Smsky o smutku

Večer přichází
a někdo mi tu schází.
Noc se blíží
a stesk se sem plíží.
Myslím na Tebe, miláčku,
posílám Ti hubičku.
Těším se už na zítra,
až budem spolu zas my dva.

Jsi někde tam daleko... a já jsem tady. Chci žít a splnit si své sny... Až se mi to povede, ukážu se najednou před Tebou... s nadějí, že můj nejkrásnější a nejdůležitější sen se splní... BÝT S TEBOU!

Byl jsi můj roztomilý medvídek! Milovala jsem tě, miluju tě a milovat budu! Proč si neuvědomuješ, jak moc mi ubližuješ, proč děláš, jako kdybych neexistovala! Nenávidím tě, ale zároveň tě šíleně moc miluju! Je to jako nemoc - co nejde vyléčit - není na ni lék! Chtěla bych tě zase zpátky... ani nevíš jak!

Nedokážu žít bez Tebe, Tvé náruče, Tvé vůně, Tvého úsměvu a bez Tvého hlasu. Když jsem bez Tebe, umírám steskem, protože Tě potřebuji, tak jako květiny potřebují vodu a slunce. Stýská se mi!

Objímám peřinu, hladím postel, líbám polštář a šeptám něžná slůvka maňáskovi a při tom všem myslím na tebe, lásko. Strašně mi chybíš! Miluju tě.

Víš, byla jsem strašně moc ráda, že to vyšlo, že jsme se sešli, já se ti líbila a pak... jsme spolu začli chodit, ale já... už nemůžu dál... nejsem zamilovaná, i když bych chtěla toho skvělýho kluka, co mi píše, že mu chybím. Omlouvám se, sbohem :(

Proč člověk nikdy nemiluje, koho by měl? Proč vždycky miluje toho, koho nesmí?

Chybí mi tvé oči, chybí mi tvá tvář,
chybí mi tvé rty i úsměv, který máš.
Už se nemůžu dočkat, až budu s tebou zas...
Zlatíčko, chybíš mi celej,
tak s tím něco dělej...

Ať už jsi kdekoli, děláš cokoli, chtěl bych být v posteli a nejen se dívat na tvé krásné nohy. Chybíš mi :o)

Co na tobě stále tak miluju? Tvoje strašný tělo? Tvůj děsný obličej? Člověka, co mi tak moc ublížil? To těžko, protože my oba víme, že pod tou skořápkou se schovává člověk, který bude mít své srdce navždy otevřené...!

V řece plavou ryby,
lidé dělají chyby.
Nechci být zlá,
ale víš, že už jsem bohužel taková.
Nemyslím to špatně,
jen na mě zlost spadne.
Jsi má královna tisíce hvězd
- odpusť mi vše
a pojď se na jedné hvězdě po obloze svézt...

Ve škole sedím,
do dálky hledím,
učení nevnímám,
na Tebe vzpomínám...

Vždy, když mi, lásko, ublížíš, trpím, ale zase naopak jsem silnější a silnější, tak ubližuj, jen dál. Však tobě se všechno dvakrát tolik vrátí!

Lásko, mám za sebou další den. Den bez Tebe, Tvých polibků, objetí a krásných slov. Vím, jsi teď s ní, ale já se Tě nikdy nevzdám! Blíží se další noc a srdíčko mě bolí víc a víc. Přesto Ti přeju krásné sny a ještě krásnější probuzení. MILUJU TĚ!

Když mě od Tebe dělí velká vzdálenost, jenom to násobí moji lásku!

Toužím, navzdory loužím,
toužím, navzdory bouřím,
toužím a Ty jsi cílem touhy mé!

Proč sedím tu zase sama,
proč mám duši zase prázdnou,
proč TĚ mám tolik ráda,
proč nejsem tvou stálou láskou?

Proč nejde vrátit čas? Kdybych to dokázala, spoustu věcí bych udělala jinak, ale jako hlavní... udělala bych všechno pro to, abych tě neztratila.

Nech hladit moji dlani tvé vlasy,
ať se mohu dotýkat něžné krásy,
ať mohu rty s touhou k tvým přitisknout
a lásku nechat z mého srdce vytrysknout.
Chybíš mi, lásko.

Vzpomínám tvoje tělo,
vzpomínám tvé vlasy,
mé srdce náhle oněmělo...
Lásko, kde jsi asi?

Chtěl bych vidět Tvoje řasy
a při tom hladit Tvoje vlasy.
Chtěl bych slyšet ten Tvůj hlas
a začít se stydět zas.
Stydět se jen malinko,
moc mi chybíš, lásenko.

Ležím pod peřinkou,
je mi zima a všechno mě zebe,
a to jen proto, že tu nemám Tebe...
Ten žár tvého těla
bych tu teď moc a moc chtěla...

Tak už je po všem,
zamáčkni slzy falešný,
jsem jenom hříchem,
představy víc jsou skutečný...

Chybíš mi, když ráno svítá. Chybíš mi, když v poledne slunce pekelně pálí. Chybíš mi, když soumrak se snáší nad městem. Chybíš mi, když na černé obloze hvězdy září. Víš, prostě - chybíš mi. Pořád.

Miláčku můj, zase jsme se museli rozloučit. Tentokrát to bylo ještě mnohem těžší. Chybíš mi tak moc! Chtěla bych zas ležet v Tvých náručí, držet Tvou ruku, líbat Tě. Každou vteřinu na Tebe myslím. Kéž bych Ti mohla říct do očí, jak moc Tě miluji a jak moc se mi stýská. Už se těším, jak budeme zas spolu. S Tebou je ten svět mnohem krásnější, potřebuji Tě k životu! Miluji Tě.

