Smsky o smutku

Nikdy nezapomene mysl má,
jak líbávala ústa tvá...
když jsme byli spolu - TY A JÁ...

Venku už se zvolna stmívá,
myšlenka je zmatená.
Nic se na mne neusmívá,
proč jsi mi tak vzdálená?

Tys zlomila mi srdce, teď už to vím,
proč ale na tebe stále jen myslím?
V vzpomínkách na nás dva večer jdu spát,
ráno se probouzím s přáním spatřit tě zas.
Však bolí to, tak blízko tě mít
a jen prosté ahoj směti ti říct.
Snad přijdou ti verše jak slova zoufalce,
ale jinak už nevím, jak říct ti - MILUJI TĚ.

Jsi moje láska, jsi můj sen, miluju Tě dnes a milovat Tě už budu každý den. Jsi mým štěstím jenom Ty, ale pořád mi odcházíš. Chci Tě mít u sebe už navždy.

Tak často na Tebe myslím, že už nevím, jak Ti to mám říct. Vzdálenost mezi náma je veliká a čas tak rychle utíká. Lásko, miluju Tě a chci být stále s Tebou.

Stýská se mi tak, že tě musím vidět.

Když spím, tak sním,
že Tě brzy uvidím!

Uvědomila jsem si, jak závidím Tvému polštáři, že hladí Tvou tvář, závidím peřině, že se dotýká Tvého těla, prostě závistí pukám, že Tě tvá postýlka má každou noc.

Chci cítit tvé rty - jak mě líbají, tvé dlaně - jak se mě dotýkají, tvé tělo - když mě zahřívá, chci vidět tvé jasné oči - jak se na mě dívají, tvůj úsměv - co mi posíláš, chci slyšet tvůj smích - když máš radost, nebo mě rozesmíváš, ale co chci nejvíc, jsi ty celý. Na co by mi byl jen kousek, když můžu mít všechno! MŮŽU?

Ležím v postýlce,
koukám se na nebe.
Srdíčko, kdy přijdeš?
Čekám tu na Tebe...

Stále smutek v srdci mám,
poslední okamžik s Tebou proklínám.
To, co bylo dřív, bylo krásné,
už je pryč a nenávratné.

Píši Ti psaníčko,
moje milá kočičko,
aby se nestýskalo
Tvému sladkému srdíčku.
Posílám Ti pusinku na líčko,
aby se usmálo alespoň maličko.
Chtěl bych Tě políbit maličko,
aby se zalesklo Tvé očičko,
moje malá něžná kočičko.

Venku tma a smutný deštík,
cítím se jak malý vepřík.
Pod peřinku zavrtaný,
bez Tebe jen uplakaný.

Toužím po Tvém jemném hlásku,
sametovém černém vlásku,
po Tvých sladkých hnědých očkách,
po úsměvu a snědých ručkách.

Myslím stále na Tebe,
jak smutno je mi bez Tebe.
Stýská se mi moc, moc, moc
- jak dlouhá je tahle noc?
Miluju Tě víc než nebe,
chtěl bych Tě mít vedle sebe.

Ublížil jsi mi a to bolí,
zůstal jsi mi v očích solí.
Jedna slza za druhou,
v jeden velký potok splynou.
V srdci rána zůstává,
tvá láska je nestálá.
Promiň, ale moc to bolí...

Až se mě jednou zeptáš, jestli mám radši Tebe, nebo život, já Ti odpovím, že svůj život. A ty odejdeš, aniž bys věděl, že můj život jsi Ty...

Vzpomínky jsou jako ptáci.
Nikdo je nevolá a přeci se vrací!
Nikdy na Tebe nezapomenu, lásko.

Když v noci jdu spát, začnu vzpomínat. Na Tebe, na nás, na Tvůj polibek, na Tvé pohlazení, na Tvé obejmutí, na Tvou lásku a na dny strávené s Tebou. Tak moc Tě miluji, lásečko moje jediná.

Jak vyjádřit Ti, co bys nepochopil, jak vyjádřit, co v hloubi duše mám. Když myslím na Tebe každým dnem a stýská se mi po Tobě! A říct to slůvko: Miluju Tě!

Broučku, mám Tě pořád moc ráda, pořád na Tebe musím myslet. Chtěla bych Ti říct, jak moc mi chybíš, jak moc chci být zase s Tebou... Nemůžu... Nejde to...

Tak jako se chýlí den,
tak já chystám se spát,
ale nikdy nezapomenu napsat dívce,
kterou jsem měl rád,
kterou jsem miloval.

