Smsky o smutku

Tuhle básničku chtěl bych Ti, lásko, dát,
i když už to mezi námi skončilo,
já nikdy nezapomenu, jak měl jsem Tě rád,
mé srdce nikdy tak nebilo.

Jsi jako déšť... jednou mé tělo pohladíš a povzbudíš a podruhé na něm zanecháš nepříjemné pocity, které se dlouho vstřebávají...

Lásko má, proč trápíš mě,
vždyť Ty víš, že chybíš mně.
Když Tvé rty jsou proti mým,
celá se hned rozhořím.
Lásko má, tím chci Ti říct
- miluji Tě čím dál víc.

Když jsem s Tebou, přemýšlím o tom, co je to láska. Láska jsou vřelá objetí. Láska jsou naše ruce, za které se držíme, když jdeme po ulici. Láska jsou pohledy Tvých a mých očí. Láska je radost z Tvé přítomnosti a žal, když se mnou nejsi... Láska jsi TY a JÁ, my DVA. Miluji Tě.

Tak ráda jsem Tě líbala, tolik jsem milovala, když ses mě dotýkal, milovala jsem Tvoje oči, Tvoje pohledy... Nepochopím, proč nejde zapomenout... Lepší nemilovat!

Když jdu lesem, nevidím stromy, když jdu loukou, nevidím květiny a když koukám na nebe, myslím jen na Tebe. Chybíš mi jako voda loďce, která uvízla na mělčině a čeká, až se voda vrátí, aby mohla v poklidné plavbě pokračovat. Mám Tě ráda.

Proč teď ležím sama a vedle sebe lásku svou nemám!
Jsi ode mě daleko a já Tě šíleně ráda mám!
Jsi můj medvídek, jsi moje zlatíčko,
toužím po Tobě a ne maličko!

Není lehké najít lásku
a odpovědět na otázku:
Miluješ mě, máš mě rád?
U toho nikdy není možné lhát.
Když pro lásku budeme se rozplývat,
pak si budem blíže, SNAD!

Bylo to krásné, bylo to fajn,
být tenkrát s Tebou a cítit tvou dlaň.

Jsi pro mne slunce mého života, miluju Tě víc než sebe. Každou minutu myslím na to, jak jsme byli spolu, chybí mi Tvé dotyky, Tvůj smích. Prosím, vrať se, lásko.

Ahojky Myšáčku, mám Tě moc, moc ráda! Chtěla bych se dotýkat Tvé kůže, chtěla bych se dotýkat Tvých rtů a posílám Ti velikou pusinku. Tvoje Beruška.

Potkávám Tě. Toto město je jako stvořené pro lásku. Ty jsi jako stvořený pro mé tělo. Měla jsem hlad, hlad po nevěrách, lžích a umírání. Odedávna. Dobře jsem věděla, že jednoho dne přijdeš. Čekala jsem na tebe s bezmeznou trpělivostí. Znič mě. Znetvoř mě k svému obrazu, aby nikdo jiný po tobě nepochopil tuto touhu.

Žít život bez tebe
je jak láska bez štěstí.
Žít život a nemít tě
znamená žít život v neštěstí.

Zranil jsi mě, zranil jsi mě a to moc,
už ani nemůžu volat o pomoc.
Zranil jsi mě a hrozně to bolí,
kdyby jsi byl alespoň ten, co za to stojí!

Neodvážím se Ti to říct, vím, že máš jinou, ale už to musíš vědět. Miluji Tě!

Umírám bez tebe a ty jsi jediný lék, co mohou mi dát! Prosím tě, nenech mě umřít, na to jsem ještě moc mladá!

I když jsi tam a já tady,
i když nejsme dohromady,
ve svém srdci mám Tě stále,
myslím na Tebe neustále.

Kdybych Tě nikdy nepotkala, nemohla bych Tě mít ráda, kdybych Tě neměla ráda, nebyli bychom teď spolu, kdybychom teď nebyli spolu, nestýskalo by se mi, ale já jsem to udělala, dělám a budu dělat... Miluju Tě...

Chybíš mi, ale přesto tě už nikdy ve svém životě nechci vidět!

Ahojky sluníčko, jak se dnes máš? Já špatně - schází mi jeden miloučký andílek, který mi dává radost a lásku. Je krásný, miluje mě a je opravdu miloučký. Znamená pro mne velmi mnoho a já ho za to všechno z celého svého srdce strašně miluji. Tak moc, jako on miluje mě. A ten andílek jsi TY!

