Smsky o smutku

Co ti jenom říci mám,
sama se v sobě nevyznám,
naše láska skončila,
ač před chvílí tu byla...

Dej mi prosím ještě šanci,
snad vysvitne světlo v ranci
a zase po sobě zahoříme touhou...
Prosím, ještě jednu šanci pouhou...

Dlouhá noc
a mně se stýská moc,
kam jsi šla?
Hvězdičko na nebi,
zima náhle je mi,
všude jen tma...

Toužím po Tvých dotecích, jako slunečnice po paprsku světla. Toužím po Tvých polibcích, jako hvězdy po černém nebi. Toužím po Tvé blízkosti, tak jako delfín v zajetí touží po širém moři... Miluji Tě.

Mám na tebe dotaz,
bereš vůbec v potaz,
že tě ráda mám?
Trochu se mi zdá,
že jsem ti lhostejná
a chceš být jenom sám...

Zlatíčko, moc mi chybíš, každá chvíle bez Tebe je věčností. Miluju, když se mne dotýkáš a líbáš mé rty. Chtěla bych být už konečně šťastná... s Tebou. Moc se bojím, jak tohle všechno dopadne.

Asi jsem teď sobecká, ale jen jsem Ti chtěla napsat pár věcí a to, že když sebereš vzduchu kyslík, slunci nebe, jahodě chuť, když odpářeš z kabátu kapsy a knoflíky, když zbavíš psa kostí a strom listů, když Karkulka se nepotká s vlkem a když svět se přestane točit, tak tak všelijak se cítím já, když nejsem s Tebou. Scházíš mi...

Jsem odvrácená strana měsíce a jsem vždy tam, kde nejsi Ty. Jednou za čas Tě potkávám a pak sama sebe se ptám, proč? Proč já jsem tady a Ty tam, proč Tě, lásko, postrádám? Tvůj smích, pohledy i doteky - království dám za Tvé objetí! A tak se trápím, tak se ptám, kde Tě, lásko, kde Tě mám? Chybíš mi!

Co jsi to udělal?!
Zabils!
Proč jen jsi lhal?!
Ztratils!
Lásku moji...
Vše je v loji!

Být s tebou je krásné,
škoda, že tak vzácné,
když jsme spolu, každá minuta
zdá se mi jako půl života...
Mám tě moc ráda :-*

Vloupal ses do mého života, zmátl mě, pobláznil mě, naučil milovat. Do háje, miláčku, neměls nic slibovat. Odešels potichu, otočil se klíč a Ty jsi byl pryč. A já se najednou cítím prázdná...

Miloval jsem tě... a tys mě opustila.
Proč jen naši lásku jsi zabila?
Já tě měl opravdu rád...
bylo ti to málo snad?

Neopouštěj mě, miláčku,
jseš andílek na obláčku,
který znamená moje štěstí.
Chci být zase s tebou,
chvíle samoty zebou,
tolik jsem ti toho říct nestih...

Tak mě napadá,
že je to vlastně záhada,
jak jsme se mohli seznámit
a jediný společný zájem nemít.
Bohužel až teď si to uvědomuji,
a že jsem tě poznala, lituji.

Princezno z nejhezčí pohádky,
proč na světě jsou hádky?
Moc mě mrzí, co jsem udělal
- pořád stejně rád tě mám...

Tak mě napadá,
zda mě máš pořád ráda?
Od našeho seznámení
ses hodně změnila,
idylka to s tebou není,
naši lásku málems zabila...
Doufám ale, že vykvete znovu
a zbytek života strávíme spolu.

Ani kdybych teď umřela, nelitovala bych toho tak jako toho, že jsi mě opustil...

Vzal jsi moje srdce a utekl s ním pryč,
samota mě bolí, jak když šlehá bič.
Proč jen jsi nemohl zůstat se mnou,
chtěla jsem jít dál životem ve dvou...

Přemýšlel jsem o našem vztahu,
a zjistil jsem, že v tom plavu.
Vím, že jsem udělal plno chyb,
tak dej mi je šanci napravit...

Chtěla bych tě líbat,
chtěla bych tě objímat,
že jsem tak daleko,
musím jenom vzpomínat...

Vůbec netuším,
proč tvým uším
zůstávám tichý.
Vždyť všechno šlo překrásně,
bylo nám spolu tak krásně,
umírali jsme smíchy...

Umírám smutkem,
jen nějakým skutkem
můžeš mě zachránit,
ale musíš chtít...

Celé léto
mrzí mě to,
žes mě opustil.
Přeju si jen jediné,
ať se k sobě vrátíme,
abys se mnou byl...

Všechno bych ti k nohám snes,
kdybys byla se mnou dnes...
Dej mi prosím ještě šanci,
chci tě vyzvat, drahá, k tanci...

Stýská se mi po tobě,
bylo nám opravdu suprově...
Vzpomínáš?
Stále doufám, že mě pořád ráda máš...

Nevím, co na to říct,
snad čekala jsi mnohem víc,
než jsem ti mohl nabídnout.
Já miloval tě z čisté lásky
a s tebou vznášel se, bez nadsázky,
na upřímnost mých citů se můžeš spolehnout.