Chtěla bych Ti hladit vlásky,
dívat se Ti do očí,
snad se někdy vrátíš zpátky,
pak mé srdce poskočí.

Zbývá málo vzpomínek,
tvá tvář z mysli mizí,
měli jsme se tolik rádi,
teď už jsme si cizí.

Tak jak se teď cítím, se cítí tisíce duší na celém světě... Mou duši sužuje tlustý provaz a do srdce se zabodává nůž... už je konec. Konec věčného naslouchání, pochopení, romantiky, mazlení, milování... konec... LÁSKY!

I přes to, jaký jsi, tě stále miluji. I přes to, jaké chyby děláš, tě stále miluji. I přes to, žes mi hodněkrát ublížil, tě stále miluji. I přes to, že už se nikdy nezměníš, tě stále miluji. Je to pro tebe snad malý důkaz mé oddanosti?!

Když ráno vstávám, myslím na Tebe.
Na Tvé krásné oči, modré jako nebe.
Když se ke mně přitiskneš, je to jako sen.
Nedokážu si představit bez Tebe další den.

Lásko moje jediná,
chybíš mi, a ani nevíš jak.
Už chci s Tebou zase být
a sen ve skutečnost proměnit.

V pelíšku ležím, medvídka držím, je však jen plyšový a kvůli tomu slzy po tváři mé stékají. Jsi daleko a přitom tak blízko, tak proč mému srdci je teskno? Miluji Tě, tím to je! Tak nezapomeň a mysli na mě. Tvá princezna, méďo.

Od té doby, co spolu nejsme, se modlím, ať každou sekundu se stane na světě něco krásného. Něco, co mě potěší. Protože nemusím myslet na to, jaké je to bez tvých slaďoučkých rtů, krásných vlasů, hebké pleti, co vždy tak nádherně voní, bez tvého dechu, který mě zahřívá. Taky bez tvých upřímných očí, které řeknou vše, a bez tvého úsměvu, který obrací svět vzhůru nohama! A nejvíc bez tvého polibku, protože to je nejkrásnější věc v nekonečnu zářících hvězd. Ničí mě to být bez tebe. Miluji tě.

Smutné jsou mé oči, jen jedno je rozsvítí. Usmát se mám? Tak pro tu chvilku štěstí pusu ti dám...

Proč jsi mi tolik ublížil? Proč? Proč já ti tolikrát věřila a odpustila? Proč? Proč já tě stále tolik miluji? Proč...

Dohořela svíce naší lásky, více hořet už nebude.
Za upřímnou Tvoji lásku srdce mé Ti děkuje.
Doufám, že tímto veršem náladu Ti nezkazím,
chtěla jsem Ti jenom napsat, že se s Tebou rozcházím!

Když se směješ,
srdce mi hřeješ.
Teď jsi mě však hodně ranil
a mé srdce moc poranil.

Miluji Tě, miluji Tě...
Jen poslouchej, lásko,
jak ta dvě slova krásně zní...
Vyslovíš je za okamžik,
pak vzpomínáš, tisíce dní...

Chtěla bych jen na chvilku tajně vklouznout do Tvých myšlenek, poznat nepoznané a ujistit se, zda jsem opravdu jediná, na kterou myslíš, když usínáš... Miluji Tě!

Kde jsi včera byl a s kým, se ptám,
své srdéčko já si tady rozervávám.
Už abych Tě měla zpátky
a nepočítala ty protivné pátky.

Moc mi chybíš, lásko moje. Cítím se bez Tebe, jako loď na suchu, jako klíč bez zámku. Jako rám, ve kterém není žádný obraz, jak rybník, který nemá hráz. Jako dům bez dveří, jako zahrada bez kvítí. Dusím se bez Tebe, jako by mi došel vzduch. Brzy se mi, lásko, vrať. Dlouho mi už nevydrží dech... nemohu bez Tebe žít!

Hodinka bez Tebe je dlouhý čas,
já, lásko, chci Tě vidět zas,
chci být s Tebou, zas a znova,
prosím, přečti si ta slova,
jen pro Tebe je daruji,
protože Tě miluji.

Cítím se jako zvon bez srdce,
jako kniha bez řádků,
stýská se mi velice,
před sebou spousty obrázků...
Jak mě hladíš,
jak mě líbáš...
Moc mi scházíš,
kde se touláš?

Slzy tečou po tvářích,
když nedržíš mé ruce v Tvých.
Když vracím se zas k vzpomínkám,
když já jsem tady a Ty tam.
Přesto bych se měla smát,
když už vím, jak máš mě rád.