Proč jsi zradil svět?
Co Ti k tomu pomohlo?
Život jsme měli jako med,
proč to tak dopadlo?
Proč jsi mě nechal být
a dál v pláči snít?

Měla jsem všechno, štěstí, lásku a TEBE. Už nemám nic. Nemám štěstí, lásku a hlavně nemám TEBE...

Jsi pro mě to nejcennější a potřebuji Tě čím dál víc a víc. Miluji Tě a nechci Tě ztratit.

Láska může být fajn, láska může být zlá, někdy jsi šťastná, někdy smutná! Ale může ti to zlomit srdce, když miluješ někoho, kdo nemiluje tebe! Já stále věřím, že to moje ještě zachráníš...

Mám tě ráda, ale ne jako kamárada, tak proč to nedokážeš pochopit, proč mě pořád trápíš?

Stýská se mi, stýská se mi, stýská se mi, stýská se mi, stýská se mi šíleně moc, broučku, a chci Tě už po té dlouhé době zase cítit, hladit a muckat! Prostě Tě chci zase tak šíleně šťastně milovat, jak to dokážu, jen když jsem s Tebou! Pa, miluju Tě!

Ke štěstí mi stačit může
jen dotyk mé a jeho kůže...
Miluju Tě, tak proč musíš být tak daleko ode mě?

Když ráno vstávám a otvírám oči, už nevidím v nich ty tvoje. Když jdu obědvat, už nedávám si NAŠE oblíbené jídlo. Když jdu večer spát, už neuléhám s tebou, ale s tím, koho miluji...

Vždycky jsem si myslel, že jsi ta, s kterou budu nejšťastnější na světě... Spletl jsem se, tak promiň, nedokážu ti odpustit.

Vzpomínám, jak jsme se všemu stále smáli
a když byl čas, polibky se obdarovávali.
Bylo mi krásně a tobě taky,
bude nám zase, až proletím mraky!

Za okny se snáší sníh,
mráz obléká nahé stromy,
chlad se skrývá v polibcích,
srdce dávno zamrzlo mi...

Chtěl jsi za mě dýchat, bojovat a věřit v nás dva... Nebo snad v tebe a někoho jiného? Nebudu a nechci ti bránit! Tak už se nevracej. Táhni!

Působíš na mě jako ta nejsilnější droga. Když ji mám, je mi nádherně, ale abstinenčními příznaky je bolest srdíčka a pocit samoty. Chci ji pořád víc a víc. Je to ta nejsilnější droga - je to LÁSKA!

Kdybych mohl změnit jen jednu jedinou věc na celém světě, bylo by to místo, kde právě jsi Ty.

Nevím, zda zbytečné je nebe,
zda zbytečné jsou tyhle řádky.
Jedno však vím - miluji Tebe,
tak se mi, miláčku, vrať zase zpátky!

Dnem i nocí myslím na Tebe jen... Chci Tě u sebe cítit, něžně hladit, laskat, pusinkovat, milovat se s Tebou, vesele se s Tebou bavit, špitat si něžná slůvka Miluju Tě... Miluju Tě, miluju Tě, miluju Tě!

Svému broučkovi posílám sladkou pusinku, aby na mě nezapomněl a měl mě rád.

Proč mi Tě osud do cesty dal
a zase mi Tě vzal?
Proč musím nosit stále v srdci žal?

Chci v něco věřit, ale nemám v co. Chci někoho mít ráda, ale nikdo nemá rád mě. Chci obejmout, ale není koho. Chci mluvit - není s kým. Chci mlčet, však slzy mě zrazují...

Tvé srdce je jako z ledu,
milovat ho více nedovedu...

Celým svým srdcem křičím do světa,
aby přišel ten čas
a my byli oba šťastní
a navzájem si hráli zas a zas.

Chtěla jsem být chladná,
ale tvůj pohled příliš pálil.
Chtěla jsem být chladná,
jenže každý dotek mě dávil...
Tvůj žár mě do ústraní stavil,
ale ty ses ani na okamžik nezastavil.
Až když jsi mi srdce rozpálil,
neuvěřitelně ses mi vzdálil...

Těším se, až se naše pohledy opět střetnou, mé dlaně dotknou se Tvých, naše rty budou zas jedny, tak jako dřív. Chtěl bych Tě pevně držet, zatajit dech a nechat mluvit mé oči, které by Ti řekly, že Tě každým dnem miluji víc a víc. Móóóc mi chybíš, beruško, tak jako nebi slunce a zlatá rybka modré tůňce.

