím.
Jsi hvězda právě objevená,
jsi strach, co mě sráží na kolena.
Jsi čas, co barví mi vlasy,
jsi sen, co utekl mi asi.
Jsi zakázané ovoce,
jsi má potlačená emoce.

Věřím v lásku, věřím v tebe,
jak líbezné hvězdy a nejčernější nebe.
Ty a já, chci s tebou být.
Chci alespoň trochu lásky mít,
chci šťastně žít.
Snad vyplní se mé přání,
padá hvězda a já utíkám za ní.

S řasami vlhkými vzpomínkou na Tebe,
upírám oči své, upírám do nebe.
Nehledám hvězdný svit, klid a chlad měsíce,
snad jenom úsměv Tvůj, Tvé oči nejvíce.
Netoužím po spánku, po měkkém polštáři,
toužím po dotyku Tvých prstů na tváři.
Marné je toužení, zbytečné hledání,
dneska už ke Tvým rtům jiná se naklání.

Miluji Tě čím dál víc,
ale nevím, jak Ti to říct!
Den bez Tebe
je jako svět bez nebe.
Chci Ti jen říct,
že miluji Tě čím dál víc!

Život je krásná cestička,
někdy příliš úzká, temná ulička,
na níž se někdy zvrtne nožička.
Spadneme mimo tu uličku
a zraníme pro nás milovanou dušičku.
Já neudělala, lásko, nic!
Věř, že miluji Tě stále víc.
Ztratit Tebe
je jako vyrvat kus sebe.
Nechci ztratit Tě ani ždibíček,
jen Ty jsi můj milovaný človíček!

Vážím si každé minuty strávené ve Tvé náruči,
však vím, že život mě naučí.
Nikdy sám nevíš, co může se stát,
prosím Tě o to, jen měj mě rád.

Jak je někdy lehké, někoho v srdci mít.
A jak je potom těžké, bez něj chvíli být.
Jak je věčně milovat? Snad delší než žít.
Tak co nám brání opět spolu být?

Moje milé sluníčko,
zlob se jenom maličko.
Zlob se na mne chvíli,
polepším se, to ti slíbím.

Náš vztah byl pouze snění
a jeden velký klam,
teď chci být v zapomnění,
tak jako předtím. sám.

Miláčku, jsi to nejkrásnější, co může na světě být. Ty jsi mě naučil milovat a za to jsem ti strašně vděčná. Moc tě miluju a nechci tě ztratit. Pa pa, tvůj čumáček.

Miluji Tě, lásko moje, chci být jenom Tvá, chci být jenom s Tebou a milovat se ve dvou! Moc se mi po Tobě stýská a ještě víc Tě miluju!

Nikdy mě neuvidíš na kolenou, já nejsem z těch, co o lásku prosí. Kdybys byl sebelepší, nespatříš na víčkách mých krůpěj vody. A kdyby přece se objevily, setřu je potají, aby sis nemohl myslet, že kvůli Tobě padají.

Chybí mi každý kousíček tvého těla.
Vzrušením bych se celá chvěla,
kdybych tvoji lásku zase měla.

Tvé rty se rozechvějí,
když je políbím.
Tvé ruce se zachvějí,
když je pohladím.
A mé oči se rozzáří
vždy, když Tě zas uvidím.
Tvá láska.

Nemáš snad ruce - nehladíš mě. Nemáš snad oči - přehlížíš mě. Nemáš snad ani srdce - ne proto, že bys mě nemiloval, ale proto, že vidíš, jak mně tvé dotyky ubližují.

Nenávidím Tvý oči, vlasy, nos i rty. Nenávidím Tvý oči, který se na mě dívaly a rty, které mě líbaly. Tvým pohledem jsi řekl cokoli. Nenávidím Tě za to, že dýcháš stejný vzduch jako já, a za to, že jsi mi řekl, že mě máš rád. Nejhorší na tom všem je, že já Tě ale ještě pořád miluju. takže Tě ani nedokážu nenávidět!

Tak moc se mi stýská,
nad hlavou se mi blýská,
ale já to nevnímám.
Vím jen, co ve svém srdci mám.
Vrať se mi, prosím, toliko lásky Ti já dám.
Všechnu, co v sobě mám.
Miluju Tě!

Láska je náhoda. Kdybychom se znova nepotkali, tak bych. Kdybychom si odpustili, dokázali ustoupit tomu druhému. Ale na KDYBY se život nehraje.

Já tě asi taky miluju. Nevím. Když mě nechceš ty, chci tě já. Když tě chci já, nechceš mě ty. Je to těžký... budem muset počkat, než pochopíme, za co svět a my stojíme.

Když polámeš andělům křídla, pláčou, když jim zlomíš srdce, krvácí, a když je přestaneš milovat, umírají. Tobě se to podařilo vše najednou. Sbohem.

Myslela jsem, že ty nejkrásnější oči, co máš, nikdy nemůžou zklamat... ale poznala jsem, že i ty nejkrásnější oči dokážou zradit.

I když je to asi neomluvitelné - omlouvám se. Promiň, že tě miluju!

Broučku, moc tě potřebuji, strašně moc pro mě znamenáš a mně na Tobě tolik záleží! Nechci, aby jsi někdy poznal bolest, a já Ti neublížím. Chybíš mi každičkou chviličku, co nejsi se mnou, to je nekonečný čas... Slzičky tečou a já stále volám do dálky Tvoje jméno, ale Ty to asi neslyšíš... Budu Tě volat stále, protože Tě strašně moc miluji.

Lásko má, já stůňu, Tvoje tělo rád bych hřál.
Nevím, jak to zvládnu, a nevím jak dál!
Chybí mi Tvé teplo, co mě večer hřálo,
miluju Tě a to ne zrovna málo!

Ahoj andílku můj! Ani nevíš, jak moc jsem na Tobě závislá. Teď mám velikánské abstinenční příznaky a nikdo mi nemůže pomoci, jenom Ty. Bohužel je zase školička a já to do pátku asi nevydržím. Je mi strašně smutno :-( Miláčku, doufám, že se těšíš na víkend jako já. Pa, miluji Tě, ale ještě víc Tě chci (tady)!

Zlatíčko, miláčku,
můj sladkej čumáčku,
chybíš mi moc!
Tečou mi slzičky, bolí mě srdíčko,
chci pomoc!
Chtěla bych pusinku,
hned jednu, další pak za chvilku.
Možná i víc,
no jak Ti to, zlatíčko, jak jen to říct.

Už neviděla jsem Tě takovou dobu, už neviděla jsem Tě den. Pusinko, broučku můj, chci Tě vidět!

Láska je víc než přátelství,
láska je jak nejhezčí květ,
já za Tvoji lásku,
dala bych celý svět.

Byla jsem tam já, byl jsi tam ty. Tak proč nemůžu říct, že jsme tam byli MY?

Ty jsi můj květ,
hlas konipáska,
sladký lesní med,
má věčná láska.
Bez tebe strádám,
samota mě trápí,
verše jen skládám
a čekám,
až se má ......... vrátí.

Podzim taky krátí dny
a pak dá velkou dávku tmy
a do té tmy
já tiše šeptám - vrať se mi!

... teď - co je to jen za slovo? Teď jsem den ode dne smutnější a to je jen tím, že nemůžu být s tebou. Miluju tě!

Moje postýlka je prázdná, moc mi chybíš zde,
myslím na Tebe v noci i ve dne!