Zůstaň mi přítelem, i když se loučím, a měj vždy v srdci svém obrázek můj. Vzpomeň si po letech s úsměvem na rtech, že ta naše láska byla nejhezčí ze všech!

Je konec dne a já vnímám touhu. Touhu, má lásko, po Tobě! A cítím bolest v srdci, tělo mě až touhou, vzrušením a žalem bolí. A má láska k Tobě žádný den se nemění a jak dnešní noc a každou další přežiji s tím trápením?

Láska je ten nejvzácnější dar
pro toho, kdo v srdci má žal.
Proč já ho nemohu dostat
a Tebe, lásko, líbat?

Když jsme se poznali, měli jsme radost. Když jsme se do sebe zamilovali, byli jsme šťastní. Když jsme spolu trávili každý volný čas, byli jsme snad nejdokonalejší pár... ale když jsme se rozešli, už 3 roky trpím jen já!

Večer smutně lehám, ráno smutně vstávám,
a na tebe, můj milý, myslet nepřestávám!

Milovat tebe je to nejhorší, co mě kdy potkalo. Bohužel na tebe nemůžu zapomenout...

Proč nejsme spolu, když jsme si to plánovali,
a proč nejsme šťastni, když jsme si to plánovali?
Jen jedna velká otázka, pořád se jen ptáš,
ale odpovědi, jo té už se nedočkáš!

Mé oči bolí, protože tě nevidí, mé uši bolí, protože tě neslyší, mé ruce bolí, protože tě nemohou obejmout. A nejvíc, nejvíc bolí srdce, protože mu chybí tvá láska.

Až se naše kroky jednou zase setkají, tak si uvědomíš, že jsme radši měli zůstat spolu, protože bychom ani jeden teď nemuseli být sám, a hledat osobu, co nám porozumí...

Tak jako hvězdy vládnou nebi,
tak jako voda patří moři,
tak jako zahrada je nic bez rozkvetlé růže,
tak můj život bez tebe být nemůže...
Miluju tě, lásko.

Večer ležím v posteli
a píšu Ti, že stýská se mi!
Polibky Ti posílám
a na chvilky, kdy jsme byli spolu,
ráda vzpomínám!
Milovat je krásné,
skládám pro tebe básně!
Básně o tom, jak Tě miluji
a lásku Tobě slibuji!
Každý den, kdy jsem bez tebe,
nedokážu zabavit sama sebe.
Chci jen, aby jsi věděl,
že já jsem tu pro Tebe den co den.
MILUJU TĚ!

Ještě pár posledních slov pro Tebe. Nelituji jediné vteřiny, kterou jsem v životě s Tebou prožil. Kdyby se naše duše opět střetly, třeba i za 1000 let a Ty jsi byla kapkou deště a já tou druhou, tak Tě neomylně poznám a budu vždy u Tebe.

Lásko má jediná, zas bez Tebe usínám. A méďovi vedle mě říkám tak přeskromně: Kde je můj Bobíšek? A méďa jen tiše řek: On kouká na nebe a myslí jen na Tebe. Chci zas být u Tebe, lásko má jediná, bez které tak těžko, přetěžko usínám.

Něžně, jak Tvůj dech, snáší se sníh. Jemně, jak Tvé vlasy, ovíjí se kolem mne. Mokře, jak Tvé rty, hladí mou tvář. Teple, jak Tvé ruce, umocňuje mou touhu. Po Tobě, sluníčko.

Stýská se mi po Tvých hebkých rukách, po pohlazení, jak to umíš jen Ty. Stýská se mi po Tvých žhavých polibcích, které mě roztouží. Stýská se mi po Tvých zamilovaných pohledech, které řeknou víc, než tisíce slov. Stýská se mi, každý den a každou noc. Myslím na Tebe a moc se těším, až budeš vedle mě...

Dálka mezi námi je jako bezedná propast, kterou nelze překročit, ale i tak bych do ní skočil po hlavě, jen abych Tě mohl na chvíli vidět a objímat. Moc mi chybíš, lásko.

Nejsem Tvůj typ,
však chci jím být,
je to jak vtip,
chci jím žít.
Láska je šíp,
není to shit,
žije se líp,
v srdci ho mít...

Zlatíčko, jsem bez Tebe den a připadá mi to jak rok. Už nikdy neudělám tu chybu, abych odjel bez Tebe na tak dlouho pryč, protože jsem zjistil, že jsi pro mě vším, co v životě mám. Miluju Tě, lásko, a to měj stále na paměti. Tvůj tygříček.

Hrozivá věc napadá mě,
myslíš vůbec dneska na mne?

