Smsky o smutku

Snad to vše byl jenom sen,
že jsi se mnou strávil den.
Dnes tě musím proklínat,
tvé srdce už nemít rád.
Další lásku nepoznám,
zůstávám už navždy sám!

Ty můj milovaný andílku, moc se mi stýská. Chtěla bych vedle Tebe usínat a vedle Tebe se probouzet. Miluji Tě a děkuji Ti za to, že jsi mě naučil MÍT RÁD. Je to krásné, vědět, že Tě někdo miluje a že na Tebe někdo myslí a záleží mu na Tobě. Děkuji Ti za všechno. Za to, že Tě mám a za to, že mě chceš. Věřím Ti, lásko, a moc mi na Tobě záleží.

Měl jsi moc krásné oči,
škoda jen, že jsem se do nich dívala tak krátce.
Měl jsi moc krásné oči,
a já poprvé spatřila oči ZRÁDCE!

Jsi osmý div světa
- nikdo nemá tak nádherný oči jako ty.
Jsi osmý div světa
- nikdo neumí tak dokonale lhát jako ty.
Jsi osmý div světa
- všichni tě zbožňujou.
Jsi osmý div světa
- nikdy tě věčně obdivovat nebudou.

Ahoj lásko, moc se mi po Tobě stýská. Chybí mi Tvé jemné ruce, Tvůj milý úsměv a Tvé krásné oči. Proč tu nejsi se mnou, nehladíš mě a nelíbáš? Proč jen neslyším od Tebe ta tři něžná slova: Mám tě rád? Tak ráda bych je od Tebe slyšela, ale tys už je řekl jiné, a mé srdce umírá láskou a steskem k Tobě! Miluji Tě.

Mysli si o mně, co chceš, ale jsem tebou posedlý a nedokáži si tě vyrvat ze svého srdce. Chci o tebe bojovat. Miluji tě víc než svůj život.

Bylo to tak krásné, jen ty a já! Nemělo to žádnou chybu! Byla jsi pro mě to největší štěstí, které mě kdy potkalo, ale já nikdy nemám tak velký štěstí, a proto to muselo skončit! Chybíš mi a chci tě zpět!

Vzal jsi mou duši do svých dlaní, zlehounka, aby neucukla... Pohladil jsi jí bolístky, pofoukal jsi jí jizvy, usmál ses a vrazil do ní nůž...

Už nevím jak dál žít,
když Tebe nemůžu mít.
Každým dnem mě trápíš
a očima mě dráždíš.

Moc jsi pro mě znamenal, znamenáš a znamenat budeš. Byl jsi první, kterého jsem milovala a jediný, komu jsem dala další šanci. I přesto toho nelituju.

Zase cítit lásku, na očích mít bílou pásku a hlavu tebou spletenou jak kdysi.

Sedím,
na monitor hledím,
co napsat mám?
Tak třeba: že tě ráda mám...
Ale to přece dávno víš.
A já vím, že tě v srdci pořád nosím,
že dotknout se tě a milovat se s tebou
- po tom moc toužím,
ale proč se pořád pochybnostmi soužím?
Čemu přednost dát?
Nenechat si ublížit, nebo bez rozmyslu milovat?

Proč jsi mě nechal samotnou a uplakanou v tomhle světě? Byli jsme jedno tělo, duše, jedno srdce... Tak proč teď stojím sama a kapky deště ze mě smývají bolest, kterou jsi ve mně zanechal?

Ty jsi moje láska, Ty jsi můj sen.
Bez Tebe nemá můj život smysl,
Ty omámils mou mysl.
Miluji Tě moc,
chci Tě líbat, ať je den či noc.
Už se zas moc těším, až budeš u mě.

Tvá očíčka již dávno spí,
má písmenka se k Tobě vkrádají.
Já tolik bych si přála políbit Tvá něžná víčka
a při tom hladit Tvá krásná líčka.
Lásko, chybíš mi čím dál víc.
mé slzy již nezastaví nic.

