Smsky o smutku

Ptal ses, jak moc Tě miluju a já Ti nikdy neodpověděla. A víš proč? Protože Tě miluju víc než čokoládu, Boha, svoji matku, nebo dokonce víc než jahody. Jenže to má háček - mám cukrovku, jsem nevěřící sirotek, a po jahodách mám vyrážku. Už víš, proč jsem Ti to nikdy neřekla? Nechtěla jsem Ti ublížit, sorry.

Jako v zimě bílý sníh, chybí mi tu Tvůj sladký smích, jako v létě teplé slunce, chybí mi Tvé velké srdce, jak moc vyschly teď mé rty, tak moc chybíš mi tu. Ty.

Myslím, že by ses měl zamyslet, na chvíli otočit zpět a zamyslet se, komu všemu a jak moc jsi ublížil. Všechny řeči, který jsi říkal, byly lež jako všechno ostatní kolem, ale musí se to vzít a jít dál, i když to je těžký a pro tebe nepochopitelný.

Tisícům lidí na tomto světě
přináší láska smích a radost,
mně ne, a tak toužím po odvetě,
už toho mám totiž dost.

Jdu tichou noční ulicí,
ulicí nočních spáčů,
něco mi stéká po tváři,
myslím, že pro tebe pláču.

V mém srdci bývalo hodně místa, ale od té doby, co jsem tě poznal, patří mé srdce jen tobě. Tebe tam budu mít navždy, i když tě nemůžu mít.

Tak jako země bez nebe,
tak cítím se já bez tebe.
Myslím na tě dnem i nocí,
jsi to, co v srdci nosím.

Žít sám je těžké,
svět se bez tebe točit přestává,
jak šťastný je asi ten člověk,
co tvou lásku teď dostává.

Proutím se kroutím,
křoviny prolézám,
stále bezvýsledně
- tvé srdce nenalézám.

Stýská se mi ve dne, stýská se mi v noci,
však víš sám, jaký je to pocit!
Toužím mít Tě u sebe,
ať samota už mě nezebe!

Za jednu jedinou noc
se mi o tobě zdá snů moc.
A tak to chodí den za dnem,
sen za snem.
Nemohu už bez tebe žít
a do kina s tebou hrozně chci jít.
Tak co, ještě mě máš rád,
nebo už tě začínám štvát?

Jasná hvězda jasně svítí, svítí jenom pro Tebe, trhám listy v kalendáři a těším se na Tebe!

Láska není klam.
Vím to - právě na ni umírám.

Až budeš líbat dívku, která mé místo zaujala,
vzpomeň si na tu, která Tě milovala.
Měla jsem Tě ráda a mám dosud,
ale tvou lásku nedopřál mi osud!

Nech mě zas mít ten pocit, že můžu cokoli. Udělej mě zas tou šíleně šťastnou. Stačí, když se vrátíš.

Když vidím dva zamilované lidi, vzpomínám si na nás dva. Když jsem byl s Tebou, nevěděl jsem, co bychom mohli dělat. Teď... bych se s Tebou chtěl pomalu a něžně líbat celičký den... Toužím se Tě zas někdy dotýkat po celém Tvém nádherném těle.

Vážně, narovinu a upřímně? Nelituju toho, co bylo, a jak to bylo. Bylo to vskutku famózní. A dost mě to naučilo, takže bych Ti asi měla poděkovat. Neudělám to, neboť jsem ti nestála ani za rozloučení. Moc ráda bych tě viděla, ale asi by se nic nezměnilo. Zbabral jsi to.

Cesty jsou daleké, srdce jsou blízká
a mně se, miláčku, moc a moc stýská!

Nenávidím tě za to, co jsi udělala, chci, aby jsi už pro mě neexistovala. Hlava chce... ale srdci neporučíš... pořád tě v mysli mám... pořád tě MILUJU... nejde to zastavit!

