Smsky o smutku

Ahoj moje koťátko,
prosím, vrať se mi za krátko.
Vrať se mi, přijeď hned,
jsi slaďoučká jako med.
Toto jsem vymyslel já sám,
protože Tě rád moc mám.

Není lehké být od Tebe tak daleko, když Tě tolik miluju. Ale to vědomí, že i Ty miluješ mě, mi dává sílu... Strašně se na Tebe těším.

Řeknu ti, jak se cítím.
Cítím se jak ryba na souši
a ty jseš moje voda,
cítím se jak temný motýl
a tvé srdíčko mi barvy dodá.
Cítím se jak hvězda spadlá v trávě,
co tvé oči na nebe by vrátily ji hravě.
Jsem jak bouřka,
i když bez blesků, přesto se blýská,
tak krutě moc se mi po tobě stýská!

Stále vidím Tvoje oči,
jak se na mě dívaly.
Stále cítím Tvoje ústa,
jak mě něžně líbaly.
Proč mě opouštíš?

Jak nešťastný je ten,
kdo v lásce musí žít
a rty, které miluje,
nemůže políbit!

Nenávidím Tě. Miluju Tě. Mám strach. Jdi pryč ode mě. Nemáš mě rád! A co já? Neumím už žít bez Tebe, tak umírám...

Dnes večer neusnu,
nemohu spát.
Slzy si neutřu,
nechci se smát.
Vždyť já tě mám ráda
a Ty jsi to nepoznal.
Vždyť já tě milovala,
proč jsi to udělal?

Jen jediný oči znám,
jsou krásný jako nebe.
Jen jedinou lásku v srdci mám
a to Tebe!
Bez Tebe usínám,
pláču jak dítě,
pusinku posílám
a věř mi... chci Tě!

Přála bych si nastoupit do vlaku a jet do stanice Tenkrát. Lásko, prosím vrať se mi, nemůžu bez Tebe žít!

Už je tu zase den,
kdy myslím na Tebe jen.
Bolí mě zase srdíčko,
chybíš mi, moje zlatíčko!

Nemůžu, nechci tě ztratit...
přestaň mě prosím tolik trápit.
Tam někde v srdíčku máme pořád velkou lásku,
ale překrývají ji lži, urážky, zrady...
Život si zahrává a já prohrávám...

Nad naší láskou visí otazník, jen jedno krátké slovo. Po vyslovení projede mi srdcem jako trn. To krátké bolestivé slovo. PROČ?

Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem tě ztratila úplně, nikdy tě už neobejmu, nepohladím, nedotknu se tvých rtů! Byl jsi moje všechno, co jsem kdy měla, byl jsi to nejkrásnější a nejlepší, co mi život dal! Ukázal jsi mi cestu lásky, po které jsi mě vedl za ruku! Byla jsem tvoje a ty jsi byl můj! Nikdy nezažiju to, co s tebou! Broučku, nikdy nezapomenu!

Obraz Tvůj, ty moje milá,
vznáší se tu nade mnou,
srdce moje bez pokoje
touží být stále s Tebou!
Na nebi měsíc svítí,
do oken se dívá,
jak často spáti nemohu
a o Tobě se mi snívá...

Nevím jak jinak už říct, že miluju jen tebe,
jsi pro mě důležitější než pro slunce nebe.
Ta láska předtím byla nepravá,
život bez tebe mi smysl nedává,
snad věříš mým upřímným očím,
milovat tě, to není žádný zločin.
Stále slyším tvůj hlas
a do tmy šeptám: Vrať se mi brzy, vrať se mi zas!

Tolik neštěstí v jednom člověku. Tolik smutku v jednom srdci. Připadá mi, že má cesta už nikam nevede, a proto hledám někoho, kdo mě naučí milovat a když ne, nechci už hledat nikdy nic.

Miluju tě víc, než můžu říct,
miluju tě víc, než můžu chtít.
Miluju tě stále víc,
miluju tě, a ty NIC!

Myšlenky na Tebe plní mi čas,
snad nikdo nemůže rozdělit nás...

Já jsem Tě hledala a hledala, ale jenom na místech, kde jsi nebyl. A to místo, kde jsi, nemůžu najít...

Večer se mi zdálo, že mít Tě vedle sebe je málo... Teď však dal bych za to cokoli, kdybych Tě mohl políbit a říct: Miluju Tě, lásko...