Smsky o smutku

Dobrou noc a hezké sníky,
pusinky na tvé rtíky
bych ti dal,
ale nesmím se jich dotýkat.
Dotýkal bych se jich rád,
kdybych tě směl milovat.
Nevím, čím to je, že na tebe myslím den i noc,
už mi to připadá jak nemoc.
Mně ta nemoc nevadí,
ale tobě aby to nebylo otravný.
Hezky se měj
a třeba na mě vzpomínej.

U stolu sedím,
do tmy hledím,
na Tebe vzpomínám
a lásku zaklínám.
Líbam Tě, miláčku,
doprostřed čumáčku,
na obě očička,
Tvá milující kočička.

Miláčku, já už to bez Tebe nemohu vydržet, strašně moc Tě miluju! Všechno mě moc mrzí! Potřebuju Tě mít u sebe, protože jsi ten nejdůležitější a nejkrásnější smysl mého života. Miluju jen Tebe, tak mi to, prosím Tě, věř. Vždyť víš, jak moc pro mě znamenáš... Chybíš mi... Nevím, jak dlouho to bez Tebe vydržím, tak dej mi ještě šanci! Nechci se Tě jen tak vzdát! Myslím jen na Tebe a nic jiného pro mě neexistuje! Moc Tě chci! Miluju Tě.

Ty zlomils mi srdce,
do duše vhnal mraky,
život chutná trpce
opuštěným, mně taky.
Sama na světě když usínám
a v srdci jenom žal,
pokaždé se nebe ptám,
kdo mi tě, lásko, vzal!

Proč mi nezvedáš telefon? Já už vím, asi se nechceš opičit, když já ti zvedám něco jinýho :o)

Miláčku, stále Tě moc a moc miluji, na to nezapomeň. Nemusíš mě milovat, měj mě alespoň rád navěky... Stýská se mi po Tvém sladkém miluji Tě.

Utíká den za dnem, týden za týdnem... nemohu být s Tebou a moc mě to trápí, lásko. Vím, že Tvoje srdíčko se cítí opuštěné, ale já jsem stále s Tebou. I když jsme od sebe daleko, duší i srdcem jsme stále u sebe... Miluji Tě!

Počítám hvězdičky na nebi a jedna, ta nejkrásnější mi chybí. Lásko, miluji Tě!

Zamilovala jsem se do Tebe, i když jsem věděla, že nesmím. Věděla jsem, že budeš daleko, ale i tak jsme věřili v naši lásku. Ty jsi najednou odešel s jinou, a já se ptám, co jsem dělala špatně? Proč už nikdy neuvidím Tvé oči, proč mě nikdy neobejmeš? Já bez Tebe umírám - protože Ty jsi byl celej můj svět. Teď se zhroutil a nic nemá smysl. Já Tě miluji a Ty se to už nedozvíš... Neumím zapomínat na lásku, tak promiň, já jen miluji.

Vím, že jsi mě opustil a nic k tomu neřekl, ale zapomněl jsi na to, že tě někdo miloval a moc jsi mi ublížil. Miluji tě stále, ale na některé věci se nedá zapomenout a to jsou zklamání, která jsi zavinil ty. Urážel jsi mě, pomlouval a podváděl. A to dokáže jen necitelný kluk a věř, že těch je na světě DOST! A ty patříš mezi ně!

Chybíš mi, když je mi smutno, chybíš mi, když jsem sama, ale nejvíc mi chybíš, když jsem šťastná!

Tvoje ústa jsou brána do pekel, když se jich dotknu, peklo mne pohltí a tvá láska mne v kotli usmaží.

Já chtěl jsem se dotýkat hvězd...
mně stále teď zní to v uších.
Já chtěl jsem se dotýkat hvězd,
těch hvězd, co ti tak sluší,
těch hvězd, co mám já teď v duši...

SBOHEM... To bylo vše, cos mi řekl.
Proud slz mi z očí tekl.
A ty ses otočil a odcházel.
S mou láskou jsi krutě zacházel!
A já tu teď stojím sama a pořád tě ráda mám.
Ale za to, jak ses zachoval, tě nenávidět začínám!

Proč si mě nevšímáš? Proč děláš, že neexistuju? Proč mi nepíšeš? Proč tě pořád miluju? Nenávidím tě za to, cos mi udělal, ale vrátí se ti to, věř mi...

Když osud dopřál lásku nám,
snad dopřeje i shledání.
Kdo v srdci pravou lásku má,
tomu je krátké čekání.

