Smsky o smutku

Má láska je čistá jako padlý sníh,
tak silná, že bez ní nelze žít!
Je křehká, jak ve větru svíce,
však nechci bez ní býti více!
Zkus proto mé city vážně brát,
zkus alespoň trochu mít mě rád!
Už nenapadá mě, co více Ti mohu říct,
že MILUJI TĚ křičím z plných plic!

Má postel je dneska prázdná,
to protože tu nejsi.
Nesvítí mi hvězda jasná,
lásko moje, kde jsi?

Bylo to krásné, už není. Už není nic, i když... bylo...?

Řekl jsi, že chceš mít volnost, a já ti ji dala, ale bohužel asi až moc velkou. Stále na tebe myslím, proto nemůžu být s tebou jen kamarádka, chci tě celého, i s tvýma krásnýma modrýma očima!

Chtěl bych teď s Tebou být,
ochutnat sladkost Tvých rtů,
dotknout se jich na chvilinku,
zachumlat se s Tebou pod peřinku
a jen Tě jednou krásně políbit...

Proč mi nevěříš? Milovala jsem tě (a miluji pořád) jako nikoho předtím, s tebou jsem létávala do nebe, a teď jsem spadla až na dno. Ten pocit, že jsem sama, tak strašně bolí, nespím, nemyslím... v očích stále slzy mám a na chvíle s tebou vzpomínám.

Chybíš mi jak svoboda ptákům v klecích, jako světlo v nekončící noci. Jsme dva a přesto každý sám. Tak zase sama usínám, a Ty? Ty mi scházíš... Víš?

Srdce div steskem nepuká,
bez Tvých rukou jak bezruká,
zlým myšlenkám se bráním,
dál žiju jedním přáním.
Lásko má, kéž bys blízko mě stál!
Vyprahlá čekám návrat Tvůj dál!

Ahoj broučku, celá se chvěju při vzpomínce na Tebe a na Tvé sladké čarování s mým tělem. Moc mi chybíš, ale žiju z každého doteku a z každé pusinky, z každého slovíčka a z každého Tvého pohledu. Miluju Tě celičkého a nedám Tě za nic na světě. Jsem Ti vděčná za každý okamžik, koblížku můj voňavej...

Stýská se mi a i když nejsem princ Tvých snů, rád bych Tě držel ve své náručí v časech nejistoty a váhání, kdy mou lásku k Tobě necítíš a láska má Tě volá.

Přála bych si Tě mít u sebe... MOC,
ale toto přání se mi nesplní...
jsi daleko... jako dlouhá noc...

Moc se mi po Tobě stýská.

Ahoj! Můžu se tě na něco zeptat? Můžeš mi říct, jak ti mám dokázat, jak strašně tě miluju?

Byl jsi mé všechno... byl jsi můj vzduch, teď nedýchám, byl jsi moje srdce, teď nežiji, byl jsi moje všechno a já to ztratila, tak to pochop.

Chci zas mít ten pocit, že mi patříš celý. A ztracenou lásku najít, možná bychom oba chtěli. Byl jsi můj a já Tvoje a Tvé polibky byly jen moje. Jsem do Tebe pořád blázen, ale Ty toužíš po stech jiných. Z nebe chci postavit se na zem, stojím Ti ještě za hřích?

Je mi líto, že to takhle skončilo, protože tě pořád moc miluju. Vím ale, že to rozhodnutí jsi udělal ty, tak bude správné! Pamatuj ale, že když se budeš chtít vrátit, já budu čekat a kvůli tobě opustím všechno! Miluju tě a nikdy nepřestanu!

Spím... či bdím... tebe často nevidím! Je mi smutno strašně moc! A teď bez tebe musím strávit další noc! Dobrou noc a sladký sníky do postýlky! ;)

Jsem šťastná, že jsem poznala kluka jako Ty, že jsem si s Tebou byla tak blízká. Jsem ráda, že jsi... i když Tě už nemám.

Moc se mi stýská, když nemám náruč Tvou. Není, kdo by mě ve vlasech výskal, a tak stéká slza za slzou. Mé srdce chce Tvé, plné citu pro mne. Tys láska má tolik hledaná. Miluji Tě!

Bojím se smát,
bojím se s hlavou hrdě vztyčenou jít,
bojím se na pravdu ptát,
bojím se žít.
Zas chtěla bych se smát,
tebe v náruči mít,
ale proč se smát,
když nechceš se mnou být?

Když zadívám se do tvých očí,
celý svět se se mnou točí,
a když podívám se na nebe,
hned vzpomenu si na tebe.
Na to, jak krásně jsme se měli,
a vášnivě milovat se směli.
Pak přiletěl anděl z nebe,
s sebou odnesl si právě Tebe!
To nejvzácnější, co jsem měla,
a na věky mít tě chtěla.
Teď pláči tu jen pro Tebe
vždy, když zadívám se na nebe.

Díky tobě vím, co je to láska. Díky tobě vím, co je to milovat. Díky, žes mě to naučil, ale zklamat jsi mě nemusel!

Padla slza, ústa zmlkla,
zůstala sama, nic neřekla.
Její mysl upoutávala se k němu,
nemohla zapomenout na jeho něhu.
Věděla, že spolu nemůžou být,
zemřela pro lásku, chce zase žít...

Je to tak dlouho, co nás čas rozdělil,
přijde mi, že tenký led se pod námi prolomil.
Vše krásné máme už za sebou,
ale já chci jít pořád za tebou.
Vidím tě stále, i když zavřu oči,
čas se zastavil a svět se dál točí.
Vždyť já závidím i naší minulosti,
moc si přeju, aby trvala i v přítomnosti.

Nejspíš už spinkáš, ale já tady sama sedím a skládám tyto řádky. Asi jsi s ní a ona místo mě usíná v tvé náruči. Bolí to... Bolí mě to pomyšlení na to, že právě ONA zaujala mé místo. Milovala jsem Tě z celého svého srdíčka, ale nevážila jsem si toho, co jsem měla. Teď už to vím... Ale přesto Tě budu mít tam někde hluboko uvnitř. Mé city k Tobě budou vždy tak krásné, jako když jsme se vodili za ruku a jak jsi mi říkal, že mě miluješ. Děkuji Ti za ty okamžiky. Děkuji Ti za to, že JSI!

Bez Tebe se strašně soužím,
jen po Tobě stále toužím,
bez Tebe jsem hrozně sám,
ještě, že Tě, lásko, znám.
Bez Tebe už nejde žít,
zase bych chtěl s Tebou být!

Jen jediný smutek vidím v očích tvých.
Když utrhnu květinu, ozve se smích.
V noci růže, ať je rudá, bílá nebo barvy mědi,
přidám ti ze srdce jen kousek šedi.

Jsou to dlouhá léta, co jsem tě viděla, i přes to mohu říct... Stále tě MILUJI.

U jiných se věčně snažíš najít lásku, že až šílíš. Sám v sobě ji nenacházíš, to by bylo těžké příliš :-(

Chtěla bych být u Tebe v pelíšku
a jemně Tě líbat na bříšku.
Tvé tělo by mě pěkně hřálo
a pak si se mnou něžně hrálo.
Už nechci o Tobě jen snívat,
chci se na Tebe před spaním dívat.

Za krátké letní noci
hvězda spadla z nebe,
při tom jsem si přála
mít tě vedle sebe.

Vstoupil jsi do mého života a já chtěla být s tebou. A tak rychle jsi z něho odešel, že jsem ti ani nestačila říct sbohem. Proto to říkám teď, i když už je pozdě.

Myslím na Tebe, když se probudím, myslím na Tebe ve škole, myslím na Tebe doma, myslím na Tebe, když se sprchuju, myslím na Tebe, když jím, myslím na Tebe, když usínám... pořád Ty! Co mám dělat, aby jsi se ke mně vrátil? Udělám cokoli.

Proč nechceš se už smát, to nejsi můj kamarád? Víš, že tě mám stále ráda a nechci být jen tvoje kamarádka.

Ve dne jsem hrdina,
dokážu se smát a všechno skrýt,
ale jak padne noc temná,
nemůžu bez Tebe, lásko má, být!

Miluji Tě, ani nevíš jak moc,
přemýšlím stále o tobě a dlouhá se mi zdá noc.
Potřebuji být zas s Tebou,
být hýčkána tvou něhou.
Slyšet z tvých úst ta slova MÁM TĚ RÁD,
ta slova znamenající pro mě důvěru,
po kterých mohu spát
a s úspěchem zapomenout na nevěru.

Je mi smutno :-( Když vidím lidi kolem sebe, chybíš mi. Já vím, že se nemůžeme vidět každý den, ale :-O ... však víš.

Jsi pro mě všechno a jsi pro mě nic,
život má svůj rub a život má svůj líc.
Život je krásný a stojí za to o něj bojovat,
život je krásný, ale musíš umět milovat...

Už teď mi, lásko, chybíš. Chybí mi Tvůj úsměv, chybí mi Tvé oči, do kterých když se zadívám, jako bych se díval na noční rozzářenou oblohu plnou hvězd, chybí mi Tvůj smích, chybí mi Tvé polibky, Tvé doteky... Chybíš mi, lásko, celá, celičká.

Jsi něco, co mi schází, jsi mé tajné přání, jsi hebká jako kamínek, jsi v mé duši plamínek. V mém srdci jsou místa prázdná, napíšeš mi?

Posílám Ti pozdrav z dáli,
aby se Tvé oči smály.
Aby byly veselé,
až se zase sejdeme.

Když bylo jaro, ještě jsme se neznali,
když bylo léto, prvně jsme se setkali,
když nastal podzim, přišlo první milování,
a pak přišla krutá zima,
a jen vzpomínám, jak to bylo prima.

Já snesla bych Ti i modré z nebe,
jen abych Tě mohla mít zas vedle sebe
a obejmout Tě a zas Ti říct,
že miluji Tě čím dál víc.

Pokaždé když myslím na Tebe,
je mi jako bez nebe,
které každý den
rozzáří můj sen.
Je mi jako bez kyslíku,
který dává žíti býku,
který nešťastně se zamiloval
a v srdci Tě uchoval.

Začlo se mi po Tobě zase stýskat, jseš ta nejvíc nakažlivá droga na tomhle světě... Stačí se na tebe podívat a už jsi závislej, ale já jsem tě ochutnal a zamiloval se!

Jsi jak potůček v lese. Čistá, nezkažená... Mrzí mě jenom jediná věc - protekla jsi mi mezi prsty.

Už tisíckrát jsem ti řekla, ať táhneš a vypadneš z mýho života... Mé srdce však tisíckrát řve: Neposlouchej, co říkám a vrať se!

Miláčku, chtěla bych Ti říct, jak moc mi chybíš. Chtěla bych se každý den probouzet vedle Tebe a každý vedle Tebe usínat. Už se nemůžu dočkat, až budu zase u Tebe, můj myšáčku. Miluju Tě...

Ač na duši krásné, přec mraků stín.
Chybíš mi, lásko - je to tím...

Ležím v postýlce a usínám,
víš, na co, lásko, vzpomínám?
Na chvilky prožité s Tebou,
které někdy hřejí a někdy zebou.
Chtěl bych, aby když dáváme si pusinku,
trvala sekunda hodinku.

Úsměv - jedna nešťastná láska není konec života, i když to tak vypadá.

Proč jsi mi to udělal?
Proč jsi mému srdci takovou ránu dal?
Hrozně moc jsi mi ublížil
tím, jak moc jsi se změnil!

V lásce jsem zažila mnoho krásných zážitků a po tom, cos mě opustil, mám v hlavě jen tebe a ty krásné zážitky. Nechci na ně myslet, ale pořád se mi obnovují před očima. Proč? ... Protože tě pořád miluju, lásko.

Není lásky bez bolesti,
není růže bez trní,
zůstanu Ti navždy věrná,
i když jsme si vzdálení.

Proč mě od sebe odháníš? Snažíš se být přítel, chápu, čeho se bojíš. Díváš se na mě a vidíš svou minulost. Ne, nemusíš mi nic říkat, čtu ti to v očích. Chceš vrátit zpátky chvíle, které pro tebe hodně znamenaly. Ale pochop konečně, že ze vzpomínek se žít nedá.

Potřebuji cítit Tvoji vůni,
hladit vlásky, líbat tělo.
Nevydržím trápit se,
chovat se tak, aby to nebolelo!

Všechno jednou končí, možná tím něco krásného začne - přeji to nám oběma. Ačkoliv náš konec byl jako blesk z čistého nebe, věř tomu, že jsem nikdy nemilovala nikoho tak jako Tebe.

Chybíš mi. Chybí mi Tvé pohlazení, jak to umíš jen Ty. Chybí mi Tvůj smích a Tvé polibky, které zaplavovaly celé mé tělo. Chybíš mi. Chybí mi Tvá slova lásky, která jsi mi říkal. Chybíš mi a nejen Ty. Chybí mi všechno, co nás spolu spojovalo a dělalo MY!

Tajně jsi se se mnou scházel,
domů jsi mě doprovázel,
krásně líbal moje ústa,
teď je moje duše pustá...

Stále tomu nechci věřit, každej sám jdem svou cestou, ohlížím se a ty tam nejsi, a nebudeš :-) Je to pořád těžký, já nejsem bábovka, ale něco prostě nedokážu... zapomenout na tebe!

Nenapíšeš, nezavoláš, neprozvoníš! Žiješ ještě?

Chtěla bych být u Tebe a mít pocit bezpečí,
jsem tady sama a to mi nestačí.

Tak ráda bych to vrátila, ty časy, kdy jsme spolu byli, láskou zářili. Trápíš mě, broučku. Miluju tě, tak to prostě pochop...

Ty jsi moje srdíčko,
chybíš mi, má hvězdičko.
Tak rád bych tě objímal
a na tvářičku tvou líbal.
Chtěl bych být s tebou znova
a šeptat ti do ouška ta dvě krásná slova:
MILUJU TĚ!

Chci cítit žár Tvýho těla,
chci Tě líbat, pokud bych směla.
Než jsem Tebe poznala,
lepšího jsem neznala.
Chci slyšet Tvá něžná slova,
chci, abychom byli spolu - oba.

Těším se, až vklouznu do Tvé náruče, až se uvidíme, lehneme si do postýlky a já se opřu o Tvou hruď, budu cítit tlukot Tvého srdce, slyšet Tvůj dech a cítit Tvou krásnou vůni, které se nedá nasytit! Budeme si povídat a pak se vášnivě milovat - bude to naše další krásná vzpomínka. Miluji Tě.

Mému milému Broučkovi posílám sladkou pusinku na dobrou noc. Hrozně moc bych Tě chtěla mít vedle sebe. Snad se mi to splní. Tvoje Beruška.

Miláčku, vím, že jsi strašně moc daleko, ale naší láskou jsme si hrozně blízko. Těším se, až budu moct políbit tvé sladké rtíčky, až budu moci obejmout tvé krásné tělíčko a až budeme spolu sami, jenom Ty a já!

Miluji Tě celý den, celou noc a myslím stále na Tebe jen a jen! Miluji Tě k zbláznění a budu Tě milovat až za hrob, tak mě, kocourku, neopouštěj!

Proč se to muselo znovu stát?
Proč musím zase bez tebe být?
To už mě vážně nemáš rád?
A na věky chceš beze mne žít?
Nedokázal jsi mi odpustit...
Teď chceš být jenom kamarád...
Já nedokážu Tě ze svého srdce vypustit
a jako kamaráda Tě znovu brát.
Snažím se zapomenout a svůj život si žít,
ale copak to jde?
Když v životě chci s Tebou jen být...

Lásko moje, co se stalo,
že se srdce rozplakalo.
Tvůj odchod mě bolel víc,
než to slovy mohu říct!

Přišla jsem k rozumu,
stojí to za to,
dolejzat nebudu...
Sbohem, zlato.

Já Tě milovala, Ty jsi mne měl za kamarádku, já Tě měla za kamaráda, a Ty se mi ani neozveš!

Byl jsi pro mě světlem v tunelu... Až pozdě jsem však zjistila, že to světlo je vlak, který mě převálcuje, pokud včas neuhnu. A já nestačila uhnout...

Miluju tě moc, můj broučku. Co na tom, že ty chceš být jenom kamarádka. Já teď trpím a nevím jak dál. Užívej si život, ale beze mě.

Když se dva šíleně milují, ale nemůžou spolu vydržet, kdy přijde ta chvíle na to, říct, že dál už to nejde?

Miláčku, tak moc mi chybíš, že si to nedovedeš ani představit. Zamilovala jsem se do Tebe, jako nikdy do nikoho. Děkuji za to, že jsme spolu a za Tvoji lásku.

Proč se moje srdce cítí tak prázdné? Přála bych si mít tě vedle sebe! Tak moc se mi stýská po tvých polibcích a něžnostech! Co jsem udělala špatně? Otevřela jsem ti svoje srdce jako knihu, a ty? Teď už mám jen vzpomínky, který mi nestačí! Tys byl částí mě, co mi teď chybí! Nikdy nezapomenu, jak krásnej pocit je milovat...

Stýská se mi, stýská po těch očích tvých.
Venku se zas blýská, schází mi tvůj smích.
Sedím u okna, chtěla bych vidět tvou tvář.
Ani fotku tvou nemám, zbyl mi po Tobě jen pláč.
Ta slza, co po tváři mi teče,
se k Tobě nikdy nedovleče.
Je kvůli Tobě, moc jsem tě milovala,
tys nepoznal, co všechno bych ti dala.

Když někoho opravdu miluješ,
poznáš to, bohužel, až když ho ztratíš...
Tak doufám, že se mi sem zpátky vrátíš
a zády ke mně se neobrátíš!
Je mi smutno bez tebe,
jsem tím celá bez sebe!

Když odjedeš, cítím se tak smutně.
Tvoji přítomnost musím míti nutně.
Bez Tebe jsem jako ryba bez vody.
Ale s Tebou zažívám jen šťastné chvíle pohody.

Ahoj miláčku, chtěla bych Tě mít u sebe v postýlce a dívat se, jak krásně spinkáš. A usínat s pocitem, že na světě jsi kvůli mně a já zas kvůli Tobě. Miluju Tě!

Nikdo neví, co bude zítra... Ale jednou budeme zase spolu. Ty to víš a mně to taky konečně dochází.

Ztratil jsem tě. A přitom jsem tě tak dlouho hledal. Tak moc tě miluji. Prosím vrať se. Jak mám žít dál, když jediná věc, pro kterou dokážu žít, jsi ty.

Závidím vzduchu, že tě může neustále objímat, závidím sluníčku, že ti může neustále líbat rty, závidím i větru, že se ti může neustále probírat vlásky. Závidím tvým ramenům, že jsou neustále tak blízko tvému srdíčku, závidím... kalhotky jsem už zmínil?

Miluji tvá ústa a tvé polibky,
cítím tvé tělo a tvé dotyky.
Myslím na Tebe dnem i nocí
a mé srdce je v jednom ohni.
Mé srdce bije jen pro Tebe,
ale to tvé už pro mě ne :(

Mé oči touží po Tobě, tak moc Tě chtějí spatřit. Má ústa lační po Tobě, tak moc Tě chtějí políbit. Mé srdce neuhasitelně hoří, něco mu ale chybí! Lásko, vrať se!

Celý svět splynul do jedné šedi a nemá barev, jako míval ve chvílích, kdy jsme se milovali. Hledám smysl pro co žít... nezbývá nic jiného než snít, že jednou, možná... možná přijde ta chvíle, kdy si odpustíme své chyby a svět nabyde barev a rozměrů.

Chybíš, scházíš mi, postrádám, hledám Tě, vzpomínám, myslím na Tebe, zbožňuji, líbám jen Tebe, ale hlavně Tě srdcem moc miluju, andílku.

Miluji Tě jako nikoho na této planetě! Tak, prosím, pochop, že bez Tebe nejde žít! Miluji Tě!

Až setkáme se naposled,
až přijde den,
kdy ústa bledá jako led,
řeknou ZAPOMEŇ.
Pak půjdu brázdou
v rozkvetlém brambořišti,
tam, kam lidé jdou,
když ztratí své příští!

Mám tě ráda... ne - MILUJI TĚ jako nikoho jiného na světě. MILUJI TĚ. Ale musím tě nechat jiné. Sám jsi to tak chtěl, dal jsi mi ten těžký úděl.

Taky se mi stýská, pusinko, po našich promilovaných nocích pod nebem plným hvězd!

Miluju tě, lásko, ale ty mě ne! Nedokážu se tě lehce vzdát, ale ty mě ano! Proč je ti milejší jiná, a ne já, ta, která tě tolik miluje. Vidím tě, chci s tebou být, ale nejde to. Říkáš mi, že mě miluješ, proč ale tolik lžeš?

Jsi slunce, jsi ranní rosa, co se zachytává na rozevírajících se květech mé lásky k Tobě, jsi andílek, který vždy stojí při mně. Miluji každé místo na Tvém těle, Tvé rty mě uvádějí do rozpaků a Tvé oči vidím vždy, když v noci usínám a zavírám oči. Miluji Tě a nikdy se Tě nevzdám.

Proč srdce krvácí, když láska odchází? Já ptám se proč? Krev z mého srdce pomalu stéká, a TY? Ani tě to nezajímá...

Pořád budu věřit tomu, že se k sobě vrátíme. Budu tomu věřit tak dlouho, dokud jeden z nás nezemře.

Říkáš, že mě miluješ,
tak proč ty tvé zásady?
Někdy máš divné nápady
a jde z tebe strach...
A já se bojím dne,
kdy přijde krach našeho vztahu
a moje láska bude v tahu...
Mám strach, že chceš jako ostatní jen to jedno...
Není to pravda?

Kde stále sílu brát?
Kam před Tebou utíkat?
Z karet si stavět pevný hrad
a čekat, kdy začne vítr vát?
Já nechci víckrát vzpomínat!
Ten večer - měla jsi dávno spát.
Ten večer sis chtěla jenom hrát
a já se měl loutkou stát.
Líbat a nemít při tom rád?
Takhle by měl svět fungovat?
Večer objímat, ráno lhát?
Polibků ve tmě litovat,
když ráno dává noci mat?
Tohle se vážně mělo stát?
Zbývá mi jen si tiše přát
jedenkrát neprohrát.

Už tři dny jsem necítila Tvoje rtíky na svých a to je pro mě strašně dlouho! Nemůžu se dočkat, až budu zase s Tebou, lásko. Moc Tě miluju, jsi moje štěstíčko. Jsi to, co pro mě znamená nejvíc na týhle planetce...