Smsky o smutku

Proč ve tvých krásných kukadlech pořád vidím lásku, když tvé srdce už dávno jiné patří.

Chybíš mi, broučku, strašně moc, chtěla bych být s Tebou, dotýkat se Tě, hladit a líbat, jenomže to nejde, nejsi tu se mnou, možná jsi s nějakou jinou - kdo ví... Miluju Tě z celého srdce...

Stýská se mi, chybíš mi,
moc po Tobě toužím.
Obejmi mě, miluj mě...
nebo se láskou usoužím.

Vylezla jsem z vany - a jdu do pokoje a zavírám oči a doufám, že až je otevřu, tak na postýlce budeš hajat Ty. A zas nic, asi jsem špatný kouzelník. Ne a ne si Tě sem přičarovat. Ale budu trénovat a jednou se mi to určitě podaří a odměnou mi bude Tvé krásné tělo.

Když jsem se do tebe zamiloval, myslel jsem, že by bylo fajn být s tebou. Když jsme spolu chodili, myslel jsem, že by to mohlo být navždy. Když sis našla jiného, myslel jsem, že nemá cenu žít... Miluju tě ale dál.

Chtěla bych, aby první ranní zpráva, kterou budeš číst, byla ode mě. Jako první kapka rosi, jako první paprsek sluníčka a jako můj první úsměv, který jsi viděl na mé tváři. Dobré ráno!

Noc je tak strašně dlouhá a mé myšlenky tak bezedné! Škoda, že ti nemůžu dát ani polibek! Je tak sladký a zamilovaný! Chci tě hladit ve vláscích a líbat na rukou a milovat tě celou.

Proč už tě nezajímám? Už se ti nelíbím? Nejsem pro tebe dost dobrá? Ona je lepší? Hezčí, zábavnější? Proč už si mě nevšímáš? Proč mě znovu nepohladíš? Nepřitiskneš ke mně své rty? Nepřitulíš ke mně své tělo? Proč?

Růže je jak láska, trní je zrada,
nikdo však neví, že tě mám moc RÁDA.

Já Tě tu, lásko, postrádám,
scházíš mi čím dál víc a sním
o tom, že hlavu svou přikloním
k Tobě na polštář,
chci Tě líbat a hladit Tvoji hebkou tvář,
jsi pro mě vším.

Mou duši zachvátil smutek a polární zima. Jen Tvá přítomnost a úsměv může mé srdce rozehřát!

Posílám Ti pusu, ale jenom jednu,
až se zase uvidíme, tak Ti jich dám bednu!

Rozejít se mohou lidé, kteří se neprolnuli. Ale my? Jak se rozejít? Neponeseme v sobě každý kus druhého v sobě?

S Tebou se loučím,
svůj dopis končím,
nic nevnímám,
na Tebe vzpomínám.

Nevěřím, nevěřím,
že láska je jen pouhý klam.
Láska je... Vím to, vím.
Vždyť na ni právě umírám...
Zdál se mi sen,
o tobě a o mně jen.
Nejprve jsme si povídali,
potom se i milovali.
Pak se vše kolem mě probudilo
a to nádherné skončilo.
Tak ti přeji pěkný den
a mrzí mě, že to byl jen sen.

Jednej za sebe, já nehodlám za tebe rozhodovat, avšak nelíbí se mi cesta, kterou jdeš.

Lásečko, stýská se mi, bez Tebe nejsem nic, jen půlka čehosi, prázdný jak nádoba bez dna, až budeš u mě, budu Ty a Ty budeš já, budeme my.

Ležím na posteli a vzpomínám.
Proč jen tomu nevěříš, že to stále ještě bolí.
Mým zprávám se jenom vyhýbáš!
Kéž by se aspoň na chvíli vrátil ten čas,
který byl jen a jen náš.

Miluji Tě, tak mi, prosím, neubližuj - neopouštěj mě!

Přeji si s Tebou být,
životem s Tebou jít,
prožít lásku, pro nic se netrápit.
Vím, není to možné, nech mě aspoň o tom snít!

Lásko, u srdce je mi hned těžko,
když nevidím Tě vteřinu
a jak se okamžik našeho setkání blíží,
myslím, že se pominu.
Jsem na Tobě závislá.
Tvé náručí je mým rájem.

Víš, že miluji Tě jako nic,
co na světě může být.
Každý den mi s Tebou krásně bylo,
teď už jen pár vzpomínek mi zbylo.
Přeji si Tě zase míti,
lásko má, jen s Tebou býti.

Nemohu nenávidět toho, koho jsem už jednou milovala.

Ty chvíle, které jsme spolu strávili, nám nemůže nikdo vzít! Byly krásné doteky tvoje a tvé krásné modré oči byly jenom moje. To vše zůstalo jen v mých vzpomínkách, ale ze vzpomínek se žít nedá!

Nyní jsou dny, kdy jsou všichni šťastní a mé srdce o to víc krvácí. Proč nejsi se mnou, když mě prý tak miluješ?

Vzpomínám na náš první dotek, pohled, úsměv, polibek. Miluji Tě, lásko. Vrať se, prosím!

