Smsky o smutku

Zlatíčko moje, jsme tak daleko, ale přitom sami sobě tak blízko... Chtěla bych Tě tu mít u sebe a hýčkat v mém náručí...

Jsi mým sluncem v duši,
nebudu Tě však už rušit.
Miluji Tě a nezapomenu!

Mile Tě překvapí chvíle, která už neměla přijít... A tak překvapila i mě... ale ten, kdo vyslovil tuto větu, neříkal nic o tom, že poté následuje bolest... Nic o tom, že jediná noc nevrátí zpět ztracenou lásku...

Zdá se mi, že každá další minuta bez Tebe je delší než ta předcházející. Moc se těším, až budeme spolu. Miluju Tě!

Jak krásné by bylo,
kdyby mé oči do Tvých se dívaly
a naše rty se opět
v polibku setkaly.

Prázdniny se blíží
a mě stále tíží,
že naše rty se nesetkaly doposud,
to vše se jednou změní,
až se spolu sejdeme,
do láskyplného vztahu vejdeme.

Brouzdám se ulicemi, kapky deště mi stékají po tváři a míchají se se slzami. Pláču snad? ... Ano, pláču, uvědomil jsem si, že už nikdy nebudem spolu... a čas ubývá a s ním přijde i zapomnění, a to mě mrzí nejvíc... nechci zapomenout!

Nesnáším loučení, jsem dál a v hlavě mě máš. Mně na tom záleží, to zlý a hloupý smaž... a dej mi ještě šanci...

Chci být zase jenom s tebou,
peřinu mít povlečenou.
Jako motýl chci se vznášet,
nebrat si už další prášek.
Hořím touhou mít tě zpátky
a pod hlavou z růží plátky.
Nerada se vzdávám lásky,
když mi ráno češe vlásky.
Lásky z nitek spletené,
k tobě rychle smetené.
Chci být tobě kousek blíž,
dotknout se mě něžně smíš.