Smsky o smutku

Přeji si, abys byl se mnou,
přeji si slyšet Tvou řeč jemnou,
přeji si, abych mohla být u Tebe,
věř mi, lásko, já myslím jen na Tebe!

Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě... kolikrát to musím vyslovit, abys to ty pochopil?

Chybí mi Tvá vůně, Tvůj úsměv, sladké rty, Tvůj smích, Tvé tělo, polibky, Tvé vzdychání! Prostě úplně vše, co k Tobě patří a čím jsi Ty výjimečná! Miluji Tě navždy!

Pořád ještě svítím.
Pořád po tobě tu vůni cítím.
Vůni, co šanci mi nedala,
když jsi ji tu po sobě nechala.
Teď točí se mi opojně v hlavě.
Jak to tu mám bez tebe přežít hravě?
Budu si tu teda krásně snít
a místo tebe tu s tou vůní přes noc žít.

Byl hrdý jako král a krásný též. Však on žádnou dívku nemiloval. Každá ho však míti chtěla. On jako by vzpomínal. Až jednou ho viděli za hřbitovní zdí. Stál tam s kytkou a plakal. Tam ležela jeho dívka, jenž pro něj byla láska.

Prozradíš mi, lásko, proč jsi tak dokonalá? Proč oblaka mají barvu podle tvých očí, jak to, že díky tvým pohybům vznikl tanec, proč slunce vychází kvůli tobě každý den? Podle tebe vzniklo slovo sex, touha, láska, krása... kvůli tobě se lidé radují, usmívají... A proč jeden člověk kvůli tobě pláče každý večer?

Zamilovala jsem se do tvé dětské tváře
i do hnědých očí, z kterých vychází záře.
A ty to moc dobře víš,
jenže svoji holku nezradíš.
Přitom na mě dáváš pozor,
hlídáš mě a máš mě rád,
ale ty chceš pro mě zůstat
asi jenom kamarád.

Slunce zapadlo, ty usínáš, naše slova už našly konce, každý náš dotek skončil. Jen já tu ještě ve snech tápám, vidím Tě, jsi tu, cítím ještě Tvé doteky. Ano, já vím, možná jen sním, ale řekni - nemůže to být krásný sen, třeba jen kratičký, o nás, o lásce?

Prší, déšť smývá prach ze střech domů, ulic a silnic. Jen já bloudím prázdným městem sama a vím, že tě už nikdy nespatřím... Proč jen jsi mě opustil? Chybíš mi.

Moc se mi po Tobě stýská. Proč nemůžu být teď u Tebe a něžně Tě pohladit a dobrou noc Ti přát? Tak moc bych si to přál. Probudit Tě ráno polibkem a popřát Ti moc krásný den. Jenže Ty jsi tak daleko, tak ať se Ti stýská jen malinko. Krásnou noc a sladké sny Ti přeje ....l. Miluju Tě, miláčku!

Není noc, kdy na Tebe nemyslím. Není dne, kdy se Ti nechci dívat do očí. Není hodina, kdy si nevzpomenu na Tvé polibky. Není minuta, kdy nesním o Tvém objetí. Jsi v mé hlavě pořád...

Netrhej motýlům křídla, protože oni potom pláčou. Nešlapej po květinách, protože krásně voní. A nechej žít lásku, protože láska je křehká jako kytka. A hlavně nezabíjej lidi, protože lidi se mají hrozně rádi.

Bez Tebe jsem nic, jsem sám,
protože já rád Tě mám,
miluju Tě, jak jsem ještě nemiloval,
promiň mi, jak jsem se k Tobě choval.
Vím, za hříchy se musí platit,
ale já Tě, miláčku, nechci ztratit!

Dala jsem srdce i svoji lásku.
Dala jsem duši, své tělo v sázku.
S tělem ses miloval, srdce jsi zradil.
Duši jsi pošlapal, mou lásku ztratil.

Až budeš vědět, co znamená láska, tak potom budem teprve šťastní.

I když říkám, že na Tebe nemyslím, všechny moje myšlenky utíkají směrem k Tobě. Srdce nechce zapomínat, i když mu způsobuješ bolest a každým dnem se stává zranitelnější. Já jsem Ti dala lásku a chtěla jsem, aby to bylo napořád. Dálka rozdělila naši budoucnost a teď jsme zase jen TY a JÁ... Navždy Tě budu milovat.

Podzim taky krátí dny
a pak dá velkou dávku tmy
a do té tmy já tiše šeptám
- vrať se mi!

Miláčku, viděla jsi tu krásnou nekonečnou duhu? Je jako naše láska. Chybíš mi, miláčku, chybí mi Tvé objetí a Tvé polibky.

Kam se dívám, kam jen noha vkročí,
všude vidím tvoje krásné oči!
Co mně platno, když tu sedím beze slova,
zadumán, když tu není, co mě těší, co já v srdci mám...

Bolíš mě, lásko, jak bolej ztráty,
dnešní noc prožijem a pak Bůh s námi.
Káva je studená, horký jsou slzy
a měsíc za okny - něžný a drzý...