Smsky o smutku

Chtěl bych Tě mít, Beruško,
jenom ve své loži,
Tvoje tečky počítat
moje srdce touží.

Tělo bez duše a duše bez těla,
ne, to jsem vážně nechtěla!
Postel není přístav, a postel není dům.
Komu to mám říct? Tobě, ne - oblakům!
Že jsem furt malý dítě, i když to není vidět,
tak mám se za to stydět?

Proč se na mě nepodíváš
a úsměvem mě nezahříváš.
Proč Tvé kroky nejdou ke mně,
proč usedáš daleko ode mě?

Miluji tě strašně moc,
proto prosím o pomoc,
hlavu jsi mi zamotal,
jenom tebe v srdci mám,
nechci tě v životě ztratit,
to se pak radši vrhnu do kolejové trati.
Jsi nejdůležitější v mém životě jen,
proto promiň, že protivná na tebe jsem.
Miluji tě.

Teď právě mám jenom dvě věci - depku a smutek. Obojí z toho, že mi na Tobě záleží, že Tě mám ráda, že Ti to nedokážu říct... že Tobě je to úplně jedno.

Žijeme jen jednou a nikdo neví, jak dlouho můžeme žít. Když se osud rozhodne skoncovat lásku mezi námi, pak poznáme, jak moc se nám stýská. Stýská po těch, které jsme měli opravdu rádi. Lásko, napiš mi dřív, než se něco stane! Miluji tě!

Miláčku, Ty jsi tak daleko a já jsem tak blízko, proč nemůžeme být spolu a hladit se tak jemně, jako když jsme se spolu poprvé milovali? Miluju Tě.

Zítra bude dobrý den,
uvidím Tě zas.
Už se těším jen,
jak uvidím v Tvých očích jas.

Ani ty nejbujnější fantazie a představy nedokáží proměnit černobílé řádky písmen v sametově hladké a hřejivé dotyky Tvé vonící kůže, co mi tolik chybí.

Ráno stoupá mlha, slunce procitá,
na stole voní káva rozlitá.
Tvůj dech, Tvé tělo patří vzpomínkám,
nechci víc bez Tebe dál spát!

Lásko moje, není mi moc vesele.
Chtěla bych Tě míti u sebe,
a to nejen dnešní den,
ale prožít s Tebou krásný životní sen.
Moc Tě miluju.

Slzy mi stékají po tváři,
jak v nějakém filmovém scénáři.
Chci být jen s tebou
a hýčkat tě svou něhou.
Moc mi chybíš.

Milovat znamená věřit... věřit znamená doufat... a doufat znamená odpouštět, tak miluj... věř... doufej a hlavně mi prosím tě ODPUSŤ!

Lásko, proč je taková dálka mezi náma
a já musím usínat sama?
Proč necítím vůni Tvého těla?
Já moc bych Tě teď chtěla.
Chybíš mi, lásko, čím dál víc,
to jediné jsem chtěla říct.
Miluji Tě jako nikoho na světě,
jako nikoho na téhle planetě!

Já hloupá tvým snům věřila,
pláču, protože mě nechceš znát,
pláču, protože jsi mě naučil milovat!

Zkouším psát ti milá slůvka,
co mě teď tak napadnou,
rozhoduji se tak jenom zřídka,
přichází to s náladou.
Vidět znova tvoji tvář,
ponořit se do tvých očí.
Nepřál bych si nic už dál,
prodal bych i duši.
Za ten moment euforie,
neskutečné radosti,
že nastala znova chvíle,
kdy mohu být při tobě...

Když ses mi podíval do očí, myslela jsem si, že proti mě jde láska. Ale ty sis se mnou jen hrál a nechal mě do tebe se zamilovat. Teď se jen hvězd ptám, proč, proč muselo se to stát?

Měl jsi moc krásné oči,
a já vím, že takové už nikdy nenajdu.
Měl jsi moc hezké oči,
a já vím, že na ně nikdy nezapomenu.
Měl jsi moc pěkné oči,
škoda jen, že jsem se do nich dívala tak krátce.
Měl jsi nádherné oči,
a já poprvé spatřila oči zrádce!

Ležím a dívám se do nebe,
při tom myslím na Tebe.
Vzpomínky mě trýzní,
srdce mé po Tobě žízní
a zpívá písní bolestnou - můj milý,
nevydržím bez Tebe už ani chvíli

Koukám na tvoji fotku a náhle cítím v koutku mých očí, že slza se tvoří. Lásko, každou myšlenkou na tebe mi je čím dál víc smutno. Až se zase sejdeme a já tě políbím, pak budu alespoň na ten okamžik nejšťastnější člověk na celém světě. Miluji tě!