Smsky o smutku

Já chci tebe, ty nechceš mě... nevíš, tápeš... ale až přijdeš na to, že mě potřebuješ, chceš... miluješ, tak mám strach, že já už nebudu mít sílu na to, abych tě milovala...

Já jsem tě milovala, Ty jsi mě zradil! Byl jsi pro mě vším, teď už nejsi nic! Chci na Tebe zapomenout, moc se mi to nedaří, ale snažím se ti říct to kouzelný slůvko SBOHEM!

Jsi láska moje jediná,
jsi koťátečko, se kterým se mi hezky usíná,
jsi kočička, o které ve snu sním,
jsi beruška, kvůli které se tak rád probouzím...
Stýská se mi po tobě,
tak přijď a buď u mě...
Moc tě miluju!

Odpočítávej teď chvíli se mnou: 10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1, 0... I kdybys poskládal všechny čísílka do různých hodnot, nikdy bys nenašel pravé číslo, které vyjádří to, jak moc se mi po Tobě stýská a jak moc Tě Miluji!

Já už takhle dál nemůžu, nevím, co mám dělat, protože se mi STRAŠNĚ stýská, ale Tobě už je to jedno...!

Už toho mám dost!
Z naší lásky postavím most
a po něm bez dechu poběžím...
Za tou, která je mi vším!

Jsem doma... koukám a vzpomínám.
Vzpomínám na dny, kdy jsme byli spolu
a ty jsi strašně měl rád kolu.
Já ti ji moc ráda kupovala
a s láskou ti to věnovala.

Mé srdce láskou hoří, ústa se toužebně chvějí. Modlitba tichá zní k Tobě. Tebe chci, prosím, vyslyš mě. Aspoň mi odpověz. Miluješ mě?

Už tu se mnou nestojíš,
už mi asi nikdy nic nepovíš!
Už nikdy neuslyším: „Šmudlíne, co ti je?”
Když tě vidím, studený pot mě zalije.
Proč jsi psal, že mě miluješ,
když to na mě pouze hraješ?

Po Tvých očích se mi stýská,
po Tvých rtech i úsměvu,
po Tvých vláskách, sladkém hlásku
a po krásném pohledu.

Myslela jsem si, že na tebe nedokážu zapomenout... ale zas tak těžký to nebylo. Ničeho nelituju. Have a nice day!

Svěřil jsi mi svoji duši a prosil mě, ať ji nikdy neztratím, nikomu nepůjčuji a ať od ní nikdy neztratím klíč, který mám jen já... Zklamala jsem, je mi to líto, prosím, odpusť... chci vrátit čas...

Už se nebojím! Znám sama sebe... už nechci, víš... jen tě proklínám! Ty tvoje oči, tebe, kvůli kterýmu jsem ztratila dva měsíce života... a svou naivitu, poznamenal jsi mě... ale teď už je pozdě!

Miláčku, tvrdě spíš? To je ta správná chvíle, kdy si spolu můžeme promluvit.

Říkáš, že přátelství je pro nás nejlepší řešení...
Pro tebe snad ano, ale pro mě je vězení!

Když jsme spolu sedávali,
tam v tom krásném parku,
listy kolem prolétaly,
tys mi tisknul ruku.
Ach, proč ten čas se nevrátí zas,
ta slova vlídná k pohlazení,
ústa jemná k políbení,
ach, proč už to není...
Chybíš mi, lásko.

Nevíš, jaké to je, když dohoří svíčka za naši dávnou lásku a kolem se rozprostře tma. Nevíš, jaké to je, když zhasne plamínek a Ty víš, že stejně zapálíš novou, protože to jediné Ti zbylo z krásných chvil. Nevíš, protože někoho jiného dnes držíš v náručí... Ale něco mi slib, naše láska si zaslouží tiché rozloučení, tak zapal knot, vzpomínej a pak s klidem v duši tiše odejdi, naše láska tím umře docela...

Při pohledu na Tebe
sevřu ruce do nebe.
Jak mě bolí Tvoje krása,
však mé srdce opět jásá.
To, co cítím, je však zvláštní,
je to žal, a přesto štěstí,
je to láska s nenávistí.
Je to kruté, ale moudré,
že nás dělí roky dlouhé.

Miluji Tě, hrozně se mi stýská po Tvých krásných očičkách, po Tvém nádherném hlase, už se těším, až uvidím Tě zase! Jen a jen Tvoje beruška.

Vítr vane od Šumavy, tichý večer začíná.
Ve vesnici pod Šumavou někdo na Tě vzpomíná.