Smsky o smutku

Byl jsi ten, kterého jsem měla ráda,
byl jsi vždy u mě, když jsem nevěděla kudy dál.
Byl jsi ten, který mě uměl rozesmát,
byl jsi i ten, který mi nedokázal lhát.
Byl jsi tady, ale už tu nejsi...
moc tě postrádám, tak kde jsi?

Stejně jako si nedokážu představit slunce bez nebe,
tak si nedokážu představit život bez Tebe.

Miláčku, chybíš mi. Jsi človíček, pro kterého žiju, jsi voda, kterou denně piju, jsi mé všechno, můj život. Buď se mnou pořád, nevzdaluj se mi. Miluji Tě! Tvůj miláček.

Ať spím či bdím,
stále na Tebe musím myslet.
Jsi jako noční samet,
jako rosa, co se třpytí,
chtěl bych Tě vábit na med,
možná stačilo by luční kvítí.

Teď teprve poznala jsem, jak moc Tě mám ráda! Jak moc mi na Tobě záleží... jak moc Tě miluji! Už vím, že nic a nikdo mi Tě nahradit nemůže, a že žít život bez Tebe je jako první rande bez růže... Vrať se mi zpět!

Co asi dělá moje srdíčko,
jestlipak na mě myslí maličko.
Stýská se mi, lásko, hořím touhou
být s tebou chvilku pouhou.
Dotknout se maličko
a ohřát to srdíčko.

Spal mne na uhel, uškrť mne, utop mne, ale mou lásku, tu nezničíš.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsi mě poprvé políbil... Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem naposledy políbila já Tebe!

Stejně stále myslím na Tvoji krásu,
na omamnou vůni Tvých dlouhých vlasů,
jiskřičky v očích Tvých, Tvá vlhká ústa,
chce se mi křičet: Tak proboha zůstaň!

Růže voní, trní píchá,
mé srdíčko těžce vzdychá.
Vzdychá jenom pro Tebe,
že daleko jsme od sebe.

Každý stesk či radost, týkající se Tebe je pro mne důležitý. Chci Tě mít šťastnou a dělat pro to, co zvládnu. Chybíš mi.

Večer se mi pokaždé vybaví ty krásné chvíle... společné chvíle, kterých bylo tak málo... chvíle, kdy jsme byli spolu a zamilovaní... chvíle, ve kterých se všechno bytí nekonečné zdálo... ty vzácné chvíle a představy o našem milování...

Chtěla bych ti něco říct, ale nevím, jak mám začít. Nu tak třeba takhle: Broučku můj, moc mi chybíš. Proč to tak bolí, když tu nemůžeš být se mnou? Dělí nás už jenom ta dálka, asi to už bez tebe nevydržím, chci tě vidět, chci tě mít a na tvou tvář tě políbit! Tak to bylo, co jsem ti chtěla, teď už jenom jedna věta: Miláčku můj, hrozně moc tě miluju!

Jsme si tak blízcí, a přeci jsme z jiného světa.

Jsem tu bez Tebe,
myslím na Tebe.
Tak ráda bych Tě tady měla,
to je ono, co bych chtěla.
Cítit Tvé dotyky, polibky, vidět Tvůj smích,
než to zas na dlouho přikryje sníh.

S Tebou usínám,
s Tebou vstávám.
S Tebou zhasínám
a ráno kávu si dávám.
Moje mysl Tě stále doprovází.
Jen dotek Tvé ruky mi nesmírně schází.

Už ztrácím sílu i zájem zachraňovat všechno, co mezi námi bylo. Kam se poděl ten mega cit? Proč chtěla bych teď sama být? Lásko, proč vždycky rozchod více bolí toho, kdo za něj může? Proto mám teď strach říct: Už nemůžu dál... Nejde to.

Poslední dobou jsem se vysmívala lásce a šeptala jí, že se dá žít i bez ní. Tak přišel trest, ve dne se vysmívám dál, ale po nocích pláču. A ty chodíš do mých snů a mučíš mé srdce...

Zlatíčko moje, jsme tak daleko, ale přitom sami sobě tak blízko... Chtěla bych Tě tu mít u sebe a hýčkat v mém náručí...

Jsi mým sluncem v duši,
nebudu Tě však už rušit.
Miluji Tě a nezapomenu!