Smsky o smutku

Proč ve tvých krásných kukadlech pořád vidím lásku, když tvé srdce už dávno jiné patří.

Chybíš mi, broučku, strašně moc, chtěla bych být s Tebou, dotýkat se Tě, hladit a líbat, jenomže to nejde, nejsi tu se mnou, možná jsi s nějakou jinou - kdo ví... Miluju Tě z celého srdce...

Stýská se mi, chybíš mi,
moc po Tobě toužím.
Obejmi mě, miluj mě...
nebo se láskou usoužím.

Vylezla jsem z vany - a jdu do pokoje a zavírám oči a doufám, že až je otevřu, tak na postýlce budeš hajat Ty. A zas nic, asi jsem špatný kouzelník. Ne a ne si Tě sem přičarovat. Ale budu trénovat a jednou se mi to určitě podaří a odměnou mi bude Tvé krásné tělo.

Když jsem se do tebe zamiloval, myslel jsem, že by bylo fajn být s tebou. Když jsme spolu chodili, myslel jsem, že by to mohlo být navždy. Když sis našla jiného, myslel jsem, že nemá cenu žít... Miluju tě ale dál.

Chtěla bych, aby první ranní zpráva, kterou budeš číst, byla ode mě. Jako první kapka rosi, jako první paprsek sluníčka a jako můj první úsměv, který jsi viděl na mé tváři. Dobré ráno!

Noc je tak strašně dlouhá a mé myšlenky tak bezedné! Škoda, že ti nemůžu dát ani polibek! Je tak sladký a zamilovaný! Chci tě hladit ve vláscích a líbat na rukou a milovat tě celou.

Proč už tě nezajímám? Už se ti nelíbím? Nejsem pro tebe dost dobrá? Ona je lepší? Hezčí, zábavnější? Proč už si mě nevšímáš? Proč mě znovu nepohladíš? Nepřitiskneš ke mně své rty? Nepřitulíš ke mně své tělo? Proč?

Růže je jak láska, trní je zrada,
nikdo však neví, že tě mám moc RÁDA.

Já Tě tu, lásko, postrádám,
scházíš mi čím dál víc a sním
o tom, že hlavu svou přikloním
k Tobě na polštář,
chci Tě líbat a hladit Tvoji hebkou tvář,
jsi pro mě vším.

Mou duši zachvátil smutek a polární zima. Jen Tvá přítomnost a úsměv může mé srdce rozehřát!

Posílám Ti pusu, ale jenom jednu,
až se zase uvidíme, tak Ti jich dám bednu!

Rozejít se mohou lidé, kteří se neprolnuli. Ale my? Jak se rozejít? Neponeseme v sobě každý kus druhého v sobě?

S Tebou se loučím,
svůj dopis končím,
nic nevnímám,
na Tebe vzpomínám.

Nevěřím, nevěřím,
že láska je jen pouhý klam.
Láska je... Vím to, vím.
Vždyť na ni právě umírám...
Zdál se mi sen,
o tobě a o mně jen.
Nejprve jsme si povídali,
potom se i milovali.
Pak se vše kolem mě probudilo
a to nádherné skončilo.
Tak ti přeji pěkný den
a mrzí mě, že to byl jen sen.

Jednej za sebe, já nehodlám za tebe rozhodovat, avšak nelíbí se mi cesta, kterou jdeš.

Lásečko, stýská se mi, bez Tebe nejsem nic, jen půlka čehosi, prázdný jak nádoba bez dna, až budeš u mě, budu Ty a Ty budeš já, budeme my.

Ležím na posteli a vzpomínám.
Proč jen tomu nevěříš, že to stále ještě bolí.
Mým zprávám se jenom vyhýbáš!
Kéž by se aspoň na chvíli vrátil ten čas,
který byl jen a jen náš.

Miluji Tě, tak mi, prosím, neubližuj - neopouštěj mě!

Přeji si s Tebou být,
životem s Tebou jít,
prožít lásku, pro nic se netrápit.
Vím, není to možné, nech mě aspoň o tom snít!

Lásko, u srdce je mi hned těžko,
když nevidím Tě vteřinu
a jak se okamžik našeho setkání blíží,
myslím, že se pominu.
Jsem na Tobě závislá.
Tvé náručí je mým rájem.