Broučku, jsi mé srdce, vzduch, život... prostě jsi mé všechno! A bez všech těchto věcí já nemohu žít ani minutu! Miluji Tě!

Píšu ti poslední bojovnou SMS. Už nebudu čekat, až se rozhodneš. Celej život bude mé srdce patřit jen tobě, nikdy jsem tě nepřestala milovat. Tys to udělal místo mě.

Den po dni, ráno co ráno
myslím na tebe,
a asi není nám dáno
usínat a probouzet se vedle sebe!

Je mi smutno na duši, v očích mám slzy, prosím Tě, odepiš - a hodně brzy.

Ani nevíš, jak moc mi chybíš. Tvé tělo objímat chtěla bych, po celý den a celou noc. Buď už prosím jen u mě. Miluji Tě.

Vím, že nemáš ani zdání,
že na Tebe vzpomínám,
vítr nese moje psaní,
piš, ať dlouho nečekám.

Jednou mi přítel řekl, že k dokonalému štěstí by mu stačilo sedět vedle mě, držet mě za ruku a sledovat televizi. A já ho nechápala. Pochopila jsem až teď, když už je příliš pozdě.

Miláčku, jsi moc krásná, když se směješ. Bylo mi včera s Tebou moc, moc krásně. Moc mě mrzí, že nemohu být s Tebou. Moc se mi po Tobě stýská a hrozně moc Tě miluji. I když nejsem s Tebou fyzicky, tak duševně ano. Věř, že jsi má duše a mé tělo.

Jsi jako slunce - daleko, ale přeci hřeješ. Jsi jako měsíc - vysoko, ale přeci svítíš. Jsi jako malinký skřítek, co v mém srdci bydlí a já prosím - lásko, neopusť mě nikdy.

Pusinko, nevím, proč mi nepíšeš, ale vím, že já Ti napsat musím! Pořád se tomu bráním, ale už to bez Tebe nevydržím. Pořád na Tebe myslím, chtěl bych být s Tebou, líbat Tvé sladké rtíky a hladit Tvou něžnou tvář. Klidně si nechám udělat i plastiku, hlavně když mě budeš milovat. Toužím po Tobě, stýská se mi! Doufám, že brzy budu Tvůj.

Strašně moc mi chybíš. Stále na Tebe musím myslet. Ať jsem kdekoliv, vždy mě najednou napadne, co bys na to řekla, nebo si vzpomenu, co jsi mi kde a kdy říkala. Nevím, kde jsi, co děláš. Nedokážu být bez Tebe a nemůžu být s Tebou.

Vím, že jsi nám chtěl dát všechno. Chtěl jsi nám dát sebe. A věř, že přestože nejsme spolu, obohatil jsi můj život na vždy. Já nezapomenu.

Chtěla bych mít křídla a lítat jako pták. Sledovat Tvé kroky a vědět, o čem sníš. Být stále s Tebou, milovat Tě a laskat Tě. Ale to nejde... jsi daleko! Chci Tě vídat a s Tebou se smát, proč pořád odcházíš a nevracíš se? Chybíš mi!

Chybí mi Tvoje přítomnost, Tvé polibky, Tvůj dech, chybí mi Tvoje osobnost, srdce mám jak rozpálený plech, nemá koho hřát! Pořád mi chybí Tvé ruce i oči, proč není jen láska na světě, proč je i bolest?

Jsi sluncem života mého
a strážcem jediným,
nestojím o nikoho jiného,
chci můj život propojit s Tvým.
Asi sám osud mi Tě přičaroval,
jsem vděčná za ten den,
smysl života jsi mi dal,
jsi snad už o tom přesvědčen.
Chtěla bych líbat ústa Tvá,
hladit Tě něžně po tváři,
navždy jen Tobě patřím, lásko má,
vzpomínkou na Tebe se hned rozzářím.
Miláčku, broučku můj,
miluji Tě celým svým srdcem.
Tvoje beruška.

Je na světě jeden blázen,
kterého jeho láska několikrát srazila na zem.
Pokaždé vstal a bojoval dál.
Teď už nemá sílu bojovat...
Proč jsem já ten blázen a Ty ta láska?

Lásko, já stále na Tebe myslím a když přijde náš čas, stále se bojím, jsem naivní, a už ho moc není. Chci Ti jen říct: Miluju Tě a stýská se mi!

Stýská se mi moc,
proto si píši o pomoc.
Doufám, že mě vysvobodíš
a mé srdce rozveselíš.

Když jsi mi lásku chtěl dát, dávala jsem jen naději, nic víc. Ale nic netrvá věčně a ty jsi šel pryč. Utekl nějaký čas a já jsem si uvědomila, jak tě miluju. Je tu ale jeden problém, tvá láska už pominula.

Lásko, není nic v celém vesmíru, co bych Ti odepřela. Nikdy Ti neublížím, nezraním Tě ani nepodvedu, protože to není možný vzhledem k tomu, jak Tě šíleně miluju! Tohle není cit, to je nadpozemský cit lásky! Šíleně Tě miluju. Už nemám slov. Pa, kocourku. Miluju Tě!

Jsem zvyklá říkat, co si myslím a cítím! Jsem zvyklá mít buď vše a užívat si toho, nebo nic! Nedokážu se smířit jen s půlkou a ani nechci! Myslím na tebe a je mi smutno, teď tě potřebuju! Ale ty mě už asi ne! Dokážu zapomenout, snad! Nikdy už neslibuj to, co nemůžeš splnit!

Nevím, kdo tě teď objímá,
všechno mě najednou dojímá.
Nevím, kdo ti poslední polibek dal,
nepamatuji se, kdo mi tě vzal.
Nevím, jak se vlastně máš,
jestli mě ještě vůbec znáš.
Nevím, koho ve své náruči hřeješ,
ani na koho se právě směješ.
Nevím, koho po vlasech hladíš,
ale stejně mi ještě scházíš.

Miláčku, chci se s Tebou muchlovat a šeptat Ti do ouška něco pěkného, dívat se do Tvých nádherných očí. Tvoje beruška.

Jak krásný je den s Tebou,
když milujeme se oba,
snad se zase vrátí,
ty chvíle lásky a milování,
jen ať se nám neztratí.
Milovat přece znamená žít,
žít a neublížit.

Ty dny, co jsem bez Tebe, mi připadají nekonečné... Proč jen nemůžeme být spolu pořád? Miláčku, strašně se mi stýská po Tvém pevném objetí, po Tvých dotycích, pohlazení... Stýská se mi... po Tobě, už to bez Tebe dál nevydržím, tak se mi rychle vrať! Miluju Tě!

Dotek po doteku, tak blizoučko je svítání
a zítřek bez Tvých očí, rtů a objímání.

Byli jsme spolu, ale už nejsme. Já už mám jiného a ty jinou. Mé srdce má však jen tebe tam hluboko. Proč to tak osud chtěl?

Už je to dýl, ale já nedokážu zapomenout... Furt mi moc chybíš... ty dotyky, polibky... NE! Nejde to! Nevyznám se v tobě! Co se ti honí v hlavě? Chceš mě utrápit? Říkají: Budou další, lepší. Ale já nechci další! Já chci furt jen a jen tebe!

Snad spatřím ještě někdy
Tvou krásnou tvář, Tvé krásné tělo,
které je tak křehké a hebké,
že by se snad vznášet mělo.
Tolik bych si přála býti zase s Tebou,
abys zase byla mojí ženou,
protože neexistuje na světě nic,
co bych milovala víc
než Tebe, má lásko jediná.

Ach pane na nebesích,
kde je ten smích,
kde je ten smích a proč jsme každý sám,
vždyť já se snad uvzlykám.

Být si nablízku a každý den se vídat, to není žádné umění, ale být si vzdálení a zůstat si věrní, to každý neumí. Miluji tě.