Miláčku! Pořád na Tebe myslím a hrozně se mi stýská. Ptám se sama sebe, proč nemůžem být spolu, když jsme se konečně našli. Proč se nemůžem procházet ruku v ruce, dělat bláznivý věci, prostě jen být spolu?! Copak si to už nezasloužíme?! Miluju Tě a vážím si Tě. Děkuji tomu, kdo je tam nahoře, že nás svedl dohromady. My už snad nějak najdem cestu k sobě. Doufám, že to bude brzy, jinak se utrápím...

Je slunečný den, já pod stromem ležím, dívám se na oblohu a s Tebou mluvím. Ležíš tu se mnou, hladíš mě po vlasech, pomalu usínám a už nic nevnímám. Slunce mě probouzí, ležím tu sama, byl to jen krásný sen, už jsem zas sama.

Odešel jsi a vzal sis s sebou kousek mého já. A víš, jak špatně se shání náhradní díly?!

Stesk se mi pod víčka dere,
duše se s ním těžko pere.
Stýská se mi po děvčeti,
jehož tváře jsou jak květy.
A úsměv pro mě má...
na kohopak myslím já?

Když sníh slétá k zemi,
po Tobě stýská se mi,
stýská se mi po tom, koho miluji,
po tom, komu se se svými problémy svěřuji.
Teď se Ti svěřím s tím, že Tě šíleně miluji.

Těžko je mi bez Tebe
a dlouhý zdá se čas,
kéž bych byla u Tebe
a líbala Tvou tvář!

Líbal jsi mě, vlásky hladil,
přišel den, kdy jsi mě zradil...
A já ten den proklínám
a pořád na tebe vzpomínám...
Říkal jsi mi, že máš mě rád
a teď už chceš být jen kamarád...
Pochop, že já chci něco víc,
tak si vyber, buď já, nebo nic...

Chybí mi Tvé oči, do kterých bych se chtěla dívat.
Chybí mi Tvé rty, které bych chtěla líbat.
Chybí mi Tvé tělo, které bych chtěla objímat.
Chybí mi Tvá ramena, o které bych se chtěla opírat.
Chybíš mi prostě Ty,
Ty, který jsi mi tak vzdálený.

Je večer a v hlavě mi zní tóny písně poslední. Tvé ruce mi bloudí po těle, pomalu, jemně, nesměle. Polibkem otvíráš má ústa a já Ti do ucha šeptám: Zůstaň!

Vždy, když jdu spát,
Tebe chci hřát.
Vždy, když usínám,
na Tebe vzpomínám.
Vždy, když spím,
o Tobě sním.
Vždy, když se probudím,
s Tebou se nenudím.
Vždy, když Ti zavolám,
ztěží Ti odolám.
Vždy, když Tě slyším,
po Tobě toužím.
Vždy, když se loučím,
těžce se soužím.
Jak dál mám spát?
Tebe chci hřát.
Jak dál mám jít?
S Tebou chci snít.
Jak dál mám vzpomínat?
S Tebou chci usínat.
Jak dál mám žít?
S Tebou chci být...

Stýská se mi po Tvých očích, po Tvých dlaních. Ale co je chvilka odloučení proti mé lásce k Tobě. Moc Tě miluju!

Už ani snad nevím co dělat,
co zachraňovat.
Mráčky se nad mým životem objevily
- jako by pohltily vše, o čem jsme snili...

Dostal jsem Tě přímo od Boha.
Svět byl na hlavě, ne na nohách.
Opilí jak z láhve tequily,
oči - ruce se nám spojily.
A teď se trápím.
V lásce nejsou mapy...

Ahoj krásko, stýská se mi po Tvých rtech, na krk malý polibek, ňadra polaskat a zahřát, snad si zítra už budem spolu hrát.

Dnes večer neusnu a nebudu spát,
slzy si neutřu a nebudu se smát.
Nepláču proto, že bys mne neměl rád,
ale proto, že jsi mě naučil život milovat.

Já myslím na Tebe potají,
ty vkrádáš se mi do spaní.
Já miluji Tě čím dál víc
a Ty nevíš o tom nic.

Naše láska byla pavučina,
křehká, lehká a tak krásná,
jenže zpráva doručená
přinesla mi slova cituprázdná...
Zpráva jasná byla,
už mě nemáš rád,
slzička, co štěstí smyla,
zašeptala: On se vrátí - snad.

Jsi moje slunce, jsi moje teplo,
jsi moje nebe, jsi moje světlo.
Ty jsi můj život, Ty jsi mé srdce,
vrať se mi zpátky - podej mi ruce!

