Smsky o smutku

Všechno se změnilo - ty nejsi ty, já nejsem já, láska není láskou, život není životem, ale děti jsou jen jednou dětmi, dejme jim každý svoji lásku a na jinou zapomeňme.

Chybí mi Tvý doteky na mým těle, chybí mi Tvý rty na mých, chybíš mi tu celou svou bytostí. Musím jen čekat a doufat, že toužíš po mně jako já po Tobě.

Potkávám LÁSKU, potkávám stesk,
po cestách křížem k nám jdou.
Neboj se lidí, neboj se hvězd,
zastav se, ne náhodou...

* Tahle hvězdička je má * a tahle Tvá...
Kéž nebyla by tolik vzdálená!

Osud je tvrdý protihráč. Schovává esa v rukávu. Kdo bez viny je, ať soudí. Jeden se směje, druhý bloudí. Na rtech tu zlobu ze smutku, denně se bojím... rozsudku.

Tam, kde otevřu oči, tam vidím to, co jsem dřív neviděl. Tam, kde je zavřu, vidím tvoji lásku, tam, kde je otevřu, vidím tvoji zradu...

Zklamals mě, ublížils mi, pošlapals mě, sebrals mi všechno, moje srdce, mé city, mou hrdost, mé já... Já plazila se po kolenou, prosila, plakala, trpěla... Já, ta hrdá a zpupná! Jen já... Ty ses mi jen smál, marné naděje dávals mi... A já tě milovala. A stále miluji... ale ty se to nesmíš dozvědět.

Neklopme oči, když nás to oba tak mrzí, otočme stránku a na novou, čistou zkusme znovu a lépe začít psát.

Mám jen tebe a vedle sebe prázdnou postel a zas jen sebe :-(

Je mi smutno, malinko,
možná trochu k pláči.
Zatoužil jsem na krátko,
držet Tě v náručí.

S prstýnkem od Tebe,
pohrávám si nesměle,
s myšlenkou na nás dva,
hraju si od rána.
Je skoro poledne,
já myslím jen na Tebe,
blížím se k večeru,
myšlenka vtíravá skrývá se v šeru.
Je skoro noc
a Ty pořád chybíš mi tu moc!

Až nebude nic, pro co chtěl jsi žít,
pak teprve poznáš, jak strašné je CHTÍT!
Chtít někoho MILOVAT,
chtít někomu LÁSKU DÁT!
Ty víš, jak žiju já,
že jen Tobě patří myšlenka má.
Že chybíš mi víc než chleba a sůl,
mám na duši rány a SRDCE JEN PŮL!

Ptáčku zpěváčku,
komu říct miláčku,
když kocourek už tu není,
svět se náhle ve tmu mění...

Bez tebe, broučku, cítím se jak v plotě kůl, jako nebe bez mráčku, já chci jen tebe, miláčku. Moc mi chybíš, proč tu nejsi, proč jenom, proč, já ptám se každou noc. Chybí mi tvoje něžné dotyky, ty tvoje sladké polibky, ty lahodné rtíky na těch mých. Miláčku, chci ti říct: Miluji tě móóóc!

Jako když šálek oddělíš od talířku, když květině utrhneš květ, když obloze vezmeš hvězdy, když slepému vezmeš hůl, když člověku vezmeš duši... Tak mi je, když nejsi se mnou. Proto miluji Ty chvíle, kdy jsme spolu a já Ti můžu říct, jak moc Tě miluji.

Jedno slovo jako otazník nad vzpomínkami visí, je krátké a bolestivé. Po vyslovení jako trn srdcem projede. Tak ho vyslovím naposled a pak zapomenu. PROČ?

Co víc ti můžu dát,
když tě mám tolik rád.
Jsou to slova pouhá,
ale pravda a touha.
Nenech si ji utéci,
lásku mou žijící.
Mysli si, co chceš,
pravdu nikdy nezapřeš.
Miluju tě.

Haló, hledá se ten,
co srdce zlomil mi jen.
Haló, hledá se ten,
kterému mé srdce patří jen.
Haló, hledá se ten,
co Princezno říká mi jen.
Haló, hledá se ten,
co říkat ode mě nechá si Méďo jen.
Haló, hledá se ten,
koho miluji já jen!

Medvídku, miluju tě pořád... Copak to sakra nikdy neskončí? Já už takhle nemůžu dál. Nedokážu bez tebe existovat. Asi jsem se úplně zbláznila, do Tebe. Prosím vrať se mi...

Chtěla bych s Tebou spáti každý den,
však je to neuskutečnitelný sen.
Ve dne, v noci se s Tebou milovat,
na to jen mohu myslívat!
Oči modré jako obloha,
proto jim žádná neodolá!
Mé myšlenky jsou jen na Tebe,
tak proč, proč, lásko, jsme tak daleko od sebe?
Miluji Tě čím dál víc,
tak mi prosím, lásko, znovu neubliž!