Smsky o smutku

Lásko má, já stůňu. Ale je to jen velkou láskou k Tobě. Tak co s tím uděláš? Vezmeš do ručky svůj malinký telefonek a rychle mi zavoláš.

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se mi celý svět!
Myšlenky černé, v srdci tisíce ran,
já už nemám sílu jít dál...

Postýlka prázdná, kolem mě ticho. Žádný dotek, žádné pohlazení. Prozradím Ti jedno mé tajemství: Miluju Tě. Těším se na to, až budu vedle Tebe usínat a doufám, že ne naposled.

Už je to tak dávno, přesto tě furt vidím,
ve své blízkosti tě cítím...
Už je to tak dávno, já přesto vzpomínám,
ve své mysli tvoji fotku mám...

Člověk prý zjistí, co měl, až když to ztratí. Já tě ztratila a nepociťuju velkej smutek, jen lítost nad tím, že to muselo skončit zrovna takhle.

Ležím na postýlce,
a toužím po naší nádherné vzpomínce.
Jak jsem Tě líbala
a do tvých očiček se Ti upřímně dívala...
(rty vnímaly Tvoji krásnou pusinku)
a moje láska k Tobě přesahovala mezí,
tak proč už mě nemáš rád? V čem to vězí?

Miluji tě jako motýl květ,
ty jsi můj celý svět.
Když se na tebe dívám,
duše mi uvnitř zpívá,
že já tě miluji,
ale láskou se od tebe vzdaluji.
Prosím pověz mému srdci víc,
jak nastavím líc
a ty mě políbíš.
To jsou slova má
uvnitř duše schovaná.

Jsi nejúžasnější holka, co znám,
s Tebou je mi moc krásně,
proto Tě tolik rád mám.
Jen kdybych políbit Tě směl,
bylo by to pro mě to nejcennější na světě,
celý bych se štěstím chvěl.
Přál bych si, abys mě měla taky tak ráda,
jako já miluji Tebe, ne jako kamaráda.

Chceš ode mne odejít, ta bolest v srdci mi stoupá, já byla tak hloupá a zaslepená, chceš ode mne odejít, chtěli jsme spolu zestárnout, jak to mám všechno zvládnout, jak bez tebe žít teď mám?

Pod světlem hvězd, pod peřinou noci, myšlenky se honí, vánek nese zvěst, o tom, co mi chybí, srdíčko mé plní. Znám odpověď na tu otázku, vždycky je to stejné... Chybíš mi Ty, miláčku, že mi v duši prázdno plníš... Věř mi, nelžu, stoprocentně.

Před chvilkou zasněný byl můj pohled,
mít tě tady, zulíbala bych tě ihned.
Co já si bez tebe dnes večer počnu?
Asi brečet začnu.

Když jsem sama, noc je den,
když jsem s Tebou, vše je sen.

Když vidím Tvé krásné oči,
celý svět se se mnou točí.
Když hladím Tvé jemné tváře,
line se z nich krásná záře.
Nezastaví mě už nic,
já chci Tě stále víc a víc!

Když stýská se a nic mě netěší,
vzpomínka na Tebe vždycky potěší.
Miluju Tě.

Vím, že smutek a zklamání patří k lásce jako štěstí a spokojenost, ale to neznamená, že ta záporná stránka našeho jinak vzájemného porozumění musí zvítězit. Těším se, až znovu náš vztah obohatíme další krásnou skutečností, která se s postupem času změní ve vzpomínky...

Krajina tmou zakletá,
anděl z mraků vylétá
a s ním velká záře,
sníh jako z peřin se páře.
Já uprostřed zimy
pozoruji stíny,
stíny dalších andělů, jak vylétají z nebe
a stále myslím na to, jak miluji Tebe.
Děkuji měsíčku za krásné snění,
když láska moje se mnou tu není,
předaleko věrně čekám,
až se s Tebou opět setkám.

Samotu víc nechci znát,
ať promění se v prach,
já dlaním chci se tvým vzdát
a ony mohou mě hřát.

Posílám ti, sluníčko,
jednu pusu na líčko.
Chybíš mi tu stále více,
touhou hoří moje líce.
Schází mi tvé objetí
a jsem plná dojetí.
Miluji tě, lásko moje,
navždy budu jenom tvoje!

Chci být Tvým polštářem, hladit Tvou tvář,
chci být Tvé všechno, slunce i zář.
A chci být jen s Tebou, slyšet Tvůj hlas,
kdypak se uvidíme, řekni mi, zas...

