Smsky o smutku

Je mi smutno, miláčku můj, že právě teď nejsme spolu. Je mi smutno, miláčku můj, že Tě v této chvíli nemůžu obejmout. Je mi smutno, že Tě nemůžu políbit. Je mi smutno, že jsi tak daleko. Chybíš mi, sluníčko moje. Chybíš mi jako hvězdičky měsíčku. Chybíš mi moc, moc, moc. Vím, že Ti je taky smutno a že se Ti stýská po mém objetí a pohlazení. Potěším Tě zanedlouho, už ani jeden z nás nebude smutnej a budem už navěky spolu. Miluju Tě, sluníčko moje.

Bolest, kterou nosím, nevíš, jak bolí a trápí mě, protože ty jsi nikdy nevěděl, co to ta BOLEST je! A vlastně jsi ani nevěděl, co je to LÁSKA, však ono se ti to jednou vrátí...

Nevěděla jsem, že bez tebe to bude tak těžký. Já tě chci zpátky... Potřebuju tě. Není den, abych si na tebe nevzpomněla, na to, co jsme spolu krásného prožili. Kam se podívám, vidím tebe... Já tě chci zpátky! Vrať se mi prosím!

Strašně se mi stýská, nic mi není, kromě bolesti u srdce - neboj, to je láska. Miluji Tě!

Bez tebe den s nocí splývá a slavík nedá ani tón, bez tebe čas je vlídnej jak mráz a zbytečně svítá.

Nechápu sama sebe. Nechápu, proč tě mám pořád v hlavě. Nechápu, proč se o tebe pořád zajímám. A už vůbec nechápu, proč tě pořád MILUJU... Nenávidím tě za to, co jsi mi udělal. Proč? Já už bez tebe dál nemohu být...

Sedím sama v pokoji,
kde hoří jenom svíčka.
Je to jak na orloji,
lehni si a zavři víčka!
Miluji Tě.

Nevím, nevím nic... nevím jak dál a nevím co s námi. Nevím, jestli tě ještě miluju.

Bylo krásné se tě dotýkat, bylo krásné se s tebou milovat... ale mělo to smysl za cenu toho, že mě teď neznáš?

Je zbytečné milovat toho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude. Prosím vysvětlete to mému srdci!

To, cos mi udělal, pořád strašně bolí a to, že už spolu nejsme a asi nikdy nebudeme, mě zžírá. Ale víc mi vadí to, že po tom, co jsme prožili, nejsme aspoň kamarádi!

Tobě už nemá cenu říkat, že jsi lhář, že jsi mi ublížil a ubližuješ neustále... Jen by ses měl naučit jednu věc... MILOVAT. Ale na to musím počkat, až dospěješ, a to hned tak brzo nebude!

Věrně jsme se milovali,
lásku jsme si přísahali.
Stačil jenom mráček malý
a my jsme si sbohem dali.

Ráno přišels, políbil mě,
večer usnul a snil o mně.
Je to krásné, mám Tě ráda,
proč otáčíš ke mně záda?!
Ctila jsem Tě, milovala,
ze spaní Tě pak volala.
Co jen dělat mám,
když tu tvoji novou znám?
Ublížils mi, moc to bolí,
budu z toho bouchat holí.
Měsíček vychází,
má láska odchází.
Co já dělat mám,
když vše je tu a tam...

Proč mi připadá, že Tě ztrácím?
Proč mám obavy a pláči?
Nechci Tě ztratit...
Chci Ti být stále nablízku!
Telefon a net
jsou jediný náš svět.
Proto pořád píšu, volám,
nic jinýho nevykoumám.
Víkendy jsou naše radost, láska
a rodiče starost, vráska.
Snad mě máš pořád rád
a budeš i dál o mě stát!

Mám jeden velkej sen,
vrátit čas zpět
a vše s Tebou si prožít jen.
MT pořád!

Tak krásná je Tvá hebká tvář,
ve snu ji vídám jako zář.
Tak bolestná a krásná je,
jak anděl vzlétá do ráje!

Už se mi očka svírají
a Tobě otvírají,
takže až půjdeš v noci spát,
mysli na toho, kdo Tě má velmi moc a moc rád.

Ztratit tě by znamenalo ztratit srdce a to já nechci... Vzpomínáš, když jsi mi to psal? Proč jsi tak lhal?!

Ujíždím vlakem, noční krajinou,
myšlenku v sobě skrývám jedinou.
Vzpomínku v hlavě a v srdci lásku,
kamkoliv pohlédnu, vidím svou krásku.
Že nejsme spolu, toho jen lituji,
vždyť ji tak bezmezně miluji!