Víš, že miluji Tě jako nic,
co na světě může být.
Každý den mi s Tebou krásně bylo,
teď už jen pár vzpomínek mi zbylo.
Přeji si Tě zase míti,
lásko má, jen s Tebou býti.

Nemohu nenávidět toho, koho jsem už jednou milovala.

Ty chvíle, které jsme spolu strávili, nám nemůže nikdo vzít! Byly krásné doteky tvoje a tvé krásné modré oči byly jenom moje. To vše zůstalo jen v mých vzpomínkách, ale ze vzpomínek se žít nedá!

Nyní jsou dny, kdy jsou všichni šťastní a mé srdce o to víc krvácí. Proč nejsi se mnou, když mě prý tak miluješ?

Vzpomínám na náš první dotek, pohled, úsměv, polibek. Miluji Tě, lásko. Vrať se, prosím!

Představ si, že dnešní den je Tvůj poslední, co bys chtěl udělat? Na světě nejsme věčně, tak se už konečně vyjádři... Prosím!

Když Měsíc skryl se v stínu Země,
přání své jsem zašeptal,
aby cit, jenž polapil mě,
Tvé srdíčko rozehřál.
Věřím v sílu Luny svitu,
když teď o Tvé kráse sním,
jenže právě chybíš mi tu,
kéž Tě brzy uvidím!

Já tě tolik milovala, a ty ses na mě vykašlal! Nechci ti nic vyčítat, ale - proč jsi to udělal?

Nedávno jsem si řekla, že na lásku k tobě zapomenu, když se zamiluji do někoho jiného. Teď miluji dva lidi zároveň a cítím se ještě hůř než v den, co jsi ode mne odešel.

I když vím, že nikdy nebudeme spolu, protože jak už to bývá, nejsem Tvůj typ, přesto si myslím, že s Tebou by mi bylo mnohem líp.

Děkuji ti za tvé chyby, které mě nechaly trpět, protože jen ten, kdo trpěl pro lásku, ví, co láska je. Děkuju ti za to, že jsi mě naučil milovat, lásko.

Miluji tě stále víc
a nevím jak ti to říct.
Mé srdíčko, tělo i duše
patří, miláčku můj, jen tobě.
Nechci o tobě jen snít,
ale stále jen v tvé náruči být!

V slzách utopená,
s tváří povadlou,
vzpomínám smutkem pohlcená,
na Tebe, lásku mou.

Já miluji, Ty ne, já trápím se, Ty ne. Já dala bych za Tebe svůj život, ale Ty za mě ne! Tak proč mě nemůžeš milovat?

Pořád tě miluji, sýkorko bláznivá,
škoda, že láska v tvém srdci už doznívá.

Polibek a pohlazení si alespoň přeji. Náročný snad nejsem, jen moc stýská se mi. Po tak krásné ženě, jako jsi Ty.

Myslím na Tebe, lásko, neustále, až se mi z toho všeho trhaj gatě. Doufám, že za mnou někdy přijedeš a mé srdce si s sebou odneseš. Ach brouku, nemůžu bez Tebe žít, tak neváhej a přijď.

Měl jsi velké nároky, já nemohla polykat ty patoky, nebylo mi to po chuti, teď lituji, no a Ty... objímáš se s jinou...

Když se dívám na nebe,
musím myslet na Tebe.
Každá hvězda, která září,
je jak úsměv v Tvojí tváři.
Chybíš mi tu strašně moc,
myslet na Tebe budu celou noc.

Ležím sama v posteli, kolem mě je tma, slyším pouze šťastný smích dívky a kluka. V srdci mém je prázdnota a já křičím do ticha - pomozte mi někdo, však ozve se jen samota.

Chtěla bych tě políbit,
dotknout se tvé tváře,
ale co mi zbývá jen.
tulit se do polštáře.

Se slzami v očích usínám, na krásné prožitky s tebou vzpomínám. Nechci tě milovat, chci životem dál jít a nemyslet na tebe den co den. Ať skončí konečně moje trápení. Nechci tě milovat, ale nejde to.

Vím, že už to nejde vrátit,
ale já tě nechci ztratit!
Mám vzpomínek plnou hlavu,
fotky z mejlů na Seznamu,
které denně otvírám,
a na tebe vzpomínám.
Na ty naše chvíle lásky,
ze kterých mám teď jen vrásky
a po těle krutý mráz,
zda vrátíš se mi zas!
Tímto ti chci jenom říct
- MILUJI TĚ a nic víc!

