Smsky o smutku

I když jsi tak daleko, moc na Tebe myslím, ve dne, v noci, kdykoli! Chci už být s Tebou a aby ten den, kdy se setkáme, nikdy neskončil... Miluju Tě! Moc se na Tebe těším, miláčku.

Na své lůžko uléhám,
avšak raději bych uléhala vedle Tebe,
jsi pro mě důležitější
než pro slunce nebe.
Co může být krásnějšího
než vedle Tebe být?
Snad už jen mé srdce vedle Tvého
na věky věků mít.
Až se ráno probudíme,
zjistíme, že to nebyly jen sny,
že můžeme spolu trávit
ve skutečnosti všechny dny.

Vždy, když večer usínám,
doufám, že přijde zas ten krásný sen.
Sen, ve kterém se štěstím rozplývám,
ty jsi v něm mým princem.
Škoda jen,
že můžu si o tom nechat jen zdát
a ty mě máš jen rád.

Voda je voda, led je led,
jestli mě miluješ, odepiš hned.

Chtěla bych Tě moc a moc,
sním o Tobě každou noc.
Chtěla bych být polštářkem, na kterém spíš.
Chtěla bych být holkou, o které sníš.
Chtěla bych Tě líbat každý den.
Chtěla bych s Tebou chodit stále ven.

Mám Tě ráda každé ráno víc než dřív, mám Tě ráda za každý úsměv čím dál víc.

Chce se mi brečet, nechce se mi smát,
miláčku, odpusť, už nebudu ti víc lhát!
Stále tě miluji a chci tě zpět,
prosím tě odpusť, jsi celý můj svět!

Nevěš hlavu, nezoufej,
život bude zas oukej,
kdo opustil, neměl rád,
a ty si můžeš vybírat.

Proč jsem se zamilovala do tebe? Co na tobě mám? Ten kousek krásy mi nic nepoví, a já tě tak ráda mám!

Lásko, proč nejsi tady? Já chtěla bych Tě objímat a pořád nekonečně líbat...

Vzpomínám na Tebe a když Tě vidím, když Tě slyším, vzpomínám na Tvé polibky a je mi hrozně smutno! Zdá se mi o tobě tak často, že si to nedovedeš ani představit... Miluju Tě!

Jsi krásná jako ranní rosa,
vypadáš jako jarní květ,
vždy když v ní chodíš bosa,
chtěl bych Ti do očí pohledět.
Tvé rty jsou rudé jako růže,
oči září radostí,
chtěl bych se dotýkat Tvé kůže,
tak co je s tou spravedlností...

Miláčku můj, každý den, co s Tebou nejsem, připadám si jako tělo bez duše. Myslím na Tebe ve dne, v noci. Chybíš mi v pelíšku, škoda, že nemůžeme teď být spolu. Líbám Tě všude, lásko...

Miluju Tvá ústa, Tvé oči, Tvou postavu, Tvůj úsměv, Tvůj dotek i Tvé vlasy. Tak stále se ptám, kde jsi?

Spolu je nám těsno,
od sebe teskno...

Můžeš mít kolem sebe bráchu, sestru, rodinu, kamarády, kamarádky, nejlepší kámoše, ale pokud u sebe nemáš svou lásku, jsi sám... Miluju Tě :o)

Posílám Ti růži krásnou,
náladu bys měla šťastnou.
Posílám Ti růže krásu,
bys slyšela Ty mého hlasu,
kterýž volá víc a víc:
Chci být s Tebou, jinak nic!

Moje okno do tmy září
na znamení pro Tebe.
Trhám lístky v kalendáři
a myslím jen na Tebe...

Proč člověk nemůže milovat toho, koho by milovat měl, a proč miluje vždycky toho, koho milovat nesmí... Odpusť za tu chybu, že jsem se do tebe zamilovala!

Ahojky broučínku, jak se máš? Co děláš? Mně se po Tobě příšerně stýská. Myslím na Tebe každičkou vteřinku. Umírám na lásku... na tu doktoři asi ještě nenalezli lék... Jsi mé všechno. Kdybys nežil, můj život by bez Tebe neměl žádnou cenu a nikdy bych nepoznala pravou bouřlivě žhavou lásku, jako s Tebou. Je mi s Tebou nádherně. Miluju Tě a posílám tisíc a jeden něžný polibek!

Posílám Ti pusinku,
sladkou jako třešínku,
je mi smutno velice,
bez Tebe v mé postýlce!

Nevím, proč si pořád dělám velké naděje, když vím, že ty o mě stejně nestojíš. Tahle hra už mě nebaví... tak už se rozhodni.

Kdyby Tvoje slova byly kapky deště, přála bych si, aby nepřestalo pršet...

Existují 2 věci, které člověku chybí, když je nevidí a škodí, když na ně kouká dlouho a přímo - denní světlo a Ty! :-)

V postýlce ležím,
medvídka držím,
je ale plyšový,
proto nic nepoví.
Neřekne mi, MILUJI TĚ,
neřekne mi, LÁSKO, CHCI TĚ,
neobejme mě jako ty,
nepolíbí moje rty,
proto chci být s tebou
a ne s tou tváří němou,
mého medvídka.

Dny, hodiny, minuty, sekundy.
Čas se zdá bez konce,
když moje srdce nemá, koho chce.

Chybíš mi, strašně... Chtěl bych být s Tebou, držet Tě ve své náruči, slyšet Tvůj smích a cítit Tvou lásku. Scházíš mi, strašně mi scházíš... Lásko...

