Smsky o smutku

V řece plavou ryby,
lidé dělají chyby.
Nechci být zlá,
ale víš, že už jsem bohužel taková.
Nemyslím to špatně,
jen na mě zlost spadne.
Jsi má královna tisíce hvězd
- odpusť mi vše
a pojď se na jedné hvězdě po obloze svézt...

Ve škole sedím,
do dálky hledím,
učení nevnímám,
na Tebe vzpomínám...

Vždy, když mi, lásko, ublížíš, trpím, ale zase naopak jsem silnější a silnější, tak ubližuj, jen dál. Však tobě se všechno dvakrát tolik vrátí!

Lásko, mám za sebou další den. Den bez Tebe, Tvých polibků, objetí a krásných slov. Vím, jsi teď s ní, ale já se Tě nikdy nevzdám! Blíží se další noc a srdíčko mě bolí víc a víc. Přesto Ti přeju krásné sny a ještě krásnější probuzení. MILUJU TĚ!

Když mě od Tebe dělí velká vzdálenost, jenom to násobí moji lásku!

Toužím, navzdory loužím,
toužím, navzdory bouřím,
toužím a Ty jsi cílem touhy mé!

Proč sedím tu zase sama,
proč mám duši zase prázdnou,
proč TĚ mám tolik ráda,
proč nejsem tvou stálou láskou?

Proč nejde vrátit čas? Kdybych to dokázala, spoustu věcí bych udělala jinak, ale jako hlavní... udělala bych všechno pro to, abych tě neztratila.

Nech hladit moji dlani tvé vlasy,
ať se mohu dotýkat něžné krásy,
ať mohu rty s touhou k tvým přitisknout
a lásku nechat z mého srdce vytrysknout.
Chybíš mi, lásko.

Vzpomínám tvoje tělo,
vzpomínám tvé vlasy,
mé srdce náhle oněmělo...
Lásko, kde jsi asi?

Chtěl bych vidět Tvoje řasy
a při tom hladit Tvoje vlasy.
Chtěl bych slyšet ten Tvůj hlas
a začít se stydět zas.
Stydět se jen malinko,
moc mi chybíš, lásenko.

Ležím pod peřinkou,
je mi zima a všechno mě zebe,
a to jen proto, že tu nemám Tebe...
Ten žár tvého těla
bych tu teď moc a moc chtěla...

Tak už je po všem,
zamáčkni slzy falešný,
jsem jenom hříchem,
představy víc jsou skutečný...

Chybíš mi, když ráno svítá. Chybíš mi, když v poledne slunce pekelně pálí. Chybíš mi, když soumrak se snáší nad městem. Chybíš mi, když na černé obloze hvězdy září. Víš, prostě - chybíš mi. Pořád.

Miláčku můj, zase jsme se museli rozloučit. Tentokrát to bylo ještě mnohem těžší. Chybíš mi tak moc! Chtěla bych zas ležet v Tvých náručí, držet Tvou ruku, líbat Tě. Každou vteřinu na Tebe myslím. Kéž bych Ti mohla říct do očí, jak moc Tě miluji a jak moc se mi stýská. Už se těším, jak budeme zas spolu. S Tebou je ten svět mnohem krásnější, potřebuji Tě k životu! Miluji Tě.

Byli jsme spolu šťastní a najednou to skončilo. Nebyla to ničí vina, má ani tvá. Prostě jsme se k sobě nehodili.

Chtěla bych být uzamčená ve Tvém srdci, a aby tys od něj ztratil klíč...

Medvídku chundelatý, copak děláš? Otevři svá dvířka, pusť mě dál. Chtěl bych Tvůj kožíšek v náruči cítit, šeptat Ti do ouška slovíčka vlídný...

Myslela jsem, že když budu sama,
budu šťastná, ale stále mi něco chybí.
Jsou to tvé polibky, doteky a sliby.
Netušila jsem, že mi budeš tak scházet,
nemůžu pořád svou životní lásku za hlavu házet.
Kdybych tak věděla, co vlastně chci,
nechci znova ranit tvůj cit.
Pořád se ptám, proč jsem tak netečná,
proč nemůžu být alespoň jednou statečná.
Podívat se pravdě do očí a říct už dost,
zamyslet se nad tím, kdo je v mém srdci stálý host.
Chci celé své srdíčko jednou někomu věnovat,
musím ho ale na celém světě nejvíc milovat.
Snad to budeš ty, chtěla bych tě milovat.
Chtěla bych to srdíčko právě tobě věnovat!

Sluníčko moje! Strašně se mi stýská, chtěla bych Tě mít vedle sebe, něžně Tě hladit, laskat... Moc Tě miluju! Tvoje beruška.