Bolí mě, když se na mě díváš
a při tom se neusmíváš.
Přemýšlím, jsem bez tebe,
srdce už mě nezebe.
V srdci už mám suchou poušť,
udělals z něj velkou spoušť.
Luna se právě přelívá,
srdce mě ještě bolívá.
Srdce už mi ulpělo,
na věky se zamknulo.

Mám jen jedno přání: Přijď a dej pusinku tomu, kdo Tě má rád a myslí na Tebe pořád!

Miluju Tě, moje nejkrásnější a nejúžasnější holčičko na celém světě. Srdíčko mi moc pláče, protože nemůže být s Tebou, tou, která dává mému životu naději, lásku a smysl. Jsi nejvíc, co mám, to nejdražší a nejvzácnější. Už se nemůžu dočkat, až budeme zase spolu. Miluju Tě.

Miluju Tě, miláčku,
víc než bílou šlehačku.
Miluju Tě hrozně moc,
tak mi spěchej na pomoc,
samým žalem umírám,
že vedle sebe Tě nemám!

Jediné, co bych na tobě změnila, je místo, kde právě jsi. Chybíš mi.

Nelituji ničeho, co jsem udělal, lituji jen toho, co jsem nedokázal udělat. Soudit mě bude jenom Bůh.

Celý den se těším, až uvidím Tvůj úsměv, pohladím Tvé vlasy a svými rty se dotknu Tvých.

Mám všechno, co prý můžu chtít víc?
Já však myslím, že když nemám u sebe tebe,
tak nemám vlastně vůbec nic.

Tam, lásko, kde je obzor,
co nás jednou spojí.
Kde začíná už nebe
a kde stromy ještě stojí.
Tam, miláčku, cítíš ten sníh,
na bitevním poli.

Chybí mi Tvé polibky, Tvá vůně vlasů, chybíš mi celičká.

Když jsem Tě poprvé uviděla, řekla jsem si: Šťastná holka, která získala Tvé srdce. Pak jsem se stala já tím nejšťastnějším člověkem na světě - díky Tobě. Teď chci zapomenout... i přesto, že Tě mám ještě stále ráda...

Proč nepíšeš, proč to děláš? Chceš, abych pořád trpěla? Tak to máš, dosáhl jsi svého! Trpím, brečím, myslím jenom na Tebe!

Kdyby lístek uměl mluvit,
který Ti posílám,
jistě by Ti pověděl,
že na Tebe vzpomínám.

Dříve jsem měla tolik nesmyslných přání a tužeb, na kterých mi teď už vůbec nezáleží... Dnes už bych chtěla být jediné a pro mě to nejdůležitější... Tvé všechno, jako dřív!

Já nehněvám se na Tebe,
žes mi srdce vzal,
ale že jsi zradil
a do očí mi lhal.

Jsi tak daleko, i když to ani zas tak daleko není. Já mám daleko k tobě i k tvojí duši. Sama si nedokážu odpovědět na to, proč tě tak bezmezně miluju? A proč bez tebe žiju?!

Zhasněte lampy, přikryjte piána a zahalte bubny a přistupte... Psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost! Tys byl mé poledne, má půlnoc, můj sever, můj jih, můj východ i západ. Myslela jsem, že je to navždy... Můj omyl! Zastavte zemi, vylijte oceány a zničte lesy, protože tohle už nikdo nezmění.

Lásko, udělala jsem tolik chyb, za které teď platím. Největší z nich je, že jsem tě nechala jít... Odešel jsi za jinou a já teď tady trpím, když pomyslím, žes teď mohl být můj. Vím, že mi to nikdy neodpustíš, ale chci, abys věděl, že tě miluju a nikdy na tebe nezapomenu. Sbohem, lásko!

Víš, co je to láska? Láska je velká podebranina u srdce, která potom bolí, ale tu bolest bych ti nikdy nepřála, protože tě strašně moc miluji. Ale ty asi miluješ jinou, tak zatím ahoj.