Lásko, neboj, my to zvládnem! Narodili jsme se pro sebe, vyrůstali jsme pro sebe... jsme si souzeni, tak je to dáno. A čas ani dálka na tom už nikdy nic nezmění. Jsi jediný, kterého jsem kdy opravdu chtěla, jsi stále ten nejlepší... jsi v mém životě číslo jedna. Miluju Tě...

Jsi ten, kterého bych mít chtěla,
jsi ten, se kterým bych věčné štěstí, lásku zaručenou měla.
Jsi ten, kterého nemohu mít,
jsi poklad, o kterém mohu věčně snít.

Připadám si jako ve zlým snu. Všechno je pryč a já se ocitám na poušti, kam nikdo nepřijde, ani za vodou, ani za mnou. Ale proč? Vždyť jsem chtěla jen trochu lásky, copak to bylo moc?

Dost dobře víš, jak jsi mi ublížil. Ublížil jsi mi jednou, odpustila jsem ti, ublížil jsi mi po druhý, odpustila jsem ti! Ublížil jsi mi po třetí, a já doufám, že už naposledy... Jsem ráda, že tě nevídám, ale jsem smutná, když tě dlouho nepotkám... Stále tě miluju...

Láska je pochodeň, která prozáří celý náš život světlem naděje. Proto mi moc chybíš, Ty, která máš rty jako z růže květ... Miláčku, Tvá krása mě vždy přivádí do rozpaků... Vždycky když jsem s Tebou, chovám se jako husa, protože jsem vždycky mimo z Tvé neodolatelné krásy, nejen tváře... ale i duše! Bože... já Tě tak moc miluju!

Mým životním úspěchem bylo potkat tebe. Moci se dívat do tvých očí, líbat tvoje rty a dotýkat se tvého nádherného těla. A neúspěch? Neúspěch byl, když jsi mě opustil.

Měli bychom se stydět! Jsme kousek od sebe a takhle trápíme družici...

Smutno bez Tebe je mi, bolest u srdíčka mám, miluji Tě velmi, k Tobě přitulit se chci! Brání mi jen vzdálenost, ale já si vyberu vše! Miluji Tě!

Mé srdce pohltila tma,
protože tu nejsi Ty, lásko má!
Zůstala mi tu po Tobě jen vzpomínka
a z mobilu čtu Tvá milá písmenka.
Miluji Tě a mám Tě rád,
a já doufám, že to bude už napořád.
Miluji Tě!

Je jedno, kolik máš let.
Je jedno, kolik jsi zvládnul vět.
Chce se Ti plakat či snít,
tak moc Tě chci u sebe, Lásko, mít.

Srdce se mi roztříštilo na tisíc kousíčků... Já chci je zpět... Nikdy už ale nebude celé, to srdce rozpůlené... Proto tě prosím, odhoď už ty střípky z dlaně... Zachráníš tím mě, a opustí mne trápení...

Hvězdičky už spinkat šly,
vzaly s sebou moje sny.
Měl jsem sen
a v něm Tebe jen.
Moje jsi už, lásko, byla,
svoje ANO vyslovila.
Vzbuďte se už, hvězdy jasné,
ať zase sním ty sny tak krásné!

Jsem jak loď opuštěná v oceánu, plující po tichém moři. Při šplouchání vln, když se večer nachýlí, bych chtěl být s Tebou a pozorovat, jak zapadá sluníčko... zlatíčko.

Noc je černá, modré je nebe,
já mám, šnečku, oči jen pro Tebe.
Jsem si však jistá, že Ty to víš,
přesto mi tu moc scházíš.
Nejsme už spolu, je mi to líto,
mé srdce je děravé jako to síto.
Budu však čekat, dám tomu čas,
věřím, že se mi vrátíš zas.
Tím se mi splní moje velké přání,
žít s Tebou a být Tvoje paní.
Zatím se měj co nejvíc krásně,
užívej života, snad pro mě Tvé srdce nadobro nezhasne.

Teprve včera jsem pochopila, že se ti nemůžu připlést do života, vždyť nejsme ani kamarádi a já tě hned začla milovat... Myslela jsem, že to bude hezký, ale nastalo utrpení a slzy, zradil jsi mě.