Miluju Tvé sténání, to, jak se koušeš do rtů, jak zatínáš prsty do mé kůže, miluju, když křičíš, miluju toho ďábla s duší anděla, který dřímá v Tobě. Lásko, strašně se mi stýská, už se nemůžu dočkat našeho objetí, našeho splynutí, toho, jak spolu budeme jíst, spolu se smát, jeden druhého se dotýkat. Miluju Tě! MiLuJu Tě! MILUJUUU...

Nemohu zapomenout,
jak se krásně umíš smát,
nemohu zapomenout,
jaký polibek umíš dát,
nemohu zapomenout
na to, že jsem se tě musela vzdát.

Dneska jsem tě hledala ve svém srdci a s lítostí ti musím oznámit, že tam nejsi...

Proč na Tebe nejde zapomenout? Proč Tě nemůžu přestat milovat? Je to peklo, vidět Tě, nesmět Ti pusu dát a říct, že bez Tebe nemůžu žít!

Miláčku, jsi pro mě vším, jsi peřinka, co mě v noci zakrejvá, co mě krásně zahřívá. Bez tebe jsem uvadlá květina v opuštěné zahrádce. Prosím neopouštěj zahrádku a zůstaň u mě. Miluju tě.

Proč nás vždycky dělila nedůvěra k druhému? Sice jsem teď s někým jiným, ale moje srdíčko patří pořád tobě. Proč jsi mi ho celý vzal?

Zamykám klíčem kovovým,
co, jen tak nepovím.
Zamykám Tě, nejsi výjimka
a zůstává jen malá vzpomínka.

Chci, ať čas, když jsem s Tebou,
pomalu utíká,
ať Tvá ruka se mě dotýká.
Ať Tvé oči se na mě dívají,
ať naše rty se líbají
a Tvá ústa mi šeptají,
že jen mě milují!

Proč láska bolí víc, než kdybychom dostali holí... Milovat a nevědět, že jsi milován, je ta největší prázdnota, co může být. I když se bavíš, na nic jiného nemyslíš. Myslíš jen na to, že s ní chceš být a nevíš, jestli ona to takhle chce mít...

Miláčku můj, je to hodina, cos mi odjel a já tu umírám steskem, vždyť je to celá věčnost. Prosím, vrať se mi co nejdříve. Miluji Tě a čekám jen na Tebe, děkuji za naše manželství, za Tebe. Navždy Tvá

Miláčku, tak rychle to vše skončilo. Začátky byly sice těžké, ale my jsme to zvládli. Tak proč to teď skončilo?! Miluji Tě čím dál víc a navždy milovat budu. Pamatuj si, že když člověk ztratí toho druhého, teprve potom zjistí, jak moc ho miloval.

Krásný je den,
když píši tyto řádky,
ještě krásnější bude,
až se mi vrátíš zpátky!

Večer si lehnu do postýlky, sama. Ráno vstanu a Tvoje oči se na mě nebudou koukat, obleču se, sama. Celej den budu jak bez duše chodit po místech, který mám kdesi v podvědomí uložený a vím, že tam musím bejt, sama. Pondělí, úterý, středa, čtvrtek, sama. Šlo to dlouho přežít, jde to i teď. Jedno místečko na světě existuje, kde chci být sama. U Tebe v srdíčku. Nech mě tam samotnou, cítím se tam dobře. Chybíš mi.

Skončil další den a já půjdu snít...
jaké by to bylo, napořád tě mít...

Kdyby šel vrátit čas, tak ho vrátím na chvíle, kdy jsem byl s Tebou a ten čas bych pak dokola neustále opakoval, protože každá chvíle prožitá s Tebou je nádherná a ničím na světě nenahraditelná. Stýská se mi, broučku.

Kdybys 100x říkal Mám tě rád a 100x líbal moje rty, vždy sklopím oči a řeknu, jak krásně umíš lhát.

Ahojky můj miláčku,
posílám ti zprávičku.
Stýská se mi po tvým hlásku
a těším se na tvou lásku.
Šíleně tě miluju
a srdíčka si maluju.
Patří tobě, zlatíčko,
každé malé štěstíčko!

Nechtěla jsem Ti ublížit, nechci, aby ses trápil!

Slza za slzou stéká po mé tváři,
já ztrácím se v té tupé záři.
Snad ještě nechápu tu strašnou zradu,
hledám v sobě tu hloupou vadu,
jež to všechno způsobila,
že můj život naruby obrátila.

Teď sedím nad učením a jen tak do něj hledím. Písmenka mi ale mizí, tvoří obraz tvojí podobizny. Usmíváš se na mě. Je mi líp, kdybych tě tak mohl políbit...

