Smsky o smutku

Slzičky po tváři mi stékají,
hvězdičky na nebi mi mávají,
měsíček se na mě usmívá,
já se slzami v očích usínám.
Chybíš mi, zlatíčko,
má vyhaslá hvězdičko!

Proč se to vše muselo stát, proč to takhle musí končit, proč už to není jako dřív, proč už se to nedá vrátit, to jediné slůvko proč. Promiň, miluji tě.

Vídáme se každý den a každou noc, spíme v jedný posteli, povídáme si, smějeme se, ale přesto se mi stýská, broučku. Když otevřeš dveře, chtěla bych Tě políbit, obejmout a říct Ti, jak moc pro mě znamenáš, jenže to nikdy neudělám a pak mě to štve. Když si lehneš do postýlky, mám chuť se milovat, ale Ty jseš unavenej a já to vzdávám bez boje. Jsme si tak blízcí a zároveň tak vzdálení. Proč, když to tak nemusí být... Tak mi trošičku pomoz. Mám Tě ráda. Pa pa! Andílek.

Až uvidíš opici na zeleném stromě,
zatahej ji za ocas a vzpomeň si na mě.

Miluji Tě moc, v srdci Tě nosím,
na tuhle zprávičku odpověď si prosím...
Scházíš mi moc, lásko moje.

Láska je překrásná květina, která krásně voní. Čím víc je mi vzdálená, tím víc já toužím po ní. Své květince

Píšeš mi, jak mě máš rád,
ale své srdce mi nechceš dát.
Hraješ si se mnou jako kočka s myší,
která své choutky nikdy neutiší.
Říkáš, že víš, jak mě srdce bolí,
ale prázdné sliby jej nezahojí.
Jestli mě máš teda tak rád,
přestaň si se mnou už konečně hrát!

Den po dni pomalu míjí, ale jen ty s Tebou přetrvávají věčně.

Kdybys jen věděl, jak bolí láska... jak bolí pohled do očí člověka, který si lásku nezaslouží a přesto ji má a ničí... jak bolí i to krásný pohlazení a jak bolí úsměv... pak bys možná pochopil, že ničíš nejen mou lásku, ale i mě...

Teď je ta osudná chvíle, budeš-li pokračovat v odchodu, nechám tě už navždy být. Ale jestli chceš být zase se mnou, tak se otoč a poběž ke mně a zůstaň se mnou!

Já pomalu usínám,
na všechny chvíle vzpomínám.
Dívám se na hvězdy, jak září,
Tvá krása se v nich odráží!
Vítr stále fouká,
mé srdíčko po Tobě kouká!
Chci být už u Tebe, lásko moje!

Chtěla bych být umělcem
a tvoje krásy pochytit,
chtěla bych být deníkem
a tvoje myšlenky zachytit.
Chtěla bych být slzou
a projít se po tvé tváři,
chtěla bych být hvězdou
a jen pro tebe zářit.
Chtěla bych být slůvkem,
co tvoje ústa opouští,
chtěla bych být kouzlem,
co tvoji duši překvapí!

Vzpomínám - na chvíle prožitý,
vzpomínám - tenkrát to bylo složitý,
vzpomínám - kdy jsem Tě viděla poprvé,
proč zrovna já cítím to, co Ty už ne?

Mám jedno velké přání,
vidět Tě i za svítání.
Stýská se mi ve dne, v noci,
nemůžu si pomoci,
a tak hledám Tebe,
přímo vedle sebe.
Říkám si, snad někdy příště,
budeš-li chtít mě ještě?
Chci po Tobě moc?
Tak musíš mi pomoct!

Jsi podnájemníkem v mém srdci a nehodlám tě z něj vystěhovat!

Nechci tě vidět, nechci tě slyšet, nechci na tebe myslet. Znamenal jsi pro mě hodně, udělala bych pro tebe všechno, ale teď už pro mě nejsi nic než obyčejná NULA!

Stále cítím Tvou vůni na svých dlaních,
stále cítím Tvůj polibek na svých rtech.
Stále si myslím, že líbám Tě na nich,
stále doufám, že vrátíš se v příštích dnech.

Stýská se Ti? - Mně po Tobě moc! Chybím Ti? - Ty mně šíleně! Potřebuješ mě? - Já Tebe hrozně moc! Miluješ mě? - Já Tebe víc!

Je mi smutno, miláčku můj, že právě teď nejsme spolu. Je mi smutno, miláčku můj, že Tě v této chvíli nemůžu obejmout. Je mi smutno, že Tě nemůžu políbit. Je mi smutno, že jsi tak daleko. Chybíš mi, sluníčko moje. Chybíš mi jako hvězdičky měsíčku. Chybíš mi moc, moc, moc. Vím, že Ti je taky smutno a že se Ti stýská po mém objetí a pohlazení. Potěším Tě zanedlouho, už ani jeden z nás nebude smutnej a budem už navěky spolu. Miluju Tě, sluníčko moje.

Bolest, kterou nosím, nevíš, jak bolí a trápí mě, protože ty jsi nikdy nevěděl, co to ta BOLEST je! A vlastně jsi ani nevěděl, co je to LÁSKA, však ono se ti to jednou vrátí...