Znám jednoho kluka, kterej je hrozně fajn. Ale pořád se se mnou hádá... Nevíš, koho popisuji? Ne? Tak se zvedni a jdi se mrknout do zrcadla. Už víš? A nechtěl bys tomu hádání nějak zabránit?

Někdo sfoukl mi svíčku,
tu jedinou, co ve tmě mi svítila,
pak klíč od srdce tvého
jsem navždy ztratila.

Učili mě, že den má 24 hodin, minuta má 60 vteřin, ale nikdo mi neřekl, že každá vteřina bez Tebe je jako věčnost! Miluju Tě, lásko.

Když mi od Tebe přijde dopis, srdce mi poskočí,
milejší by však bylo hledět Ti do očí.

Včerejší večer byl pro mě nádhernej. Nejprve krásné milování, potom koukání na hvězdy, kde padla krásná pusa. A poté ještě jedno hezké milování. Nejradši bych tě teď měla vedle sebe a zopakovala to. Půjde to? Chybíš mi.

Bolest a žal v srdci mám,
MILUJI TĚ, tak co dělat mám...

Jsi krásné slunce veliké,
co vzdálí mé sny divoké.
Sny o tom, že jsem stále s Tebou,
že miluješ mě a chceš mě s sebou,
na tu cestu vzdálenou,
kam jiní lidé nemohou.

Ráda si se mnou hraješ jak s loutkou, ale nezapomeň, že každé divadélko jednou končí...

Ta bolest, kterou jsi mi způsobil, mi vlastně pomohla! Byla jsem pořád ještě dítě, ale tys mě připravil na opravdový život, na realitu! Na ten, ve kterém jsem nežila! DĚKUJU! Ale nemusel jsi být tak hrubý! Bolí to!

Miláčku, když jsem bez Tebe, jsem jak tělo bez duše. Doopravdy Tě moc miluju a už bez Tebe nemůžu být. Miluji Tě.

Jsi láska, co mi schází,
jsi štěstí, co mě nenachází.
Jsi to velikánské zlo,
co mé srdce zasáhlo.
Nemáš zdání, jak to bolí,
když Ti někdo srdce zlomí!
Nevím, zda Ti dokážu odpustit,
ale mám Tě ráda... jako kamaráda
a to mě velice mrzí,
a proto navždy kamarádi!

Proč jsi mi lhal
a mé srdce mi vzal?
Teď s jinou se objímáš,
na jinou se usmíváš
a v jejím klíně si užíváš.
Bolí to...

Našla jsem lásku, našla jsem Tebe,
jsi pro mě štěstí, co spadlo s nebe.
Znamenáš pro mě víc, než si myslíš,
když nejsi se mnou, hrozně mi chybíš.
Miluji Tě!

Lásko, vím, že mě miluješ, jenom o tom ještě nevíš.

Už je to dávno, co jsem držel Tvou dlaň ve své, ale víš, nikdy jsem nezapomněl a nezapomenu!

Ty jsi a vždycky budeš jediný v mém životě, má pravá láska. Mé srdce patří pořád jen tobě. Nikdy jsem tě nepodvedla a nikdy jsem se s tebou nechtěla rozejít. Tys to udělal místo mě! Bolí to...

Právě se dívám z okna, jak sněží... v každé vločce vidím nevinnost, čistotu té bílé barvy, touhu zakrýt každý kousíček země... Přál bych si teď být tou sněhovou vločkou a Ty, abys byla ta země... jenomže to nejde... Chtěl bych líbat každý kousíček Tvého těla a cítit se jako ta vločka...

Když jenom vyjde sluníčko,
toužím po Tobě maličko,
když je právě poledne,
emoce sílí, nevadne.
Když pak večer zapadá
a Ty se ve mně ztrácíš,
tak mě jenom napadá
- zdalipak se vrátíš?!

Chybí mi jen jediná,
moc pěkně se usmívá.
Má pěkné dolíčky
a krásné oči pod víčky.
Chtěl bych ji objímat, hladit, líbat do nekonečna.
Ta dívka jsi ty a strašně moc TĚ MILUJU!

Jako růže bez trnů, jako měsíc bez slunce, jako rozum bez smyslů, jako láska bez srdce... Je to, lásko, jako bych byl bez Tebe... Stýská se mi.

Je noc,
jsem sama a bojím se moc.
Brouzdám noční oblohou
a hledám lásku tvou.
Už vidím ranní svit,
tak proč se mnou nechceš být?
Mám pouhou otázku,
budeš opětovat mou lásku?

