Smsky o smutku

Sluníčko už zachází,
mé srdíčko nachází,
že mu něco schází.
Schází mu tvá láska,
co od tebe získává,
schází mu kráska,
co jménem .......... se nazývá.

Mile Tě překvapí chvíle, která už neměla přijít... A tak překvapila i mě... ale ten, kdo vyslovil tuto větu, neříkal nic o tom, že poté následuje bolest... Nic o tom, že jediná noc nevrátí zpět ztracenou lásku...

Zdá se mi, že každá další minuta bez Tebe je delší než ta předcházející. Moc se těším, až budeme spolu. Miluju Tě!

Jak krásné by bylo,
kdyby mé oči do Tvých se dívaly
a naše rty se opět
v polibku setkaly.

Prázdniny se blíží
a mě stále tíží,
že naše rty se nesetkaly doposud,
to vše se jednou změní,
až se spolu sejdeme,
do láskyplného vztahu vejdeme.

Brouzdám se ulicemi, kapky deště mi stékají po tváři a míchají se se slzami. Pláču snad? ... Ano, pláču, uvědomil jsem si, že už nikdy nebudem spolu... a čas ubývá a s ním přijde i zapomnění, a to mě mrzí nejvíc... nechci zapomenout!

Nesnáším loučení, jsem dál a v hlavě mě máš. Mně na tom záleží, to zlý a hloupý smaž... a dej mi ještě šanci...

Chci být zase jenom s tebou,
peřinu mít povlečenou.
Jako motýl chci se vznášet,
nebrat si už další prášek.
Hořím touhou mít tě zpátky
a pod hlavou z růží plátky.
Nerada se vzdávám lásky,
když mi ráno češe vlásky.
Lásky z nitek spletené,
k tobě rychle smetené.
Chci být tobě kousek blíž,
dotknout se mě něžně smíš.

Nikdy tě nedokážu přestat milovat, přestože všechno skončilo špatně. Ty nenávidíš mě, já láskou k tobě pořád hořím, nenechám tě šťastnou s jiným být. Vrať se a odpusť mi. Už nikdy ti neublížím.

I když to teď vidíš zkreslené, nechtěla jsem nic jinýho, než tě ušetřit bolesti, kterou nechtěně rozdávám.

Tak moc ráda tě mám,
jak málo tě přesto znám.
Chci být jen a jen s tebou,
tak prosím zahrň mě něhou.

Jsem si 100% jistá! Budu o tebe bojovat tak, jako ty jsi celé ty roky bojoval o mě. Můžeš mě nenávidět, nebo začít milovat, ale já nepřestanu, dokud ti nedokážu, že patříme k sobě, že tě miluju a že na tebe počkám třeba celý život. Chci jen tebe!

Prozvoň mě, ať se ve mně všechno rozehraje,
napiš mi, ať se celé mé tělo chvěje,
a srdce mi poskočí,
toužím se Ti dívat do očí...

Nenávidím tvůj pohled do očí, co mě vždycky tak rozpálí! Nenávidím tvůj úsměv, co mi celý den rozjasní! Nenávidím tvé ruce, co tak něžné být umějí! Nenávidím tě celého! Nenávidím tě za to, jak jsi mi ublížil! Nenávidím tě tak, až tě miluji!

Snad Ti, lásko, nebude vadit, že chodíš s bláznem. Nejen, že jsem se do Tebe zbláznil, ale teď už šílím i z toho, jak dlouho jsem Tě neviděl!

Já bez tebe pomalu umírám... nejdřív umřelo mé srdce, teď umírá duše, a po duši přijde na řadu tělo... a není mi pomoci... TY už mi pomoci nechceš... a po nikom jiném to žádat nemůžu...

Zase nejsem s Tebou a má náruč je prázdná. Chtěla bych s Tebou být každý den a každou noc, protože mě nikdy neomrzí ten nádherný pocit, když Tě mám vedle sebe. Stýská se mi...

Proč jsi mi dovolil tě milovat? Kéž bych tě nikdy nepotkala... Radši budu bez citu než s city, z kterých srdce krvácí...

Na nebi hvězdy svítí
a mně v očích slzy se třpytí.
Láska má tu není,
není tu mé potěšení,
srdce bolí, láska hřeje,
mě moje láska nerozechvěje.

Jsem jak dopis bez adresy,
měsíc nad pustými lesy.
Jsi můj poklad největší,
ostrov mezi nebesy.
Ty jsi sladkost nejsladší,
tebe já mám nejradši.