I západ slunce už šel spát,
píše Ti ta, co máš ji rád.
Ať měsíc, co pluje zimní oblohou,
odčítá i vteřinku pouhou.
tu, co nás odděluje.

Jsi blízko, ale jsi mi vzdálený svou láskou, svými ústy, svými dlaněmi. Věřím, že jednou přijde den, kdy budeme se spolu smát a Ty mi řekneš: Mám Tě rád. A já budu šťastná. Z Tvé lásky se budu na všechny smát a v uších mi bude znít: Mám Tě rád.

Chodím noc co noc spát,
a stále ten jeden, co v nenadáli je,
ví, že někdo má ho rád.
Chci Ti jen poslat pusinku,
ať máš mě stále jako věčnou vitrínku.

Vím, odpouštět je lidské,
žel jednou jsem na to zapomněl,
omlouvám se, lásko moje jediná,
že pochopit jsem tě neuměl.

Milovals mě a já Ti věřila,
kéž by to pravda nikdy nebyla.
Opětovala jsem Tvoji lásku, nic nemohlo se stát...
avšak v duši mám podivný chlad.
Miluji Tě a Ty miluješ mě,
ale už nemůžeme být spolu.

Miluji Tvé dolíčky na tváři,
které se objeví, když úsměv zazáří.
Miluji Tvá ústa, chtěla bych je líbat,
tak proč se k sakru stále mohu jenom dívat...
Přitom dobře vím, že po mně také toužíš,
svou nesmělostí strašnou moje srdce soužíš!

Chci být ručníkem, kterým utíráš svoje mokré tělo, chci být pyžámkem, do kterého vklouzneš před spaním, chci být peřinkou, kterou se přikryješ. I když jsi pryč, daleko, toužím se tě pořád dotýkat.

Bez Tebe se cítím,
jako by mi chyběl kus srdce,
kus mysli, kus duše.
Kde jsi, má dušičko,
Ty moje hvězdičko.
S Tebou mám všecičko,
zářím jak sluníčko.
Bez Tebe být jen chvíli maličkou,
bolí mě hned srdíčko.
Bolí ve dne, bolí v noci,
moje velká lásko, kde jsi?

Smutné je ticho kolem mě,
je tu jen pustá země,
jen potůček ronící slzy,
říká mi, že přijdeš brzy.
Tichá bolest srdce svírá,
má ústa nikdo neotvírá.
Není tu nikdo, jsem tu sám,
komu já teď polibek dám.
Nechci tu umírat na suché zemi,
bez tebe teď smutno je mi.
Jiné věci jsou mi vedlejší,
a tak se ptám: LÁSKO, KDE JSI?

Já po Tobě tak tesknu,
však vidím Tě jen ve snu.
Proč nemůžu být s Tebou
a hýčkat Tě svou něhou?

Nevím, co dělat, nevím, jak dál žít, žít bez Tebe je jak vůbec nežít.

Až jednou poznáš lásku a kluka, kterého budeš nadevše milovat, tak poznáš i bolest a zklamání! Proč jsi mi ublížil a mé srdíčko zranil? Bušilo jen a jen pro Tebe! Sbohem.

Ty k srdci jsi mi, lásko, blízká,
jsi jedinou mou radostí,
mému srdci se moc stýská,
tolik, že snad pukne žalostí.
Až ta krásná chvíle nastane
a ty zas budeš jen v mé blízkosti,
mé srdce smutné býti přestane
a zas bude plné radosti.
Miluji Tě, mazílku.

Až Ti jednou ráno přijdu říct:
Měj se fajn a víc už nic,
až Ti jednou slzy v očích budou stát,
pak teprv pochopíš, co je to milovat.

Lásko má jediná,
pročpak jsi tak vzdálená?!
Bez Tebe nemůžu žít,
kde jsi? Jak mám bez Tebe být?

Jsi jak bumerang, neustále se vracíš a nikdo tady o Tebe nestojí.

Jsem víla a mám v dlaních moc,
koukám se na tebe a chci tě strašně moc.
Chci cítit vůni tvého těla,
líbat tě na rtech od rána do večera.

