Smsky o smutku

Ležím sama v posteli, kolem mě je tma, slyším pouze šťastný smích dívky a kluka. V srdci mém je prázdnota a já křičím do ticha - pomozte mi někdo, však ozve se jen samota.

Chtěla bych tě políbit,
dotknout se tvé tváře,
ale co mi zbývá jen.
tulit se do polštáře.

Se slzami v očích usínám, na krásné prožitky s tebou vzpomínám. Nechci tě milovat, chci životem dál jít a nemyslet na tebe den co den. Ať skončí konečně moje trápení. Nechci tě milovat, ale nejde to.

Vím, že už to nejde vrátit,
ale já tě nechci ztratit!
Mám vzpomínek plnou hlavu,
fotky z mejlů na Seznamu,
které denně otvírám,
a na tebe vzpomínám.
Na ty naše chvíle lásky,
ze kterých mám teď jen vrásky
a po těle krutý mráz,
zda vrátíš se mi zas!
Tímto ti chci jenom říct
- MILUJI TĚ a nic víc!

I západ slunce už šel spát,
píše Ti ta, co máš ji rád.
Ať měsíc, co pluje zimní oblohou,
odčítá i vteřinku pouhou.
tu, co nás odděluje.

Jsi blízko, ale jsi mi vzdálený svou láskou, svými ústy, svými dlaněmi. Věřím, že jednou přijde den, kdy budeme se spolu smát a Ty mi řekneš: Mám Tě rád. A já budu šťastná. Z Tvé lásky se budu na všechny smát a v uších mi bude znít: Mám Tě rád.

Chodím noc co noc spát,
a stále ten jeden, co v nenadáli je,
ví, že někdo má ho rád.
Chci Ti jen poslat pusinku,
ať máš mě stále jako věčnou vitrínku.

Vím, odpouštět je lidské,
žel jednou jsem na to zapomněl,
omlouvám se, lásko moje jediná,
že pochopit jsem tě neuměl.

Milovals mě a já Ti věřila,
kéž by to pravda nikdy nebyla.
Opětovala jsem Tvoji lásku, nic nemohlo se stát...
avšak v duši mám podivný chlad.
Miluji Tě a Ty miluješ mě,
ale už nemůžeme být spolu.

Miluji Tvé dolíčky na tváři,
které se objeví, když úsměv zazáří.
Miluji Tvá ústa, chtěla bych je líbat,
tak proč se k sakru stále mohu jenom dívat...
Přitom dobře vím, že po mně také toužíš,
svou nesmělostí strašnou moje srdce soužíš!

Chci být ručníkem, kterým utíráš svoje mokré tělo, chci být pyžámkem, do kterého vklouzneš před spaním, chci být peřinkou, kterou se přikryješ. I když jsi pryč, daleko, toužím se tě pořád dotýkat.

Bez Tebe se cítím,
jako by mi chyběl kus srdce,
kus mysli, kus duše.
Kde jsi, má dušičko,
Ty moje hvězdičko.
S Tebou mám všecičko,
zářím jak sluníčko.
Bez Tebe být jen chvíli maličkou,
bolí mě hned srdíčko.
Bolí ve dne, bolí v noci,
moje velká lásko, kde jsi?

Smutné je ticho kolem mě,
je tu jen pustá země,
jen potůček ronící slzy,
říká mi, že přijdeš brzy.
Tichá bolest srdce svírá,
má ústa nikdo neotvírá.
Není tu nikdo, jsem tu sám,
komu já teď polibek dám.
Nechci tu umírat na suché zemi,
bez tebe teď smutno je mi.
Jiné věci jsou mi vedlejší,
a tak se ptám: LÁSKO, KDE JSI?

Já po Tobě tak tesknu,
však vidím Tě jen ve snu.
Proč nemůžu být s Tebou
a hýčkat Tě svou něhou?

Nevím, co dělat, nevím, jak dál žít, žít bez Tebe je jak vůbec nežít.

Až jednou poznáš lásku a kluka, kterého budeš nadevše milovat, tak poznáš i bolest a zklamání! Proč jsi mi ublížil a mé srdíčko zranil? Bušilo jen a jen pro Tebe! Sbohem.

Ty k srdci jsi mi, lásko, blízká,
jsi jedinou mou radostí,
mému srdci se moc stýská,
tolik, že snad pukne žalostí.
Až ta krásná chvíle nastane
a ty zas budeš jen v mé blízkosti,
mé srdce smutné býti přestane
a zas bude plné radosti.
Miluji Tě, mazílku.

Až Ti jednou ráno přijdu říct:
Měj se fajn a víc už nic,
až Ti jednou slzy v očích budou stát,
pak teprv pochopíš, co je to milovat.

Lásko má jediná,
pročpak jsi tak vzdálená?!
Bez Tebe nemůžu žít,
kde jsi? Jak mám bez Tebe být?

Jsi jak bumerang, neustále se vracíš a nikdo tady o Tebe nestojí.