Smsky o smutku

Sebrali mi srdce, ale pořád miluji. Sebrali mi duši, ale pořád je mi smutno. Sebrali mi úsměv, ale pořád se směju. Sebrali mi všechno, ale pořád jsem tady. PROČ?

Jsi mé ranní probuzení,
jsi můj noční sen,
v němž cítím tvé pohlazení,
v němž pouze s tebou jsem.
Kruté dny jsou bez tvé něhy,
mrazí jako zimní sněhy,
chci už roztát, miláčku,
s tebou na letním obláčku.
Přijď už pro mě, varuju tě,
chci ti říct, že MILUJU TĚ!

Moc a moc se mi po Tobě stýská a hlavně po Tvých krásných očích.

Říkali mi, že sis mě stejně nezasloužil, žes byl blud a že jsem s tebou neměla ztrácet čas. Říkali toho spoustu, ale já je neposlouchala, protože kdyby to byla pravda, tak bych tě už smazala z mysli, jenže mý srdce stále buší pro tebe, protože ví, že jsi ten nejbáječnější člověk, jakýho jsem poznala.

Říkal jsi mi, že jsem tvoje jediná, tvůj osud. Proč máš tedy tucet jediných a dvacet osudů?!

Láska se hříchu podobá,
je jeho něžná obdoba.
Že největší jsem hříšnicí,
poví Ti mé srdce bušící.
Tou příčinou jsi lásko TY,
mou bolest nezahojí čas.
TY a jenom TY,
modlím se, ať zřím Tě zas...
MILUJI TĚ!

Byl jsi můj sen, mé slunce, patřilo Ti mé srdce, ale všechno musí skončit, lásko... Jak pustý les tiše šumí, myslím já na Tebe a Ty na mě, milujeme se, ale nesmíme vzhlédnout na sebe, jelikož... dálka mezi námi je velká :(

Milovala jsem tě, ty jsi mě zradil,
srdce jsi mi ranil.
Já teď sama budu žíti,
a o tobě jen sníti.
Už tě nemiluji, a o tobě už nechci snít!

Chybíš mi, bez tebe jsem jen mlha,
ve které bloudí mé srdce a přestává bít.
Každý něco hledáme,
a já v tobě našel smysl, proč mám žít.
Tak nediv se, že jsem jen odraz svého stínu,
když nemůžu s tebou být.
Každá buňka v mém těle stoná,
přeje si tě u sebe zase mít.

Myšlenka za myšlenkou utíká, čas je proti nám, když jsme spolu, kvapí, když se blíží chvíle shledání, náhle se zastaví... Těším se na Tebe, lásenko moje.