Tak kde Tě, lásko moje, mám, kde se mi touláš a kde bloudíš? Chci Ti jen říct, že moc mi scházíš.

Miluju, když se usmíváš,
miluju, když se na mě podíváš,
miluju, když mě něžně hladíš,
miluju, když mě k hříchu svádíš,
miluju každou část Tvého těla,
netušíš, jak moc bych Tě teď u sebe mít chtěla.

Je mi smutno bez Tebe,
jak dlouhý je můj čas
- jak ráda bych Tě viděla
a líbala Tvou tvář!

Pod víčky, když usínám,
tvou tvář tam často vídávám.
Měkké rty a úsměv milý,
vkrádá se tam v každé chvíli,
když se vidím v teplých očích tvých,
jak bezelstně září do těch mých.
Jako chilli, pepř a paprika
to ve mně skvělý guláš namíchá!
Cítím v nich tvou převahu
a hrozí mi, že přestanu
být sebou v stínu tvém,
když opřádáš mě pohledem.
Nejsem voda stojatá
a neumím být dvojaká,
tak mi promiň tuto drzost snivou,
že s múzou jsem ti byla milou.

Každou noc, když usínám,
na mou lásku jen tiše vzpomínám.
Chci být s Tebou každý den,
snad splní se mi tento sen.
Jsi to jediné, co v mysli mám,
proto Ti tuhle báseň posílám.
Nenech mě, lásko, umřít žalem,
my dva to všechno určitě zvládnem.
Miluju Tě!

Proč mé srdce steskem zbrázděné
v Tvých dlaních útočiště hledá?
To láska vyslala ho na pouť dlouhou,
neboť touha spát mi nedá.

Vzpomínám na Tebe a z mých očí stékají slzy, které padají až k srdci, co umírá steskem po Tobě.

Říkáš, že mě miluješ... Proč mi stále jenom lžeš? Čekám, až mě pochopíš, ale ty mě pouze zahanbíš. Už toho mám dost! Nech mě už navždy odejít, stejně mě chceš zahanbit!

Lásku ztrácím, lásku získávám... už tolikrát, ale až teď mě to opravdu mrzí... Jen doufám, že jsem neztratil tu pravou.

Proč jsi tak krásná?
Proč mi tak chybíš?
Protože jsi vzácná,
protože se mi líbíš.

Je hrozné pomyslet, že jsem Tě tak dlouho neviděl. Viděl jsem východy a západy slunce, ale nic není tak krásné jako Tvoje tvář.

Gratulujeme Vám, právě jste se stal novým hráčem našeho týmu. Kopačky si vyzvedněte neprodleně u

Nejkrásnější, co jsem kdy na světě potkala, jsi byl TY! A přitom to bylo to nejhorší, co jsem kdy zažila! Nikdy Tě už nechci znát, vážně jsi mi ublížil!

Víš, co to je, když jsme od sebe kilometry daleko? To je jako umírat žízní a studnu mít v nedohlednu... Ale nezapomínej, že láska přece hory přenáší!

Jako malé štěně sedím tady sám,
hledím do dáli a na Tebe vzpomínám.
Smutno je mi nad tím vším,
dát Ti pusu, o tom sním.
Pohladit Tě po tváři,
až se Tvůj úsměv rozzáří
jak sluníčko za svítání,
kde je moje hodná paní?

Proč my dva se nemůžem mít rádi,
proč nás dva dělí kamarádi?
Proč je láska vždy tak těžká,
proč je smutná, však nebeská?
Proč je láska s nenávistí
v jedné z mých pěstí?

Budu vzduch pít a vodu dýchat,
budu i sůl s cukrem míchat,
když bude mi do pláče, budu se smát.
Tužkou na obočí namaluji ti na kůži
černou růži.
Růži - jako znak lásky,
černou - jako znak prohrané sázky.

Chtěla bych, abys neměl slov, kterými bys jí řekl, jak ji máš rád. Abys nemyslel na nic jiného než na ni. Ale hlavně bych si přála, aby ONA byla JÁ.

Jsem závislá na vůni Tvý kůže,
už mi nikdo nepomůže!

Písmena z hvězd skládám,
nacházím jen jméno tvé,
já teď tady smutkem strádám,
kde je teď srdce mé?
Má duše teď smutkem bloudí
a čeká jenom na tebe.
Vrať se, srdce mé.

