Smsky o smutku

Temná noc již nastala,
každá hvězda své místo na obloze zabrala.
Koukají na mě a já na ně,
škoda, že necítím na svém těle tvé dlaně.
Spíme každý sám,
a tak tě marně pod peřinou hledám.
Chci to změnit,
chci se vedle tebe ráno vzbudit.
Ale nevím, co chceš ty?
Chceš cítit mé doteky?

Jsem v tom od hlavy až k patě, miláčku, ale nechci lež ani přetvářku. Namlouvat si Tvoji lásku, kterou už dávno nemám a nemůžu mít. Něha a cit říkají všechno za všechno. Tak málo Tě znám.

Rozplyň se ve tmě a nech mě být,
pohlaď mě něžně a nech mě jít.
Kdopak bude se ptát,
co víc mi můžeš dát?
Nic, co bych nechtěl chtít
a ráno zase si snít,
o tom, že jsi tak nádherná,
láska mému srdci tak vzdálená...

Miláčku, zdál se ti mi sen, probouzím se a Tebe probouzím polibkem. Ale já nechci sny, chci skutečnost. Rána s Tebou mi strašně chybí. Krásné ráno, broučku.

Polštářek mi tu po Tobě voní
a srdíčko steskem slzičky roní.
Tiše jen doufám,
že brzo Tě potkám.

Lásko, jsi ode mne tak daleko a k srdci mému máš tak blízko, moc se mi stýská po Tobě. Kdyby plamínek byl kousek mé lásky, poslala bych Ti nespoutaný a plápolající oheň, který nikdy neuhasne, jako naše láska.

Chtěla bych Tebe.
Prázdnou postel mám vedle sebe.
Chybí mi slunce,
chybí mi Tvůj úsměv, co přilétl z nebe.
Chybí mi letní jahody,
chybí mi Tvoje podoby.
Chybíš mi zkrátka Ty,
tys mě miloval, jen Tebe chci!

Prý jsem jako Šíleně smutná princezna. A já souhlasím. Šílená jsem - do Tebe, a smutná? Ještě to máš pořád šanci napravit...

Proč tak málo vídat Tě smím,
ani nevíš, jak stýskat si musím.
Chybíš mi.

Bojím se teď stále více,
když vím, že Tě mám.
Brzy přijde velká krize
a Ty půjdeš bůhvíkam!