Smsky o smutku

Když se pro někoho trápíme, spojuje nás to s ním víc, než kdybychom ho jen milovali! Já se pro tebe trápím, ale ze všeho nejvíc tě miluju!

Miluji Tě tak moc, jak moc je vody v oceánu. Chybíš mi tak moc, jak moc je písku na poušti. Má touha po Tobě je tak velká, jak nejvyšší hora světa. Vrať se mi už brzy, lásko...

Vždy, když nemůžu být s Tebou
a cítit u svého Tvé tělo,
křičet na celý svět by se mi chtělo.
Ty svazuješ mi ruce a bráníš křiku.
Ty nic nechápeš, nebo je to jedno Tobě,
každý den za to nadávám sama sobě jen,
že tak blbá jsem!

Miluju Lásku, miluju nebe :-)) Lásko, miluju a chci jen a jen Tebe! Chybíš mi, strašně moc :-(( Tvůj a jen Tvůj Miláček :-)))))

Chtěla bych Ti toho ještě tolik říct, ale Ty už mě neposloucháš a já nechápu, jak se to mohlo stát. Můžu za to já? Miluju Tě, ale Tobě je to už jedno... Chtěla bych Tě nenávidět, ale nejde to...!

Těším se na Tebe víc než pár dní,
kdy my se sejdeme, kdo mi poví,
hned Tě pak políbím a řeknu pár vět
a zase bude moc krásnej svět.

Co bylo, skončilo, dávno už není,
řeči, ty jsou pořád, ale časy se mění!
Věřila jsem, milovala, strašně to bolí!
Vzdala jsem to v nepravou chvíli!

Chtěl bych tě pohladit, ne jenom slovem.
Chtěl bych tě líbat, ne jenom při sbohem.
Chtěl bych tě milovat, ne jen být druhej.
Chtěl bych se vrátit a ne jen být smutnej...

Proč tvé srdce je tak milé, když mě stejně nemiluješ? Proč v tvých očích je taková zář, když se na mě stejně nedíváš? Proč tvé rty jsou tak hebké, když mě stejně nelíbáš? Proč tvá náruč je tak otevřená, když mě v ní stejně nemáš...

Jsi sladká jako jahůdka, červená jak růže - kdo za to může, že mám Tě tak rád? Chvíle s Tebou jsou jak západ slunce - tak krásné to s Tebou je! Pro ty šťastné chvíle chci být s Tebou, lásko!

Jak dlouho vydržím: nedotýkat se Tě - 5 dnů, nevidět Tě - 3 dny, neslyšet Tvůj hlas - 1 den, nemyslet na Tebe - 0 minut.

Bez Tebe se strašně soužím,
po Tvé lásce tajně toužím!
Už mě netrap, lásko má,
vždyť ty jseš má jediná!

Líbíš se mi, to je pravda,
jde ti však jen o postel.
Nejsem blbá, paráda,
mně zas jde jen o kostel.
Vykašlat se na to mohu,
zasvětím svůj život Bohu!

I když mě v tuto dobu moc nevnímáš,
na jiné se více usmíváš,
tak věz, že mám pro tebe stále slabost,
která je mi učiněním za dost,
abych tě stále miloval,
i když jsem trpělivost trochu přemlouval.

Víš, já nevím, co chci. Je to těžký - vídat Tě... Proč to ošklivý, co jsi mi udělal, ustupuje a na povrch se derou ty krásný věci? Proč Tě pořád obhajuju, i když bych Tě za všechno měla nenávidět? Proč nemůžu přestat vzpomínat? Proč...

Každý den bez tebe
cítím se jak slunce bez nebe.
Už je to nějaký čas,
co rozdělila láska nás.
Chci tě zase zpátky mít
a s tebou se veselit...

Víš, bylo to všechno až moc krásný na to, aby nám to vydrželo dlouho... ale netušila jsem, že to skončí takhle! Pamatuj a nikdy na to nezapomeň, že tě miluju a jsem tu pro tebe! Vrať se, lásko!

V posteli ležím
a na Tebe myslím.
Bylo mi fajn,
cítit Tvou dlaň.
I já Tě laskala,
ale teď jen plakala.
Miluji Tě čím dál víc,
dnes však už nezmůžu nic.

Děkuji, díky tobě jsem poznala CHUŤ LÁSKY. Děkuji, díky tobě jsem poznala BOLEST LÁSKY.

Těším se, až se Tvé sladké rty dotknou mých,
až uslyším Tvůj hezký smích,
až dotknu se Tvé hebké kůže,
voňavé jak čerstvá růže.

Já chci tebe, ty nechceš mě... nevíš, tápeš... ale až přijdeš na to, že mě potřebuješ, chceš... miluješ, tak mám strach, že já už nebudu mít sílu na to, abych tě milovala...

Já jsem tě milovala, Ty jsi mě zradil! Byl jsi pro mě vším, teď už nejsi nic! Chci na Tebe zapomenout, moc se mi to nedaří, ale snažím se ti říct to kouzelný slůvko SBOHEM!

Jsi láska moje jediná,
jsi koťátečko, se kterým se mi hezky usíná,
jsi kočička, o které ve snu sním,
jsi beruška, kvůli které se tak rád probouzím...
Stýská se mi po tobě,
tak přijď a buď u mě...
Moc tě miluju!

Odpočítávej teď chvíli se mnou: 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, 0... I kdybys poskládal všechny čísílka do různých hodnot, nikdy bys nenašel pravé číslo, které vyjádří to, jak moc se mi po Tobě stýská a jak moc Tě Miluji!

