Smsky o smutku

Stejně stále myslím na Tvoji krásu,
na omamnou vůni Tvých dlouhých vlasů,
jiskřičky v očích Tvých, Tvá vlhká ústa,
chce se mi křičet: Tak proboha zůstaň!

Růže voní, trní píchá,
mé srdíčko těžce vzdychá.
Vzdychá jenom pro Tebe,
že daleko jsme od sebe.

Každý stesk či radost, týkající se Tebe je pro mne důležitý. Chci Tě mít šťastnou a dělat pro to, co zvládnu. Chybíš mi.

Chtěla bych ti něco říct, ale nevím, jak mám začít. Nu tak třeba takhle: Broučku můj, moc mi chybíš. Proč to tak bolí, když tu nemůžeš být se mnou? Dělí nás už jenom ta dálka, asi to už bez tebe nevydržím, chci tě vidět, chci tě mít a na tvou tvář tě políbit! Tak to bylo, co jsem ti chtěla, teď už jenom jedna věta: Miláčku můj, hrozně moc tě miluju!

Jsme si tak blízcí, a přeci jsme z jiného světa.

Jsem tu bez Tebe,
myslím na Tebe.
Tak ráda bych Tě tady měla,
to je ono, co bych chtěla.
Cítit Tvé dotyky, polibky, vidět Tvůj smích,
než to zas na dlouho přikryje sníh.

S Tebou usínám,
s Tebou vstávám.
S Tebou zhasínám
a ráno kávu si dávám.
Moje mysl Tě stále doprovází.
Jen dotek Tvé ruky mi nesmírně schází.

Už ztrácím sílu i zájem zachraňovat všechno, co mezi námi bylo. Kam se poděl ten mega cit? Proč chtěla bych teď sama být? Lásko, proč vždycky rozchod více bolí toho, kdo za něj může? Proto mám teď strach říct: Už nemůžu dál... Nejde to.

Poslední dobou jsem se vysmívala lásce a šeptala jí, že se dá žít i bez ní. Tak přišel trest, ve dne se vysmívám dál, ale po nocích pláču. A ty chodíš do mých snů a mučíš mé srdce...