Ty vzpomínky... Kdo je volá... Jdou tiše... vloudí se v srdce skrýš... a pak šeptnou... Pamatuješ? Víš?

Proč muselo to krásné mezi námi skončit?
Prosím vrať se mi, jsem schopná ti i odpustit...

Tomu, co růže rudé mi nosil,
tomu, co o lásku mě prosil,
tomu já vzkazuji,
že ho stále miluji.
Snad jednou se opět sejdeme,
a lásku v sobě najdeme...

Jako vím, že slunce zítra vyjde znova,
zopakuju Ti kdykoliv tahle moje slova,
že Ty jsi ta, kterou jsem hledal už léta,
že Ty jsi ta, se kterou moje duše vzkvétá,
ta jediná, se kterou šťastný můžu být,
sny naplno snít a životem dál jít.
Miluju Tě a moc mi chybíš, Beruško.

Já vím, že mi nemůžeš odepsat, ale prostě jsem Ti musel napsat: Šíleně se mi stýská! Chtěl bych být s Tebou, držet Tě v náručí. Hrozně lituji toho promarněného času, který jsem strávil bez Tebe! Přál bych si, abych mohl i tu nejkratší chvíli strávit s Tebou! Protože i ta nejkratší chvíle s Tebou pro mě znamená tolik, co pro někoho celý život!

Chodím dlouho kolem Tebe,
nevím, co se teď se mnou děje!
Ty jsi byla jiná,
a teď jsi ta, co mi srdce svírá!
Chodím dlouho kolem Tebe, vím, že tě jiný má!
Ty jsi teď zamilovaná, a já jsem tu úplně sám.

Jen měsíc na nebi mně říká, jak daleko jsi. Jen hvězda zdáli svítící mi říká, že tam někde jsi. Já tady sama sedím, na měsíc hledím. Hvězda pořád na stejném místě mi tě připomíná.

Tak jako bez ledovců jižní pól,
tak i bez Vesuvu Neapol,
jako Florencie bez nebe,
tak to bych byl já bez Tebe.
Stýská se mi!

Láska má přinášet lidem štěstí - tak proč kvůli ní vždycky pláču?

Jsi moje opravdová láska, ale zároveň moje největší zklamání! Myslím si, že už se nikdy nedokážu zamilovat! Všechny mý city odumřely... Jsem mrtvej!

Chybíš mi, jako voda vyprahlé poušti, jako slunečnici slunce. Chybíš mi, jako kytici voda, bez ní pomalu uvadá. Lásko, potřebuji Tě! Miluji totiž jako nikdy předtím...

Chci tu být pro Tebe, své srdce Ti dát.
Chci cítit Tvé polibky na těle a úsměvy rozdávat.
Proč nejsi teď se mnou,
proč nechceš mě jednou, jen jednou...

Tak dlouho hrála jsem si s ohněm
- až vosk mi stéká po tvářích,
tak dlouho ty tu nejsi
- namlouvám si, že mi nic neschází...
Tolik šancí mají jiní,
proč jen my jsme navždy dohráli
a ve mně ještě znějí
tóny prvních nadějí...

Jak často vzpomínám,
až jednou shledáme se,
zda Tvoje srdce nezmění se
či řekne: Neznáme se.

Nejhorší je mlčení dvou lidí, kteří se milují. Proč nejde naleznout cestu k sobě samotným? Ptám se sama sebe, ale odpověď nenacházím. Najdu ji někdy?

Přátelství nebo láska, vyslyšené prosby nebo splněný sen. Je spousta věcí, které zní podobně, ale mohou být vnímány úplně jinak. Stýská se mi... nebo mi chybíš „jen” TY?

Venku je temná noc
a mně se stýská moc a moc!
Chci, aby už svítilo sluníčko,
abych Tě mohl vidět maličko!
Vidět Tvůj krásný úsměv a něžné rty,
vždyť víš, že v mém srdci jsi jenom Ty!

Vím, že jsem ti ublížila, a věř, že mě to mrzí... Vím, že když jsme spolu, nevšímám si Tě... Vím, že pokaždý se k Tobě můžu vrátit... Vím, že mě miluješ... a... vím, že jsem Tě zradila... a je mezi námi KONEC!

Pro Tebe bych zůstat chtěla okřídlenou kráskou,
jenž podobná si může být i s Pannou Orleánskou.
Pro Tebe bych dokázala hvězdy s nebem míchat,
jen a jen za Tebe chci vůně světa dýchat.

Miluju Tě, chci Tě, toužím po Tobě, stýská se mi, chybíš mi a těším se, až budeme zase spolu. Dík, že tu pro mě jsi.