Smsky o smutku

Miluju, když se usmíváš,
miluju, když se na mě podíváš,
miluju, když mě něžně hladíš,
miluju, když mě k hříchu svádíš,
miluju každou část Tvého těla,
netušíš, jak moc bych Tě teď u sebe mít chtěla.

Je mi smutno bez Tebe,
jak dlouhý je můj čas
- jak ráda bych Tě viděla
a líbala Tvou tvář!

Pod víčky, když usínám,
tvou tvář tam často vídávám.
Měkké rty a úsměv milý,
vkrádá se tam v každé chvíli,
když se vidím v teplých očích tvých,
jak bezelstně září do těch mých.
Jako chilli, pepř a paprika
to ve mně skvělý guláš namíchá!
Cítím v nich tvou převahu
a hrozí mi, že přestanu
být sebou v stínu tvém,
když opřádáš mě pohledem.
Nejsem voda stojatá
a neumím být dvojaká,
tak mi promiň tuto drzost snivou,
že s múzou jsem ti byla milou.

Každou noc, když usínám,
na mou lásku jen tiše vzpomínám.
Chci být s Tebou každý den,
snad splní se mi tento sen.
Jsi to jediné, co v mysli mám,
proto Ti tuhle báseň posílám.
Nenech mě, lásko, umřít žalem,
my dva to všechno určitě zvládnem.
Miluju Tě!

Proč mé srdce steskem zbrázděné
v Tvých dlaních útočiště hledá?
To láska vyslala ho na pouť dlouhou,
neboť touha spát mi nedá.

Vzpomínám na Tebe a z mých očí stékají slzy, které padají až k srdci, co umírá steskem po Tobě.

Říkáš, že mě miluješ... Proč mi stále jenom lžeš? Čekám, až mě pochopíš, ale ty mě pouze zahanbíš. Už toho mám dost! Nech mě už navždy odejít, stejně mě chceš zahanbit!

Lásku ztrácím, lásku získávám... už tolikrát, ale až teď mě to opravdu mrzí... Jen doufám, že jsem neztratil tu pravou.

Proč jsi tak krásná?
Proč mi tak chybíš?
Protože jsi vzácná,
protože se mi líbíš.

Je hrozné pomyslet, že jsem Tě tak dlouho neviděl. Viděl jsem východy a západy slunce, ale nic není tak krásné jako Tvoje tvář.

Gratulujeme Vám, právě jste se stal novým hráčem našeho týmu. Kopačky si vyzvedněte neprodleně u

Nejkrásnější, co jsem kdy na světě potkala, jsi byl TY! A přitom to bylo to nejhorší, co jsem kdy zažila! Nikdy Tě už nechci znát, vážně jsi mi ublížil!

Víš, co to je, když jsme od sebe kilometry daleko? To je jako umírat žízní a studnu mít v nedohlednu... Ale nezapomínej, že láska přece hory přenáší!

Jako malé štěně sedím tady sám,
hledím do dáli a na Tebe vzpomínám.
Smutno je mi nad tím vším,
dát Ti pusu, o tom sním.
Pohladit Tě po tváři,
až se Tvůj úsměv rozzáří
jak sluníčko za svítání,
kde je moje hodná paní?

Proč my dva se nemůžem mít rádi,
proč nás dva dělí kamarádi?
Proč je láska vždy tak těžká,
proč je smutná, však nebeská?
Proč je láska s nenávistí
v jedné z mých pěstí?

Budu vzduch pít a vodu dýchat,
budu i sůl s cukrem míchat,
když bude mi do pláče, budu se smát.
Tužkou na obočí namaluji ti na kůži
černou růži.
Růži - jako znak lásky,
černou - jako znak prohrané sázky.

Chtěla bych, abys neměl slov, kterými bys jí řekl, jak ji máš rád. Abys nemyslel na nic jiného než na ni. Ale hlavně bych si přála, aby ONA byla JÁ.

Jsem závislá na vůni Tvý kůže,
už mi nikdo nepomůže!

Písmena z hvězd skládám,
nacházím jen jméno tvé,
já teď tady smutkem strádám,
kde je teď srdce mé?
Má duše teď smutkem bloudí
a čeká jenom na tebe.
Vrať se, srdce mé.

Mám pořád tak zkaženou náladu, celej den myslím jen na tebe, celej den je bez tebe prázdnej, celou noc chci být s tebou a moje postýlka je bez tebe tak prázdná, jak moc bych tě chtěla mít u sebe.