Říká se, že když padá hvězda, má se něco přát a určitě se to splní! Dneska bych si přála, abys tu byl se mnou! Sakra, že je zataženo...

Proč mě něžně nepozdravíš,
rukou jemně nepohladíš?
Proč očima se chladně díváš,
když na mě se podíváš?

Představuju si, jak Tvé rty bloudí po mém těle! Ale ten nejsladší sen nebude mi stačit jen! Jsem jak princezna, která touží po zlatu. To nejdražší jsi pro mě Ty!

Slzy stékají mi po tvářích
a usychají na polštářích.
Uvnitř těla mě vše svírá,
bolí to a neubývá.
Ptám se, proč je vše tak těžké,
bez Tebe být není lehké.
Není lehké ani snít,
o tom, co nemůžu mít.

Někdy se mi zdá, že je neprohlédnutelná tma, ačkoliv paprsky úplňku pronikají do mého pokoje a zahánějí mi spánek. To bych pak chtěla stáhnout slunce z nebe a do každého tmavého rohu dát kousek, to si pak přeju, aby bylo zítra a s ránem zmizel můj smutek. A místo teplých papučí, chtěla bych být v Tvém náručí, avšak není slunce, nejsi ty - jen černé mraky na nebi. A když se mé oči zavřou únavou, zas slyším šumět vlnu za vlnou, zas vidím dunu, jak přesýpá zrnko za zrnkem, zas cítím ruce Tvé, rty, něžné doteky. Zas vidím Tvůj úsměv schovaný za hrnkem.

Žádný muž ani žena není hoden Tvých slz a ten, co je, Tě nerozpláče.

Trápím se a pláči,
pro slzy už nevidím.
Mám Tě stále radši
- kdy Tě zase uvidím?

Miluju tě. Milujuuu tě! Miluuuuujuuuuu tě!!! - Neslyšíš? Nezajímáš se? - Proč je svět tak krutý?! Ale já budu čekat... třeba si to jednou rozmyslíš.

Já poznala jsem to zklamání
a jak širý je svět.
Tak kdy pochopíš mé volání...
Lásko, vrať se mi zpět!

Trápím se, a Ty ani nevíš, že Tě mám ráda. Když Tě potkám, směješ se na mě, když s Tebou mluvím, topím se v Tvých nádherných očích... Večer nemůžu spát, a tak přemýšlím, co děláš a jestli o mě aspoň myšlenkou nezavadíš...

Každý den, když uléhám, usnu lehce.
Usnu lehce jen proto, že vedle sebe Tebe mám.
Jsou dny, kdy očka nezamhouřím a život si promítám,
tyto noci jsou bezesné a já se v nich ztrácím
a to proto, že ležím sám.
Vím, že někdy musíš pryč a já to chápu,
ovšem ať není to často, o to Tě prosím...
Víš, já pak nespím a nocí tápu.

Posílám hubičku,
pro tebe mazlíčku.
Tak ať ti chutná,
už nechci být smutná...
Tak mi pošli jednu zpátky,
a koukneme se do pohádky!

Proč se trápím? Asi proto, že se zlobím. A proč se zlobím? Asi proto, že jsem blázen. A proč jsem blázen? Asi proto, že tě miluju.

Proč tě stále v hlavě mám,
pozdě k ránu usínám
a slzičky utírám?!
Bez tvé lásky... UMÍRÁM...

Ty jsi má láska, Ty jsi můj sen,
chci mít Tě tu alespoň na jediný den.
Cítit tlukot Tvého srdíčka,
prostě mít tu svého koblížka.
Držet Tě za ruku, hladit Tě po tváři,
vtisknout Ti polibek, který můj všední den rozzáří.
Ať má samota jednou provždy pomine,
to je mé přání jediné.

Až jednou přijdeš za mnou a řekneš mi: Miluju tě, nechtěl jsem ti ublížit... Já se slzama v očích ti odpovím: Běž pryč, už o tobě nechci nic slyšet... Neposlouchej mě, poslouchej hlas mého srdce, které křičí: Miluji tě, lásko, vrať se... Vždyť přece láska dovede odpouštět. MILUJI TĚ...

Chtěla bych Tě něžně líbat,
chtěla bych Ti pusu dát.
Zítra budu u Tebe, nemusíš se bát.

Bylo to s tebou strašně krásný,
teď jsou mý dny poloprázdný,
to, co bylo, není už,
rozdělil nás ostrý nůž.
To já řekla tu hnusnou větu:
Nechci s tebou jít na další metu...
Mezi náma už to nemá cenu,
najdi si jinou, lepší ženu.
Chci fakt být jenom tvoje známá,
nemá to cenu mezi náma...

Při představě, že Tě neuvidím 24 hodin, mi není do smíchu. Ale vím, že i když Ty jsi tam a já tady, stejně naše srdíčka bijí dohromady. Miluju Tě, srdíčko moje.

Člověk potřebuje lásku stejně tak, jako vodu. Jak dlouho vydrží člověk na vyprahlé poušti bez vody? - Moc se mi po Tobě stýská.

Mé srdce pohasíná,
přestává bít,
opustila mě má milá,
již nemám proč žít.
Dál existuji jen ve vzpomínkách,
na ty chvíle, kdy s tebou mohl jsem být.

Ty jsi jako hvězda - nemusím Tě každý den vidět, ale vím, že jsi tady vždy pro mě!

Posílám Ti jednu fakt hnusnou SMSku, protože si ji zasloužíš. Polepši se a na oplátku pošli nějakou pěknou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . To je ale zas**** zpráva, co? :)