Mám pořád tak zkaženou náladu, celej den myslím jen na tebe, celej den je bez tebe prázdnej, celou noc chci být s tebou a moje postýlka je bez tebe tak prázdná, jak moc bych tě chtěla mít u sebe.

Byl jsi ten, kterého jsem měla ráda,
byl jsi vždy u mě, když jsem nevěděla kudy dál.
Byl jsi ten, který mě uměl rozesmát,
byl jsi i ten, který mi nedokázal lhát.
Byl jsi tady, ale už tu nejsi...
moc tě postrádám, tak kde jsi?

Stejně jako si nedokážu představit slunce bez nebe,
tak si nedokážu představit život bez Tebe.

Miláčku, chybíš mi. Jsi človíček, pro kterého žiju, jsi voda, kterou denně piju, jsi mé všechno, můj život. Buď se mnou pořád, nevzdaluj se mi. Miluji Tě! Tvůj miláček.

Ať spím či bdím,
stále na Tebe musím myslet.
Jsi jako noční samet,
jako rosa, co se třpytí,
chtěl bych Tě vábit na med,
možná stačilo by luční kvítí.

Teď teprve poznala jsem, jak moc Tě mám ráda! Jak moc mi na Tobě záleží... jak moc Tě miluji! Už vím, že nic a nikdo mi Tě nahradit nemůže, a že žít život bez Tebe je jako první rande bez růže... Vrať se mi zpět!

Co asi dělá moje srdíčko,
jestlipak na mě myslí maličko.
Stýská se mi, lásko, hořím touhou
být s tebou chvilku pouhou.
Dotknout se maličko
a ohřát to srdíčko.

Spal mne na uhel, uškrť mne, utop mne, ale mou lásku, tu nezničíš.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsi mě poprvé políbil... Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem naposledy políbila já Tebe!

Stejně stále myslím na Tvoji krásu,
na omamnou vůni Tvých dlouhých vlasů,
jiskřičky v očích Tvých, Tvá vlhká ústa,
chce se mi křičet: Tak proboha zůstaň!

Růže voní, trní píchá,
mé srdíčko těžce vzdychá.
Vzdychá jenom pro Tebe,
že daleko jsme od sebe.

Každý stesk či radost, týkající se Tebe je pro mne důležitý. Chci Tě mít šťastnou a dělat pro to, co zvládnu. Chybíš mi.

Večer se mi pokaždé vybaví ty krásné chvíle... společné chvíle, kterých bylo tak málo... chvíle, kdy jsme byli spolu a zamilovaní... chvíle, ve kterých se všechno bytí nekonečné zdálo... ty vzácné chvíle a představy o našem milování...

Chtěla bych ti něco říct, ale nevím, jak mám začít. Nu tak třeba takhle: Broučku můj, moc mi chybíš. Proč to tak bolí, když tu nemůžeš být se mnou? Dělí nás už jenom ta dálka, asi to už bez tebe nevydržím, chci tě vidět, chci tě mít a na tvou tvář tě políbit! Tak to bylo, co jsem ti chtěla, teď už jenom jedna věta: Miláčku můj, hrozně moc tě miluju!

Jsme si tak blízcí, a přeci jsme z jiného světa.

Jsem tu bez Tebe,
myslím na Tebe.
Tak ráda bych Tě tady měla,
to je ono, co bych chtěla.
Cítit Tvé dotyky, polibky, vidět Tvůj smích,
než to zas na dlouho přikryje sníh.

S Tebou usínám,
s Tebou vstávám.
S Tebou zhasínám
a ráno kávu si dávám.
Moje mysl Tě stále doprovází.
Jen dotek Tvé ruky mi nesmírně schází.

Už ztrácím sílu i zájem zachraňovat všechno, co mezi námi bylo. Kam se poděl ten mega cit? Proč chtěla bych teď sama být? Lásko, proč vždycky rozchod více bolí toho, kdo za něj může? Proto mám teď strach říct: Už nemůžu dál... Nejde to.

Poslední dobou jsem se vysmívala lásce a šeptala jí, že se dá žít i bez ní. Tak přišel trest, ve dne se vysmívám dál, ale po nocích pláču. A ty chodíš do mých snů a mučíš mé srdce...