Smsky o smutku

Jednoho rána se člověk probudí a zjistí, že není zamilovaný... Proč se to muselo stát i mně?

Kde jsi? Proč nejsi se mnou? Nemůžu se na nic soustředit, nic mě netěší, nic mě nebaví. Je to normální? Známe se 3 dny a byli jsme spolu pár desítek minut! Co se děje? Zamiloval jsem se?

Až s tebou jsem poznala, co je to milovat... co je to dotýkat se, líbat... byla jsem donucena tě opustit a teď lituji... snad ale víš, že mé srdce je jen Tvé... a taky... moc to bolí, víš? ;-(

Včera, když na nebe opět samotný jsem hleděl, zahlédl jsem, jak hvězda jasná padá k zemi. V ten okamžik já zopakoval přání, jenž ve svém srdci již dlouho nosím. Přání jest to skromné, jen jednu věc, po které toužím, přál jsem si. Tebe mít u sebe a nikdy Tě nemuset nechat jít. To si přeju každý den, a na to myslím jen.

Myslela jsem, že pochopíš, že chci žít ve světě plném lásky, kde jeden druhého si váží, kde nikdo nikomu nepřekáží. Nepochopil jsi.

Jsi měsíček, co na nebi září,
jsi kapka, co teče po mé tváři,
jsi tajemná láska, co mi srdce rozzáří,
jsi blýskavá hvězdička, co mi tolik schází!
Vrať se mi!

Láska, to slovo, které bych Ti chtěl šeptat při každém našem setkání. Tak krásná, tak tajemná, ale ničím nenahraditelná. Chybíš mi!

Miláčku, tak ráda bych se teď schoulila ve Tvém náručí, přitiskla se k Tobě, abys slyšel tlukot mého srdce a já Ti mohla říct: Bije jenom pro Tebe, je až po okraj plné lásky k Tobě a nikdy to nebude jinak. Miluji Tě!

Pusinko má, proč nemohu být jen tvá. Když tě vidím kráčet po ulici, srdce se mi rozbuší. Vím, že mě máš rád, ale trápí mě myšlenka, že chceš být jen kamarád!

Asi ti chci ještě říct,
že mi chybíš víc a víc...