Stýská se mi... po Tvém ranním pousmání,
po Tvých očích, co přebrodily noc,
stýská se mi po Tvé dlani,
s níž přicházíš mi tak vlídně na pomoc.
Stýská se mi, po čem víc a po čem méně?
Stýská se mi po Tvém jméně...

Bez Tebe prázdná je noc, skončil flám,
nenech mě, má hvězda padá, odlétám.

Chci vidět tvé modré oči,
jak se lesknou po půlnoci.
Chci cítit tvé jemné rty,
které klamou jako ty.
Chci zase vidět, jak ležíš
a upřeně na mě hledíš.
Chci být zase jenom s tebou,
cítit, jak tvé ruce zebou.
Miluju tě.

Chybí mi tvůj hlas, tvé rty, tvé polibky, tvá očička...
abych to zkrátil, chybíš mi celá, celičká!
Lásko, miluju tě!

Blíží se dny, kdy budeme každý sám. Chci, abys věděl, že budu o Tvém polibku snít. Budu sama usínat a sama se probouzet. Prosím Tě o to, aby ses alespoň jednou v tyto dny zastavil, na nebe se podíval a mou tvář si ve slunci představil. Já budu snít každou vteřinu a Tvou tvář si vždy v mysli vybavím, protože Tě moc miluji a vidina návratu mé opuštěné srdce zotaví.

Potkala jsem anděla, byl úžasný, milý, nádherný - z jeho očí zářilo zvláštní teplo, pod doteky jeho rukou jsem se rozplývala a potom mu to nejcennější dala... Kdybych se lépe dívala a v andělovi ďábla poznala, tak bych teď tolik nelitovala...

Daleko jsem od Tebe, ale nemusíš se bát - já už kromě TEBE nedokážu jiného milovat. Ležím v pelíšku a usínám... na co asi vzpomínám? Na dny s Tebou prožité, štěstím celé poseté! Miluji Tě!

Ublížila jsem Ti a já to vím,
proto Tě teď opouštím.
Ne! Já nechci! Chci Tě zpět!
Odpověz mi prosím hned!
Ptám se smutně sama sebe,
kdo mě vezme zpět do nebe?
Všude slyším tvá sladká slova.
Ne, já nesním, chci Tě znova!
Slzy mi stékají po tvářích,
tvou fotku držím ve dlaních.
Stále jen vzpomínám a stále jen sním.
Mé srdce patří Tobě, teď už to vím...

Nevím, jestli to víš, ale mohl bys to poznat. Vím, že ty jsi udělal první krok, teď je řada na mně...

Dívám se na nebe,
všude, kam se podívám,
vidím jen a jen Tebe.
Proč mě srdce bolí,
snad víc než rány posolené solí.

Jsi pro mě jako živá voda z pohádky,
omlouvám se za hádky.
Miluju Tě šíleně moc,
nechci o Tebe přijít ani na jednu noc.
Ani na jediný den,
jsem do Tebe blázen.
Hej kotě, možná jsem Ti to neřek, ale spíš jo,
hoří mi po Tobě touhou srdce a nejen to.
Jsi sluníčko moje, co mraky od nás odžene,
já, až budeš chtít, Tě za to dovezu do nebe.

Jak stýská se stromu,
když vítr větve láme,
tak stýská se mi po Tobě,
když neležíš po mé straně.

Měl jsem hezký sen,
jak nádherný byl můj den,
v tvé blízkosti,
láska a jen něžnosti.
Těším se, až budeš zdravá
a u mě v postýlce zcela nahá.
Miluji tě, koťátko.

Jediný problém, co mám, je ten, že Tě miluju, ale chápu, že jich máš víc, protože mě máš ráda.

Padala hvězda malá,
já s tebou jsem se na ni smála.
Padala jasnou oblohou,
já myslela, že rozdělit nás nemohou...
a přesto již nejsme spolu,
s tou hvězdou spadli jsme dolů.

Tvá vášeň ve mně oheň vzplanula, toužím po Tobě a v náruči chci Tě mít. Tak proč utíkáš mi stále, když přeješ si, aby Tvé srdce láskou mohlo být a s něhou Tě jemným vánkem ovívat. Vždyť jinak Tě to spálí zaživa, na to musí býti dva...

Nemám už sílu čekat, až se rozhodneš. Odcházím sama, i když vím, že bez Tebe už nikdy nebudu taková jako teď. Sbohem, lásko.

