Smsky o smutku

Udělala jsem velkou chybu, já vím, ale každý člověk chybuje... Moc tě miluji a prosím o odpuštění... Potřebuju tě! Napiš mi!

Já už tě nikdy nechci v náruči svý obejmout,
už nikdy nebudu chtít zpátky se ohlédnout,
pro mě to končí, já chci svou cestou jít,
na vše zapomenout a znovu začít žít.
Vždyť taky já mám právo šťastná být
a ne jen ve zklamání žít...

Nevím, co bude dál... možná, že to ani nechci vědět... ale jedno vím jistě, nikdy nebudu litovat toho, co se stalo... NIKDY!

Bolí to a tebe to nezajímá,
bolí to a dál se srdce svírá,
bolí to a tvoje krutost přesahuje mezí,
bolí to a moc mě to mrzí.
Hlavně to, že jsem ti lásku přiznala
a jiná holka polibek od tebe dostala.
Jediný pohled do tvých očí
jako satan na anděla útočí,
jsi snad bez citu a něhy,
raději být slepý a němý...
Sorry, že vůbec žiju,
nikdy už ti ani minutu času nezabiju.
Užij si tu krásku, jak se patří,
ono se ti to stejně jednou vrátí.

Vzal jsi mi kus srdce, tak mi ho vrať,
ať můžu znovu milovat.

Dobré ráno, popřeješ mi naposled,
se svou krásnou tváří jako med.
Bude to dobrý, nejenom sním,
žiji i skutečnost a toto vím.
Budu plakat, nebo se smát?!
Snad jen řeknu, muselo se to stát.

Jsi naděje moje,
jsi temný přízrak noci.
Mé srdce je jen Tvoje,
být s Tebou je krásný pocit!
A zrovna teď mi moc chybíš, broučínku!

Odjel jsi mi daleko,
to mé srdce bolelo.
Těším se na návrat Tvůj,
až dám Ti polibek svůj.
Já steskem umírám
a ráno se budívám
s pocitem, že blíží se ten den,
kdy půjdem zase spolu ven.
Ruku v ruce půjdem dál
a nebudeme se ničeho bát.
Polibek svůj mi dáš
a budeš vědět, že mě máš.
Věřím, že stýská se Ti taky
a na obloze pozoruješ mraky.

Když jsem v Tvé blízkosti, jsem nejšťastnější človíček na světě, jsem v sedmém nebi, ale návrat na zemi je krutý! Proč? Proč, lásko moje, nemůžeme být spolu? Miluji Tě!

Lásko, je to jen několik minutek, co jsem bez Tebe a šílím smutkem, kdy Tě zase uvidím. Jsi jako slunce, které se mi dostane hluboko pod kůži, jako vodopády svěže chladivé vody, která mě probudí k životu, jako každé nadechnutí, bez kterého nelze žít, jako zářivá hvězda, ochránce největší lásky dvou lidí, která se zrodila právě v ten den, kdy jsem Tě poznala! Miluju Tě nadevše!

Miluju tě, miluju tě, miluju tě, co více jen říct? Jsem bez tebe jak kytka bez vody, narkoman bez drogy, ryba na suchu... Nenech mě prosím umřít, protože já tu jsem jen pro tebe.

Za vlnkou poslední, smutno je a daleko... Ty ale můžeš, vlnko, zeptej se... A vlnka šeptne: Lásko, jak je Ti... A bouře letí přes moře, království za jedno objetí...

Chtěla bych vidět Tvé zářící oči, věř, při pohledu na Tebe se mi hlava točí. Cítit Tvůj dech a tlukot srdce, je to však nemožné, co říci více!

Všechno už skončilo...
už nejsi můj a já nejsem tvá,
však všechno do mého života se počítá...
všechno, co bylo, bylo krásné
a mě to donutilo psát tyhle básně...
Ty jsi mi dal navždy sbohem,
už nikdy nebudeš mým bohem...
Co jsi chtěl, máš mít,
a já bohužel musím dál žít :(

S nocí vyhrál válku.
Vstoupil další den.
Smutno je mu v srdci,
sám tu sedí jen.
Zlíbat by Tě chtěl,
však nezvládne to na tu dálku...

Byla jsem naivní, myslela jsem si, že mě miluješ, potom se něco stalo, a já nevím co. Začal ses mi vyhýbat. Proč? Našel sis jinou. Teď s jinou jseš, směješ se s ní, spíš s ní! Proč jsi mi nic neřekl? Ale musím ti poděkovat. Díky tobě vím, že vašemu pohlaví se nedá věřit. Nikdy jsem Ti... neměla věřit. Tak ti píšu SBOHEM.

Miláčku, do té doby, než jsem tě poznala, neuměla jsem opravdu MILOVAT! Tys mě to naučil, ale zároveň jsi mi ukázal, jak láska bolí, a to mě TRÁPÍ!

Hvězdičky pomalu blednou,
posílám pusinku něžnou,
ať se Ti krásně vstává,
ať víš, že Tě mám ráda.
K tomu něžné pohlazení,
od té, co teď s Tebou není.

Ty víš, že mě srdce bolí, když na tebe myslím. Lásko, vrať se mi zpátky sem. Já vím, své chyby napravím, všechno ti vysvětlím, nenech mě trápit tím...

Pořád si říkám, že na Tebe nebudu myslet! Ale jak to mám k sakru udělat, když nemůžu bez Tebe být...