Smsky o smutku

Temná noc již nastala,
každá hvězda své místo na obloze zabrala.
Koukají na mě a já na ně,
škoda, že necítím na svém těle tvé dlaně.
Spíme každý sám,
a tak tě marně pod peřinou hledám.
Chci to změnit,
chci se vedle tebe ráno vzbudit.
Ale nevím, co chceš ty?
Chceš cítit mé doteky?

Jsem v tom od hlavy až k patě, miláčku, ale nechci lež ani přetvářku. Namlouvat si Tvoji lásku, kterou už dávno nemám a nemůžu mít. Něha a cit říkají všechno za všechno. Tak málo Tě znám.

Rozplyň se ve tmě a nech mě být,
pohlaď mě něžně a nech mě jít.
Kdopak bude se ptát,
co víc mi můžeš dát?
Nic, co bych nechtěl chtít
a ráno zase si snít,
o tom, že jsi tak nádherná,
láska mému srdci tak vzdálená...

Miláčku, zdál se ti mi sen, probouzím se a Tebe probouzím polibkem. Ale já nechci sny, chci skutečnost. Rána s Tebou mi strašně chybí. Krásné ráno, broučku.

Polštářek mi tu po Tobě voní
a srdíčko steskem slzičky roní.
Tiše jen doufám,
že brzo Tě potkám.

Lásko, jsi ode mne tak daleko a k srdci mému máš tak blízko, moc se mi stýská po Tobě. Kdyby plamínek byl kousek mé lásky, poslala bych Ti nespoutaný a plápolající oheň, který nikdy neuhasne, jako naše láska.

Chtěla bych Tebe.
Prázdnou postel mám vedle sebe.
Chybí mi slunce,
chybí mi Tvůj úsměv, co přilétl z nebe.
Chybí mi letní jahody,
chybí mi Tvoje podoby.
Chybíš mi zkrátka Ty,
tys mě miloval, jen Tebe chci!

Prý jsem jako Šíleně smutná princezna. A já souhlasím. Šílená jsem - do Tebe, a smutná? Ještě to máš pořád šanci napravit...

Proč tak málo vídat Tě smím,
ani nevíš, jak stýskat si musím.
Chybíš mi.

Bojím se teď stále více,
když vím, že Tě mám.
Brzy přijde velká krize
a Ty půjdeš bůhvíkam!

Děkuju Ti za to, že jsi mi dal kopačky, díky Tobě jsem si uvědomila svoji hodnotu. Byla mě pro Tebe škoda, zní můj závěr! A věř, že jsem byla to nejlepší, co Tě v životě potkalo - potrestal ses sám, já už mám oči i srdce otevřené!

Chci cítit Tvé tělo u sebe, ráno probudit se vedle Tebe. Chci se Tě dotýkat, po celém těle Tě líbat. Chci konečně vidět Tvoje krásné oči, dívat se do nich tak dlouho, dokud život neskončí. Dávno darovala jsem Ti své srdce... Lásko, prosím, vrať se mi, moc se mi stýská...

Byl jsi se mnou jedno tělo, jedna duše, byl jsi pro mě můj život. Všechno jsi mi vzal - lásku, štěstí, naději... ale ty neopakovatelné chvíle s tebou si vzít nenechám! Nikdy a nikým!

Jsi pro mě vzduch, který mé srdce dýchá. Jsi pro mě voda, kterou mé srdce pije. Jsi pro mě potrava, kterou mé srdce jí. Bez Tebe, (jméno), bez Tebe zahyne.

Je to pár dní, co Tě znám
a již Tě plnou hlavu mám.
Myslím na Tebe ve dne, v noci,
už mi není pomoci.
Nemůžu jíst, spát, nemůžu nic,
potřebuji Tě u sebe mít mnohem víc.
Lásko, honem přijď, strašně prosím,
jenom Tebe v srdci nosím.

Srdíčko moje, chybíš mi tady,
vždyť jsem jen člověk, ti mají své vady.
Chci Tě tu mít, mít blízko u sebe,
když Tě mám tady, vznáším se u nebe.
Vznáším se s Tebou, Ty jsi můj sen.
Tak na co čekáš? Pospěš si jen...

Všude slýchávám, kašli na to, vždyť život jde dál, ale nevědí, že já zamilovaná jsem a pro Tebe všeho schopná jsem, proto nevzdávám se naděje, že Tě spatřím, než se naděje. Miluju Tě.

Lásko, má sladká, něžná lásko, přísahám, že ač se štěstí točí zády k nám, já stále mám tě ráda, chtěla bych vnímat vůni tvého těla, v tvých dlaních se rozpouštět, abych hýčkat tě ještě dlouho směla a ty zkoušel jsi mi odpouštět...

Tak málo Tě znám
a přece jsi mi vším,
plnou hlavu Tě mám,
snad ani nevíš, o čem sním.
Sním o přátelství,
z něhož láska vzejde,
chci Ti jen říct...
bez Tebe žít nejde.

Já vím, že si furt nemůžu stěžovat, ale co mám dělat, nejsi u mě a já jsem zoufalá, moc zoufalá. Jsi pro mě to nejdůležitější, jsi to nejcennější, co mám. Potřebuji být s tebou a když to nejde, jako bych nežila a můj život se skládá jen z černých slzavých dnů.