Srdce se mi touhou svírá,
div že z toho neumírám.
Toužím, ani nevím po čem,
povídat Ti nemám o čem.
Jen ten pocit neodbytný,
jsi pro mě stále tak nedobytný.
Nikdy jsem nic tak silně necítila,
ale Tobě jsem se stejně nikdy nelíbila.
Zklamání je pro mě denním chlebem,
stále doufám, že jsou věci mezi zemí a nebem.
Jsi tak chladný, že by Ti i smrt záviděla,
já jsem ten Tvůj chlad nikdy nepochopila.

Proč objímám jen sebe?
Proč přes slzy nevidím nebe?
Proč se tak hloupě ptám,
když jsem tady sama?
Proč tě ráda mám,
i když mé srdce je samý šrám,
samá rána?
Proč ses na mě tenkrát tak smál,
proč jsi mi tolikrát lhal?
Proč, proč, proč,
otázek mám moc,
kdy mi na ně dáš odpověď,
kdy přijdeš a řekneš si o zpověď?

Už je to dlouhý čas,
co jsem hladil tvůj krásný vlas.
Velký stesk je v mém srdíčku,
chtěl bych vidět svou růžičku.

Miluji Tě, ale už dávno dohořel
plamínek naší velké lásky.
Proč jsem tu sama, pláču
a kladu si otázky?

Kde jsou ty chvíle, kdy nám patřil svět, kdy milovals mě jako květ a nebe bylo plné hvězd? Chci zpět tu lásku naši a znovu prožít naše štěstí.

Chtěla bych Tě líbat na celé Tvé krásné tělíčko, objímat Tě, něžně se Tě dotýkat, dívat se do Tvých nádherných očí, no prostě být každou volnou chvilinku s Tebou! Škoda, že nás teď dělí taková vzdálenost. Chci Tě! Miluju Tě!

Umíš jenom lhát,
ty už prostě nedokážeš mít někoho rád
a lásku čistou dát...
Byla to chyba, tak moc tě milovat!

Ležím v postýlce a srdce mi stůně. Držím v náručí Tvé slůně a každým okamžikem myslím jen na Tebe. Jsi má láska, jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. Dnes už vím, že život bez Tebe by pro mě neměl žádný smysl. Máš to své srdíčko na tom správném místě. Miluji Tě, lásko, a vždycky budu.

V době, kdy čteš tuto SMSku, už není tvé číslo v mém seznamu! Pa, puso.

Chybovali jsme oba... ale už není síla na to, abych odpouštěla... Miluju tě, ale říkám dost... na tohle už vážně nemám... Jeden z nás to musí říct, tak SBOHEM.

Můj nejdražší miláčku, mé srdíčko pláče velikou bolestí a velikým smutkem, protože nejsi u mne. Chtěla bych Tě líbat a dotýkat se Tě. Jsi tak krásný, když se na mne usmíváš a říkáš mi, že mne miluješ. Tvůj jazýček je ze všech nejsladší a dokáže ve mně vyvolat ty nejnádhernější pocity. Jen Ty mne dokážeš rozpálit. Ty jsi ten můj miláček, kterého chci mít po svém boku až do konce svého života. Miláčku, vrať se mi, potřebuji Tě!

Znamenal jsi pro mě všechno na světě... Ale uvědomila jsem si, že my dva k sobě nepatříme... Chtěla bych se Ti omluvit... je mi to všechno moc líto... Mám Tě ráda.

Ty moje nejmilejší srdíčko,
mně se stýská víc než maličko.
Chtěla bych Tě hladit, líbat, objímat,
jazykem o ouška se zajímat.
Rukama o kůži, svaly na bříšku,
nebo jen spokojeně vrnět s Tebou v pelíšku...

Mé oči Tě zde nevidí
a srdce Tě tu hledá,
Tvůj úsměv mi tu chybí
a ten mi nikdo nedá.

Broučku, bez Tebe jsem jako bez srdce. To totiž dřímá u Tebe a tiše pro Tebe bije. Pamatuj na to prosím a nikdy na to nezapomeň...

Miluji Tě čím dál víc, už bez Tebe nechci žít, jedna noc bez Tebe je jak celý život bez lásky.

Už se nemůžu dočkat, až zase spatřím tvoji andělskou tvář! Až se to tvých očí budu moct zahledět! Až ucítím tvé hřejivé dotyky! Až na rty tě budu moct sladce políbit!