To nekonečné odloučení od Tebe ničí mě
a na kolena srazí mě,
když vidím Tě, tak nevím co říct,
všechno má svůj rub i líc,
já chci Tě, lásko, čím dál víc.

Slzičky po tváři mi stékají,
hvězdičky na nebi mi mávají,
měsíček se na mě usmívá,
já se slzami v očích usínám.
Chybíš mi, zlatíčko,
má vyhaslá hvězdičko!

Proč se to vše muselo stát, proč to takhle musí končit, proč už to není jako dřív, proč už se to nedá vrátit, to jediné slůvko proč. Promiň, miluji tě.

Vídáme se každý den a každou noc, spíme v jedný posteli, povídáme si, smějeme se, ale přesto se mi stýská, broučku. Když otevřeš dveře, chtěla bych Tě políbit, obejmout a říct Ti, jak moc pro mě znamenáš, jenže to nikdy neudělám a pak mě to štve. Když si lehneš do postýlky, mám chuť se milovat, ale Ty jseš unavenej a já to vzdávám bez boje. Jsme si tak blízcí a zároveň tak vzdálení. Proč, když to tak nemusí být... Tak mi trošičku pomoz. Mám Tě ráda. Pa pa! Andílek.

Až uvidíš opici na zeleném stromě,
zatahej ji za ocas a vzpomeň si na mě.

Miluji Tě moc, v srdci Tě nosím,
na tuhle zprávičku odpověď si prosím...
Scházíš mi moc, lásko moje.

Láska je překrásná květina, která krásně voní. Čím víc je mi vzdálená, tím víc já toužím po ní. Své květince

Píšeš mi, jak mě máš rád,
ale své srdce mi nechceš dát.
Hraješ si se mnou jako kočka s myší,
která své choutky nikdy neutiší.
Říkáš, že víš, jak mě srdce bolí,
ale prázdné sliby jej nezahojí.
Jestli mě máš teda tak rád,
přestaň si se mnou už konečně hrát!

Den po dni pomalu míjí, ale jen ty s Tebou přetrvávají věčně.

Kdybys jen věděl, jak bolí láska... jak bolí pohled do očí člověka, který si lásku nezaslouží a přesto ji má a ničí... jak bolí i to krásný pohlazení a jak bolí úsměv... pak bys možná pochopil, že ničíš nejen mou lásku, ale i mě...

Teď je ta osudná chvíle, budeš-li pokračovat v odchodu, nechám tě už navždy být. Ale jestli chceš být zase se mnou, tak se otoč a poběž ke mně a zůstaň se mnou!

Já pomalu usínám,
na všechny chvíle vzpomínám.
Dívám se na hvězdy, jak září,
Tvá krása se v nich odráží!
Vítr stále fouká,
mé srdíčko po Tobě kouká!
Chci být už u Tebe, lásko moje!

Chtěla bych být umělcem
a tvoje krásy pochytit,
chtěla bych být deníkem
a tvoje myšlenky zachytit.
Chtěla bych být slzou
a projít se po tvé tváři,
chtěla bych být hvězdou
a jen pro tebe zářit.
Chtěla bych být slůvkem,
co tvoje ústa opouští,
chtěla bych být kouzlem,
co tvoji duši překvapí!

Vzpomínám - na chvíle prožitý,
vzpomínám - tenkrát to bylo složitý,
vzpomínám - kdy jsem Tě viděla poprvé,
proč zrovna já cítím to, co Ty už ne?

Mám jedno velké přání,
vidět Tě i za svítání.
Stýská se mi ve dne, v noci,
nemůžu si pomoci,
a tak hledám Tebe,
přímo vedle sebe.
Říkám si, snad někdy příště,
budeš-li chtít mě ještě?
Chci po Tobě moc?
Tak musíš mi pomoct!

Jsi podnájemníkem v mém srdci a nehodlám tě z něj vystěhovat!

Nechci tě vidět, nechci tě slyšet, nechci na tebe myslet. Znamenal jsi pro mě hodně, udělala bych pro tebe všechno, ale teď už pro mě nejsi nic než obyčejná NULA!

Stále cítím Tvou vůni na svých dlaních,
stále cítím Tvůj polibek na svých rtech.
Stále si myslím, že líbám Tě na nich,
stále doufám, že vrátíš se v příštích dnech.

Stýská se Ti? - Mně po Tobě moc! Chybím Ti? - Ty mně šíleně! Potřebuješ mě? - Já Tebe hrozně moc! Miluješ mě? - Já Tebe víc!