Volané srdce je momentálně nedostupné. Pokud máte trpělivost, opakujte volání později. Možná se jedná o chybu operátora, zkuste zvolit jiného poskytovatele služeb.

Když tělo se mi rozechvělo,
když srdce mi bušilo,
mé city vše převládly
a duši mou ovládly.
Já nemohla už v klidu spát,
já musela ti srdce dát.
Teď zradil jsi mé city,
které by byly u mě skrytý.

Má lásko, jsi v mém srdci navždy a nemůžu na tebe zapomenout, jsi můj svět a já chci žít v mém světě s mou krásnou láskou.

Závidím lidem, kteří jsou v Tvé blízkosti. Závidím věcem, kterých se Tvé ruce dotknou. Závidím věcem, na které se díváš. Závidím vánku, který laská Tvé rty. Ale vím, že až budu zase s Tebou, už nebudu muset závidět! Miluji Tě!

Mé srdce se souží, mé oči pláčou, mé tělo touží, aby u sebe Tvé tělo mělo. Co ty pro to uděláš? Zavoláš? Miluji Tě, lásenko moje jediná...

Vteřina bez Tebe
připadá mi jako den bez nebe.
Chybíš mi jako moři voda,
Tvá láska sílu do života mi dodá.
Vteřina je strašně málo,
chci Tě líbat noc i ráno.
Miluji Tě, pa!

Když jsme spolu chodili, udělala jsem hodně chyb, ale největší byla, že jsem se do Tebe zamilovala. Hrozně se mi po Tobě stýská a chtěla bych vše napravit! Nikdy Tě nepřestanu milovat!

Nebudu plakat, nebudu se smát,
nebudu prosit, abys mě měl rád...

Miluji Tě, mám Tě ráda, ale jako KAMARÁDA! Promiň. Doufám, že mi teď nedáš sbohem...

Byls můj první úlet,
nic víc se nemělo stát,
tenkrát jsem však netušila,
co pro mě jednou budeš znamenat.

Nechápu to, tolik slov lásky, tolik polibků a náhle se díváš jako cizí člověk, který mě nezná...

Lásko, vždyť víš, jak mě to mrzí,
teď v očích mám slzy...
Snaž se pochopit můj strach,
že ztratím tě, že zmizíš mi v tmách...

Chybí mi Tvé laskavé slovíčko,
přála bych si ho jen maličko.
Chybí mi držení se za ruce
a polibek z Tvého srdce...

Zkus nechat růži bez vody. Zvadne Ti! Tak si honem pospěš, než tak dopadnu i já bez Tebe. Miluju Tě!

Moje srdce chladné
jako kytka vadne.
Proč jsi mě jen opustil,
proč jsi se mnou dál nebyl?
Nevěra je věc zlá,
proč já jsem ti věřila.
Proč jsi mě s jinou podvedl?
Já měla tě ráda, tys to nedovedl.

Mám ještě mokré vlasy, voním mýdlem, na sobě jen ručník, ležím v posteli a... přemýšlím, proč ty už mě takhle nikdy neuvidíš...

Víš, co dělám, než jdu spát? Modlím se za tebe a prosím Boha, abych tě přestal milovat, protože je to beznadějný...

S Tebou se loučím a odcházím v dál,
a vzpomeň si na mě a na můj žal.

Při pohledu na Tvou fotku
rozplývám se něhou,
těším se, až objevíš se
a budu zase s Tebou...

Dal jsem Ti sbohem, protože jsem Tě moc miloval a moc jsi mě trápila, ale asi jsem si neuvědomil, že už nikdy nebudu číst Tvoji SMSku, vidět Tě, jak se na mě směješ... Všechno, pro co jsem žil, je pryč a já toho moc lituji. Chybíš mi moc...

Proč jsi se se mnou rozešel? Já vím, že mě máš rád, protože když jsem s tebou naposledy mluvila, měl jsi v očích slzy... a přiznám, já také. Ale věř, že TĚ MILUJI Z CELÉHO MÉHO SRDCE. Prosím vrať se mi!

Těžko si zvykám na dny, kdy se k Tobě můžu vracet jen ve vzpomínkách. Asi jsme se neměli nikdy potkat. Vzpomínky na Tebe jsou tak příjemné, a přitom tak těžké...

Je toho moc a já se bojím,
nad naši fotkou slzy roním.
Je toho moc - té lásky k Tobě,
proč musím ji skrývat v sobě?
Proč nemůžeš mi prostě říct:
Miluji tě, jen s tebou chci žít?!