Já už takhle dál nemůžu, nevím, co mám dělat, protože se mi STRAŠNĚ stýská, ale Tobě už je to jedno...!

Už toho mám dost!
Z naší lásky postavím most
a po něm bez dechu poběžím...
Za tou, která je mi vším!

Jsem doma... koukám a vzpomínám.
Vzpomínám na dny, kdy jsme byli spolu
a ty jsi strašně měl rád kolu.
Já ti ji moc ráda kupovala
a s láskou ti to věnovala.

Mé srdce láskou hoří, ústa se toužebně chvějí. Modlitba tichá zní k Tobě. Tebe chci, prosím, vyslyš mě. Aspoň mi odpověz. Miluješ mě?

Už tu se mnou nestojíš,
už mi asi nikdy nic nepovíš!
Už nikdy neuslyším: „Šmudlíne, co ti je?”
Když tě vidím, studený pot mě zalije.
Proč jsi psal, že mě miluješ,
když to na mě pouze hraješ?

Po Tvých očích se mi stýská,
po Tvých rtech i úsměvu,
po Tvých vláskách, sladkém hlásku
a po krásném pohledu.

Myslela jsem si, že na tebe nedokážu zapomenout... ale zas tak těžký to nebylo. Ničeho nelituju. Have a nice day!

Svěřil jsi mi svoji duši a prosil mě, ať ji nikdy neztratím, nikomu nepůjčuji a ať od ní nikdy neztratím klíč, který mám jen já... Zklamala jsem, je mi to líto, prosím, odpusť... chci vrátit čas...

Už se nebojím! Znám sama sebe... už nechci, víš... jen tě proklínám! Ty tvoje oči, tebe, kvůli kterýmu jsem ztratila dva měsíce života... a svou naivitu, poznamenal jsi mě... ale teď už je pozdě!

Miláčku, tvrdě spíš? To je ta správná chvíle, kdy si spolu můžeme promluvit.

Říkáš, že přátelství je pro nás nejlepší řešení...
Pro tebe snad ano, ale pro mě je vězení!

Když jsme spolu sedávali,
tam v tom krásném parku,
listy kolem prolétaly,
tys mi tisknul ruku.
Ach, proč ten čas se nevrátí zas,
ta slova vlídná k pohlazení,
ústa jemná k políbení,
ach, proč už to není...
Chybíš mi, lásko.

Nevíš, jaké to je, když dohoří svíčka za naši dávnou lásku a kolem se rozprostře tma. Nevíš, jaké to je, když zhasne plamínek a Ty víš, že stejně zapálíš novou, protože to jediné Ti zbylo z krásných chvil. Nevíš, protože někoho jiného dnes držíš v náručí... Ale něco mi slib, naše láska si zaslouží tiché rozloučení, tak zapal knot, vzpomínej a pak s klidem v duši tiše odejdi, naše láska tím umře docela...

Při pohledu na Tebe
sevřu ruce do nebe.
Jak mě bolí Tvoje krása,
však mé srdce opět jásá.
To, co cítím, je však zvláštní,
je to žal, a přesto štěstí,
je to láska s nenávistí.
Je to kruté, ale moudré,
že nás dělí roky dlouhé.

Miluji Tě, hrozně se mi stýská po Tvých krásných očičkách, po Tvém nádherném hlase, už se těším, až uvidím Tě zase! Jen a jen Tvoje beruška.

Vítr vane od Šumavy, tichý večer začíná.
Ve vesnici pod Šumavou někdo na Tě vzpomíná.

Miláčku můj... tak strašně moc mi chybíš. Poslouchám naši oblíbenou písničku, ale bez Tebe zní úplně jinak. Vrať se mi!

Máš srdce zkamenělý, kusem ledu se zdá,
někdy bude i líp, život běží dál,
všechno za něco dej, co Tě může rozesmát.
Teď to nezkoušej vzdát!

Měsíček mi povídal,
abych se na to podíval,
proč u okna sedíš
a na nebe smutně hledíš.
Věnoval mi jednu hvězdičku,
co má vrátit do tvého očka jiskřičku.
K tomu malou hubičku,
na tu tvoji tvářičku. :o)

Lásko má jediná, kde se touláš? Čekám tady na Tebe již léta dlouhá. Nenech mne dlouho čekat, dám Ti lásky kopeček na samém konci světa!

Těžké je milovat, těžké je žít,
když rty, které miluji, nemohu políbit...

Tak teď přemýšlím, co jsem udělala špatně. Sedím a myšlenky umírají v tichu, zatímco ty se někde bavíš... K něčemu je to dobré - tobě jednou dojde, jak to bylo - že sis všechno zkazil sám...

Nechce se mi čekat zas další noc, nechce se mi prosit hvězdy o pomoc, nechce se mi přemýšlet, proč bez Tebe jsem sama...

Žena bez muže usychá, muž bez ženy blbne. Tak přestaň blbnout a zalej mě!

S těžkou myslí usínám,
Tvé srdíčko ve svém mám.
Copak dělat mám?
Když zapomenout nejde.
Snad to někdy přejde.
Musí se to dít?
Nemůžu Tě nechat být.
Zbývá mi jen snít?

Proč když, lásko, rád Tě mám,
musím tady trpět sám?
Proč mé slzy slané jsou,
když nemůžu za Tebou?
Proč mě, lásko, srdce bolí
a kdo mi tu bolest zhojí?
Vrať se, lásko, s Tebou chci být
a ne o tom jenom snít.