Byli jsme spolu šťastní a najednou to skončilo. Nebyla to ničí vina, má ani tvá. Prostě jsme se k sobě nehodili.

Chtěla bych být uzamčená ve Tvém srdci, a aby tys od něj ztratil klíč...

Medvídku chundelatý, copak děláš? Otevři svá dvířka, pusť mě dál. Chtěl bych Tvůj kožíšek v náruči cítit, šeptat Ti do ouška slovíčka vlídný...

Myslela jsem, že když budu sama,
budu šťastná, ale stále mi něco chybí.
Jsou to tvé polibky, doteky a sliby.
Netušila jsem, že mi budeš tak scházet,
nemůžu pořád svou životní lásku za hlavu házet.
Kdybych tak věděla, co vlastně chci,
nechci znova ranit tvůj cit.
Pořád se ptám, proč jsem tak netečná,
proč nemůžu být alespoň jednou statečná.
Podívat se pravdě do očí a říct už dost,
zamyslet se nad tím, kdo je v mém srdci stálý host.
Chci celé své srdíčko jednou někomu věnovat,
musím ho ale na celém světě nejvíc milovat.
Snad to budeš ty, chtěla bych tě milovat.
Chtěla bych to srdíčko právě tobě věnovat!

Sluníčko moje! Strašně se mi stýská, chtěla bych Tě mít vedle sebe, něžně Tě hladit, laskat... Moc Tě miluju! Tvoje beruška.

Jak vlna za vlnou v dáli se ztrácí,
vzpomínka na Tebe stále se vrací.

Lásko, chci být vedle Tebe. Chci vedle Tebe usínat a na Tebe vzpomínat, protože jsi srdce mé a nikoho jiného!

Prý je na světě lásky spousty,
jako sladkých srdcí na pouti.
V dětských očích sladký smích,
na noční obloze hvězd svit.
Vše jsou to klady a naděje,
k mému srdci však bez Tebe...
žádná cesta nevede.

Loučení je bolestivý, ale musí být.
I když Tě mám tolik rád, nesmím s tebou jít.
Mé oči Tě nevidí, srdce mé Tě hledá.
Tvůj úsměv mi tu chybí a nikdo mi ho nedá.

Kdo říká mám Tě rád, ten dovede i sbohem dát. Ty víš, jak ráda Tě mám...

Zbyly mi jen vzpomínky
na ty chvíle krásné.
Svíčka, symbol radosti,
její plamen zhasne.

Ráda Tě mám, kdypak už zavoláš, uslyším hlas, co po mně volává, uvidím stín, co za mnou chodívá a říká: Lásko má, pojď ke mně blíž. Ráda Tě mám, když na mě hledíváš, Tvůj pohled štěněte, co v sobě ukrýváš, Tvé oči světlounké, září v nich naděje, ta jiskra v oku Tvém, ta nás teď zahřeje.

Lidé jsou hluší,
a nevidí svět,
i tobě to sluší,
snad jsi se splet.
Já čekala léta,
doufala, že oči otevřeš,
i já se spletla,
a ty mi dál lžeš.
Dál čekat nehodlám,
buď klidně slepý dál,
beztak už nevěřím,
žes mě kdy miloval.

Myšáku, moc se mi po Tobě stýská... Moc mi chybíš... Proč nic nepíšeš... Doufám, že mi to vynahradíš?

Už tě nechci slyšet, už tě nechci vidět, nechci s tebou ani mluvit, nechci ani číst SMS od tebe... protože nikdy nedokážeš udělat to, co napíšeš, nebo co zavoláš, když do očí se mi podíváš... Srabe!

Seznam věcí, které mi chybí nejvíce: 1) Tvůj úsměv, 2) Tvůj hlas, 3) Tvé oči, 4) Tvé objetí, 5) Tvé pohlazení, 6) Tvůj humor, 7) Ty, 8) Ty, 9) Ty, 10) Ty, 11) Ty, 12) Ty, 13) Ty, 14) Ty, 15) Ty. Už se nemůžu dočkat, až budem zase spolu. Miluji Tě!

Proč stýskám si, když venku slunce svítí? Proč smutním, když bych měla šťastná být? Snad proto, že mi chybíš ty! Broučku můj, jsi alespoň se svou Beruškou šťastný? Miluju Tě!

Slzy v očích mám,
když večer usínám,
neb na tě, lásko má,
stále vzpomínám.

Chybí Ti má láska a něha,
chybí Ti ty romantické noci.
Chybím Ti já, jak na postel si lehám,
a jak se svíčky rozsvěcí...

Ahoj, když jsem Tě poprvé uviděla, podlomila se mi kolena. Když jsi na mě poprvé promluvil, nevěděla jsem, co mám říkat. Když jsi mě poprvé vedl za ruku, připadala jsem si jako v nebi. Když jsi mě poprvé políbil, myslela jsem, že omdlím radostí. Moc Tě miluju a moc mi chybíš. Už se těším, až Tě uvidím.

Vím, že jsem ti ublížil
a nedá se to vrátit,
proto teď odcházím
a nebudu nás trápit.

Až se ti svět nejsmutnější bude zdát,
až tě každý úsměv bude slzu stát,
vzpomeň si, že nedaleko žije někdo,
kdo tě má moc, moc, moc rád.

Víš, co je na světě nejkrásnější, broučku? Když jsem bez tebe...

Stýská se mi, stýská.
Hvězda se na obloze blýská!
Já toužím po tvé dlani.
Přijeď brzy!
Navždy tvá

Každý den, snad tisíckrát vidím Tebe. Možná se mi budeš smát, ale chci Tě mít stále vedle sebe. Dotýkat se Tvých řas, hladit Tvé ruce, líbat Tvé rty a kdykoliv Ti říci - miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě.