Smsky o smutku

Padala hvězda malá,
já s tebou jsem se na ni smála.
Padala jasnou oblohou,
já myslela, že rozdělit nás nemohou...
a přesto již nejsme spolu,
s tou hvězdou spadli jsme dolů.

Tvá vášeň ve mně oheň vzplanula, toužím po Tobě a v náruči chci Tě mít. Tak proč utíkáš mi stále, když přeješ si, aby Tvé srdce láskou mohlo být a s něhou Tě jemným vánkem ovívat. Vždyť jinak Tě to spálí zaživa, na to musí býti dva...

Nemám už sílu čekat, až se rozhodneš. Odcházím sama, i když vím, že bez Tebe už nikdy nebudu taková jako teď. Sbohem, lásko.

Srdce se mi touhou svírá,
div že z toho neumírám.
Toužím, ani nevím po čem,
povídat Ti nemám o čem.
Jen ten pocit neodbytný,
jsi pro mě stále tak nedobytný.
Nikdy jsem nic tak silně necítila,
ale Tobě jsem se stejně nikdy nelíbila.
Zklamání je pro mě denním chlebem,
stále doufám, že jsou věci mezi zemí a nebem.
Jsi tak chladný, že by Ti i smrt záviděla,
já jsem ten Tvůj chlad nikdy nepochopila.

Proč objímám jen sebe?
Proč přes slzy nevidím nebe?
Proč se tak hloupě ptám,
když jsem tady sama?
Proč tě ráda mám,
i když mé srdce je samý šrám,
samá rána?
Proč ses na mě tenkrát tak smál,
proč jsi mi tolikrát lhal?
Proč, proč, proč,
otázek mám moc,
kdy mi na ně dáš odpověď,
kdy přijdeš a řekneš si o zpověď?

Už je to dlouhý čas,
co jsem hladil tvůj krásný vlas.
Velký stesk je v mém srdíčku,
chtěl bych vidět svou růžičku.

Miluji Tě, ale už dávno dohořel
plamínek naší velké lásky.
Proč jsem tu sama, pláču
a kladu si otázky?

Kde jsou ty chvíle, kdy nám patřil svět, kdy milovals mě jako květ a nebe bylo plné hvězd? Chci zpět tu lásku naši a znovu prožít naše štěstí.

Chtěla bych Tě líbat na celé Tvé krásné tělíčko, objímat Tě, něžně se Tě dotýkat, dívat se do Tvých nádherných očí, no prostě být každou volnou chvilinku s Tebou! Škoda, že nás teď dělí taková vzdálenost. Chci Tě! Miluju Tě!

Umíš jenom lhát,
ty už prostě nedokážeš mít někoho rád
a lásku čistou dát...
Byla to chyba, tak moc tě milovat!