Až za čas budeš počítat, kdo tě vroucně, věrně, oddaně a bezmezně miloval, vzpomeň si na mě!

Já tě milovala, tys byl však slepý! Nezavolals, ani nezamával. Teď trpím, umírám, tebe však proklínám!

Proč nám osud nepřeje, proč nás osud trápí. Jsi krásná jako den, já smutný jako noc. Až tehdy, kdy bude noc a den jeden celek, budeme navždy spolu. Šťastní a rádi, že nás už nic a nikdo nerozdělí. Stýská se mi po té chvíli, lásko...

Strašně Tě miluju a moc se mi stýská :( Tak proč tu nejsi se mnou?

Osud chtěl, abychom nebyli spolu, ale já věřím, že když mi Tě osud vzal, opět mi Tě vrátí.

Proč tě stále v hlavě mám,
proč si tě z ní nevyndám?
Už je toho na mě moc,
v noci pláču, slyšíš?
Volám o pomoc...

Kdybych byla ptáčkem, letěla bych za Tebou, kdybych byla rybkou, plavala bych za Tebou. Ale jsem jen člověk a smím víc, smím Tě srdcem milovat a myslí o Tobě snít... Moc, moc mi chybíš, Lásečko moje nejmilejší!

Radím ti dobře, vrať mi ho... To srdce je moje a já bez něj nemůžu milovat.

Stýská se mi strašně moc. Přijeď už, prosím moc! Miluji Tě!

Když někdo řekne: Nemůžu bez tebe žít - jako by říkal: Nemůžu žít s pocitem, že jsi nešťastný, že strádáš, že cítíš bolest... NEMŮŽU BEZ TEBE ŽÍT, LÁSKO.

Už je noc tmavá a na nebi se blýská,
já nemohu usnout - strašně se mi stýská!

Tvoje oči, rty, tělo... to je to, čeho se mi zachtělo. A tak večer pláču, vrať se ke mně prosím

Kdykoli mi, lásečko, svět zčerná, kdykoli už nevím kudy dál, kdykoli jsem nešťastná, stačí jediná malá vzpomínka na tebe a svět je krásný a prosvětlený tvou láskou! Zmizí všechen zármutek a ty se mi na nebi v mém srdíčku natolik rozzáříš, že všechny stíny odejdou v zapomnění! Šíleně moc Tě miluji, hvězdičko!

Jsi mi andělem. Mám ráda Tvůj smích, Tvé borůvkové oči, Tvá jahodová ústa. Duše má Tvou ráda provází, moc doufám, že Ti moc neschází... Když se Ti stýská, očka máš pustá jak hory zasněžené. Co bych dala za chvíle s Tebou prolíbané. Miluji Tě!

Jen Tvůj pohled mě dokáže rozveselit. Není dne, kdy na Tebe nemyslím. Nemůžu si pomoci, myslím na Tebe až do noci... Miluji Tě, Lásko!

Proč osud lidských srdcí je tak vzdálený? Proč život jako kniha leží před námi? Proč tolik nesnází námi prochází? Proč lidé, když se sejdou, se zase rozchází?!

Stýská se mi moc a moc,
proto Ti přeju dobrou noc.
Až se jednou setkáme,
lásku svou si vyznáme...

Scházíš mně, lásko má,
schází mně teplo Tvého těla,
schází mi doteky Tvých dlaní,
žhavé líbání Tvých rtů, scházíš mně celá.
Schází mi jitřenka z nebe,
schází mi, krásko, ranní probuzení vedle Tebe!
Dobrou noc, miláčku, pokud jdeš spát,
příjemné vstávání přeji Ti rád.

Je úplněk, měsíční paprsek dopadá na zem jako kapky slz. Splň mi jedno přání... Chci být s Tebou! Buď mou padající hvězdou. Věřím Ti. Miluju Tě, můj medvídku.

Když do školy chodím,
po svobodě toužím,
srdce plný lítosti,
nutí mě psát blbosti.

V koutku pokoje sedím, na hodinky hledím a odpočítávám minuty, kdy obejmout tě budu moct... tak moc mi chybíš, že z toho šílím... Miluji tě.

Každá kapka deště, co teď venku spadne, je má slza, protože pláču pro tebe. Vždy, když bude pršet, vzpomeň si na mě, protože to jsou mé slzy.