Modré oči máš, ty se neumí hněvat.
Pro ty modré oči nemohu spát.
Máš modré oči, jejich pohled mě pálí.
Vzpomeň si na chvíle krásné,
vzpomeň si, až hvězda zhasne,
vzpomeň si, až půjdeš spát,
že tam v dálce Tě má kdosi velmi rád.

Až se Ti smutno bude zdát,
až Tě nebude mít nikdo rád...
Vzpomeň si na LÁSKU věčnou,
na LÁSKU jedinečnou.

Když na tebe se podívám,
ostatní holky jen pohřbívám.
Když podívám se na nebe,
opět vidím jen tebe.
Když políbím tvoji tvář,
kolem mě je velká zář.
Řekni, kdy políbím tě zas,
bolí mě, když chceš čas!

Když Tě nevidím, propláču celý den a potom Tě vidím ve snu jen. Miluji Tě, lásko má, a nestačí mi slova Tvá! Můj sen moc krátký je, ale mé srdce Tě moc miluje!

Tam, kde hořela touha,
nyní s bolestí vnímám strach!
Bojím se, bojím, že najdu sílu
a ani nevím jak,
bojím se, že nebudu
se vzrušením na Tebe vzpomínat!

I když vím, že jsi daleko, já se netrápím. I když vím, že právě nemůžeme být spolu, já se netrápím. I když vím, že právě můžeš být s jinou, já se netrápím. Já se netrápím, já pouze umírám!

Miláčku, je to pár minut, co nejsme spolu a já už umírám steskem po Tobě! Chci, abys věděl, že Tě miluju nejvíc ze všeho na světě a mým největším a zároveň jediným přáním je, aby to tak navždy zůstalo. Jsi moje štěstíčko.

S každou falešnou nadějí, s každým zklamáním, který překonám, jsem o něco silnější. A pokaždý si řeknu - tobě už nevěřím. Pak přijde další „princ” a já znovu a znovu udělám stejnou chybu. A to, že mu věřím. Ale promiň, ani já nemám srdce z kamene! :(

Je mi smutno bez Tebe,
slza skví se v řase mé
a srdce tiše ptá se:
Kdy se zase sejdeme?
Miluju Tě, lásko!

Měla jsem tě ráda, a ty to víš. Chtěla jsem tě vídat, a ty to víš. Tys mi všechno sliboval, a přitom jinou miloval!

Jak bílý dým z cigaret ve větru, jak mlha v paprscích ranního slunce, tak mizí má jistota... Otázka KDE? Jak ozvěna noci naráží prázdno do stěn mého srdce, které truchlí a ptá se na toho, koho miluje. Je mu bez Tebe moc smutno.

Zabalila jsem ho do deky, je totiž nemocný. Má horečku a strašně sebou mlátí, nechce žádný prášky a pořád mluví o smrti. Kdo? Moje srdce.

Chybí mi tvůj humor,
chybí mi tvůj smích,
jako bych měl tumor,
když jsem bez rtíků tvých.

Hledala jsem slunce a potkala jsem Tebe. Teď chci Tebe, ale už se stmívá.

Když u okna sedím,
na Tvou fotku smutně hledím,
jak strašně pláču a hledám Tě,
tak zoufale si říkám: Ztrácím Tě!

Když jsem s tebou včera byla, už jsem jen nesnila, u sebe jsem tě totiž měla. Byl jsi se mnou a já měla pocit, jak moc rychle ten čas utíká. Tak krásně jsi mi šeptal do ouška ta nejněžnější slůvka, tak krásně jsi mě objímal, díval jsi se mi do očí a krásně se na mě usmíval. V tu chvíli bych ti cokoli na světě splnila. Teď tu jen sedím a po tobě, miláčku, toužím. Nikdo nemůže víc chtít s tebou teď být.