Představ si, že dnešní den je Tvůj poslední, co bys chtěl udělat? Na světě nejsme věčně, tak se už konečně vyjádři... Prosím!

Když Měsíc skryl se v stínu Země,
přání své jsem zašeptal,
aby cit, jenž polapil mě,
Tvé srdíčko rozehřál.
Věřím v sílu Luny svitu,
když teď o Tvé kráse sním,
jenže právě chybíš mi tu,
kéž Tě brzy uvidím!

Já tě tolik milovala, a ty ses na mě vykašlal! Nechci ti nic vyčítat, ale - proč jsi to udělal?

Nedávno jsem si řekla, že na lásku k tobě zapomenu, když se zamiluji do někoho jiného. Teď miluji dva lidi zároveň a cítím se ještě hůř než v den, co jsi ode mne odešel.

I když vím, že nikdy nebudeme spolu, protože jak už to bývá, nejsem Tvůj typ, přesto si myslím, že s Tebou by mi bylo mnohem líp.

Děkuji ti za tvé chyby, které mě nechaly trpět, protože jen ten, kdo trpěl pro lásku, ví, co láska je. Děkuju ti za to, že jsi mě naučil milovat, lásko.

Miluji tě stále víc
a nevím jak ti to říct.
Mé srdíčko, tělo i duše
patří, miláčku můj, jen tobě.
Nechci o tobě jen snít,
ale stále jen v tvé náruči být!

V slzách utopená,
s tváří povadlou,
vzpomínám smutkem pohlcená,
na Tebe, lásku mou.

Já miluji, Ty ne, já trápím se, Ty ne. Já dala bych za Tebe svůj život, ale Ty za mě ne! Tak proč mě nemůžeš milovat?

Pořád tě miluji, sýkorko bláznivá,
škoda, že láska v tvém srdci už doznívá.

Polibek a pohlazení si alespoň přeji. Náročný snad nejsem, jen moc stýská se mi. Po tak krásné ženě, jako jsi Ty.

Myslím na Tebe, lásko, neustále, až se mi z toho všeho trhaj gatě. Doufám, že za mnou někdy přijedeš a mé srdce si s sebou odneseš. Ach brouku, nemůžu bez Tebe žít, tak neváhej a přijď.

Měl jsi velké nároky, já nemohla polykat ty patoky, nebylo mi to po chuti, teď lituji, no a Ty... objímáš se s jinou...

Když se dívám na nebe,
musím myslet na Tebe.
Každá hvězda, která září,
je jak úsměv v Tvojí tváři.
Chybíš mi tu strašně moc,
myslet na Tebe budu celou noc.

Ležím sama v posteli, kolem mě je tma, slyším pouze šťastný smích dívky a kluka. V srdci mém je prázdnota a já křičím do ticha - pomozte mi někdo, však ozve se jen samota.

Chtěla bych tě políbit,
dotknout se tvé tváře,
ale co mi zbývá jen.
tulit se do polštáře.

Se slzami v očích usínám, na krásné prožitky s tebou vzpomínám. Nechci tě milovat, chci životem dál jít a nemyslet na tebe den co den. Ať skončí konečně moje trápení. Nechci tě milovat, ale nejde to.

Vím, že už to nejde vrátit,
ale já tě nechci ztratit!
Mám vzpomínek plnou hlavu,
fotky z mejlů na Seznamu,
které denně otvírám,
a na tebe vzpomínám.
Na ty naše chvíle lásky,
ze kterých mám teď jen vrásky
a po těle krutý mráz,
zda vrátíš se mi zas!
Tímto ti chci jenom říct
- MILUJI TĚ a nic víc!

I západ slunce už šel spát,
píše Ti ta, co máš ji rád.
Ať měsíc, co pluje zimní oblohou,
odčítá i vteřinku pouhou.
tu, co nás odděluje.

Jsi blízko, ale jsi mi vzdálený svou láskou, svými ústy, svými dlaněmi. Věřím, že jednou přijde den, kdy budeme se spolu smát a Ty mi řekneš: Mám Tě rád. A já budu šťastná. Z Tvé lásky se budu na všechny smát a v uších mi bude znít: Mám Tě rád.

Chodím noc co noc spát,
a stále ten jeden, co v nenadáli je,
ví, že někdo má ho rád.
Chci Ti jen poslat pusinku,
ať máš mě stále jako věčnou vitrínku.

Vím, odpouštět je lidské,
žel jednou jsem na to zapomněl,
omlouvám se, lásko moje jediná,
že pochopit jsem tě neuměl.

Milovals mě a já Ti věřila,
kéž by to pravda nikdy nebyla.
Opětovala jsem Tvoji lásku, nic nemohlo se stát...
avšak v duši mám podivný chlad.
Miluji Tě a Ty miluješ mě,
ale už nemůžeme být spolu.

Miluji Tvé dolíčky na tváři,
které se objeví, když úsměv zazáří.
Miluji Tvá ústa, chtěla bych je líbat,
tak proč se k sakru stále mohu jenom dívat...
Přitom dobře vím, že po mně také toužíš,
svou nesmělostí strašnou moje srdce soužíš!