Je mi smutno, miláčku můj, že právě teď nejsme spolu. Je mi smutno, miláčku můj, že Tě v této chvíli nemůžu obejmout. Je mi smutno, že Tě nemůžu políbit. Je mi smutno, že jsi tak daleko. Chybíš mi, sluníčko moje. Chybíš mi jako hvězdičky měsíčku. Chybíš mi moc, moc, moc. Vím, že Ti je taky smutno a že se Ti stýská po mém objetí a pohlazení. Potěším Tě zanedlouho, už ani jeden z nás nebude smutnej a budem už navěky spolu. Miluju Tě, sluníčko moje.

Bolest, kterou nosím, nevíš, jak bolí a trápí mě, protože ty jsi nikdy nevěděl, co to ta BOLEST je! A vlastně jsi ani nevěděl, co je to LÁSKA, však ono se ti to jednou vrátí...

Nevěděla jsem, že bez tebe to bude tak těžký. Já tě chci zpátky... Potřebuju tě. Není den, abych si na tebe nevzpomněla, na to, co jsme spolu krásného prožili. Kam se podívám, vidím tebe... Já tě chci zpátky! Vrať se mi prosím!

Strašně se mi stýská, nic mi není, kromě bolesti u srdce - neboj, to je láska. Miluji Tě!

Bez tebe den s nocí splývá a slavík nedá ani tón, bez tebe čas je vlídnej jak mráz a zbytečně svítá.

Nechápu sama sebe. Nechápu, proč tě mám pořád v hlavě. Nechápu, proč se o tebe pořád zajímám. A už vůbec nechápu, proč tě pořád MILUJU... Nenávidím tě za to, co jsi mi udělal. Proč? Já už bez tebe dál nemohu být...

Sedím sama v pokoji,
kde hoří jenom svíčka.
Je to jak na orloji,
lehni si a zavři víčka!
Miluji Tě.

Nevím, nevím nic... nevím jak dál a nevím co s námi. Nevím, jestli tě ještě miluju.

Bylo krásné se tě dotýkat, bylo krásné se s tebou milovat... ale mělo to smysl za cenu toho, že mě teď neznáš?

Je zbytečné milovat toho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude. Prosím vysvětlete to mému srdci!

To, cos mi udělal, pořád strašně bolí a to, že už spolu nejsme a asi nikdy nebudeme, mě zžírá. Ale víc mi vadí to, že po tom, co jsme prožili, nejsme aspoň kamarádi!

Tobě už nemá cenu říkat, že jsi lhář, že jsi mi ublížil a ubližuješ neustále... Jen by ses měl naučit jednu věc... MILOVAT. Ale na to musím počkat, až dospěješ, a to hned tak brzo nebude!

Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si přísahali.
Stačil jenom mráček malý
a my jsme si sbohem dali.

Ráno přišels, políbil mě,
večer usnul a snil o mně.
Je to krásné, mám Tě ráda,
proč otáčíš ke mně záda?!
Ctila jsem Tě, milovala,
ze spaní Tě pak volala.
Co jen dělat mám,
když tu tvoji novou znám?
Ublížils mi, moc to bolí,
budu z toho bouchat holí.
Měsíček vychází,
má láska odchází.
Co já dělat mám,
když vše je tu a tam...

Proč mi připadá, že Tě ztrácím?
Proč mám obavy a pláči?
Nechci Tě ztratit...
Chci Ti být stále nablízku!
Telefon a net
jsou jediný náš svět.
Proto pořád píšu, volám,
nic jinýho nevykoumám.
Víkendy jsou naše radost, láska
a rodiče starost, vráska.
Snad mě máš pořád rád
a budeš i dál o mě stát!

Mám jeden velkej sen,
vrátit čas zpět
a vše s Tebou si prožít jen.
MT pořád!

Tak krásná je Tvá hebká tvář,
ve snu ji vídám jako zář.
Tak bolestná a krásná je,
jak anděl vzlétá do ráje!

Už se mi očka svírají
a Tobě otvírají,
takže až půjdeš v noci spát,
mysli na toho, kdo Tě má velmi moc a moc rád.

Ztratit tě by znamenalo ztratit srdce a to já nechci... Vzpomínáš, když jsi mi to psal? Proč jsi tak lhal?!

Ujíždím vlakem, noční krajinou,
myšlenku v sobě skrývám jedinou.
Vzpomínku v hlavě a v srdci lásku,
kamkoliv pohlédnu, vidím svou krásku.
Že nejsme spolu, toho jen lituji,
vždyť ji tak bezmezně miluji!