Kde jsi?
Proč tu se mnou nejsi?
Co děláš?
A proč už mě rád nemáš? :-(

Bloudím nocí
bez pomoci,
samotnous mě zanechal.
Tak honem pospíchej,
utíkej,
abys mi pusu dal...

Ty jsi můj cíl, můj směr,
bez tebe srdce mám plné děr,
do očí slzy mi tečou,
vteřiny strašně se vlečou...
Je svět, či není fér?

Když jsem bez svého miláčka,
nudím se,
cítím se
jak bez rajčat rajská omáčka...
Tak nenechávej mě samotnou, prosím :-)

Slábnu, padám, umírám,
jen pro tebe srdce mám,
ale tys ho odhodila,
velkou lásku zahubila.
Jak se to jen mohlo stát?
Nevím, mám tě pořád rád.

Proč jsi mě nechala,
šanci mi nedala,
stále se sám sebe ptám,
ale odpověď, tu neznám.
Nedokážu to pochopit,
jaks mohla naši lásku zahodit,
copak jsem pro tebe jenom led
a nepřitahuju už tě vůbec teď?

Nevím, co se stalo,
jiskřit to přestalo,
jsme dva odlišné světy,
tohle jsou mé poslední věty:
Za všechno ti moc děkuju,
teď ale dál bez tebe popluju.

Každou chvíli
uběhnu míli,
když tě hledám.
Škoda že šanci
vyzvat tě k tanci
žádnou nemám...

Při pohledu na Tebe se mi srdce rozskočí na dvě půlky. Ta jedna Tě ještě stále miluje a ta druhá nenávidí.

Chtěla bych s Tebou usínat,
pohádku Ti povídat.
Tvé ruce ve svých hřát,
co víc bych si mohla jen přát.
Jen s Tebou lásku prožívat
a něžňounce Tě milovat...
pořád.

Já už přišla na to, proč mám tě ráda, na to, že láska je největší z mých nálezů a ztrát... bohužel asi pozdě... Proč jsem tě ztratila?

Stýská se mi den co den, myslím na tebe jen a jen, tvé pohlazení cítím, tvůj polibek, tvůj dotyk. Jak hvězda si připadám, pak probudím se z krásného snu a i bez tebe nezblednu, však bez tebe už nechci být, já bez tebe už nechci žít. Tak přijeď mi, chyť za ruku mne, já políbím tě a nepustím. Lásko moje, miluju tě a velmi mi chybíš!

Odejít, vzkaz nenechat, kolikrát jsi mně dovolil Tě proklínat. Srdce mě bolí, oči mě pálí. Klidu v duši nenacházím. Proklínám, pláču, vzlykám a skáču. O životu pochybuji. Cítím Tě tu blízko zas. Jsi však pouze bílý stín, foukne vítr, uletíš...

Vždy, když se den blíží ke konci, ty vzplaneš v mém srdci...

Už nejsi můj - já nejsem Tvoje.
Srdce, které pláče, je ale moje.
Pláče a prosí,
protože jen Tebe v sobě nosí.
Ty si ho nevšímáš, jsi šťastný s jinou...
a asi mojí vinou...

Je mi špatně, je mi zle,
kde jsi, lásko, kde, kde?
Chci Tě aspoň na krátko
hladit jako koťátko,
potom ještě na chvilku
zahřívat s Tebou postýlku!
Chci mít přání, chci být Tvou,
Tvojí krásnou pohádkou!

Je mi smutno na duši i po těle,
že musím zas sám do tý postele,
však snad zítra uvidím tě zas
a zase rozechvěje se mi hlas.
Stýská se mi po někom, koho můžu milovat,
ale nevím, zda ten druhý mě má taky rád?

Bolí mě srdíčko a ne maličko. Lásko, chci Tě zpátky, mám ještě šanci? Vím, že i když odpovíš ne, já se nikdy nevzdám a budu Tě stále milovat, protože Tys mě to naučil... Miluju Tě, broučínku.

Jsi má velká láska v duši,
srdíčko mi z Tebe buší.
Rád bych chtěl být pořád s Tebou,
líbat, hladit rád a celou.
Těším se už na tu noc,
chci ji brzo a to moc.
Hodnej, milej, něžnej budu,
zůstaneme navždy spolu.
Já chci Tě mít jen pro sebe,
snesu Ti i modré z nebe.
Miluju Tě!

Víš, co je můj tajný sen?
Probudit Tě jednoho dne polibkem!

Jsi krásný a falešný jako pohádka. Ale já pohádky i přes to miluji, tak proč mi pořád tolik ubližuješ?

Myslela jsem, že tě znám,
že tě láska láká,
už se v tobě nevyznám,
jsem tu za hlupáka.

Už vím, že mi dva k sobě nepatříme. Sice Tě miluji moc na to, abych se Tě vzdala, ale už ztrácím sílu bojovat za lásku, která nikdy nebyla naše...

Jsem vyschlá studna,
v které není vody pro blázna.
Jsem cesta bludná,
rozbourané schody do prázdna.
Klopýtám vřesem
- slepá bílá hůlka v rozbřesku.
Když bez tebe jsem,
je mne jenom půlka od stesku.