Smsky o smutku

Víš, jak moc mi chybíš? Asi tak jako plešatému vlasy, chudému peníze, bohatému soucit, chromému nohy, slepému zrak, ošklivému krása, zoufalému porozumění, tvořivému nápad, nešťastnému štěstí, pijákovi pivo, kuřákovi cigareta, tulákovi domov, rybě voda, dítěti pohlazení, pejskovi páníček, kytkám slunce, půdě vláha, pistolím náboj, dveřím klika, šatům skříň, vlakům koleje, pivu pěna a žárovce světlo.

Podívej se na ty krásné červánky, jak v té tmě pěkně svítí. Někde tam v dáli je slunce, které nás bude provádět celým naším životem. Ať už to bude radostí a štěstím, nebo starostmi a trápením, vždy bude svítit na nás oba stejně. Určitě si spolu někdy sednem na nějaké krásné místo a budem pozorovat západ slunce... Miluji Tě!

Některé životy mají tvar dokonalých kruhů, jiné na sebe berou podobu tvarů, které nedokážeme předem určit ani pochopit. Součástí mé životní poutě byly bolestné ztráty, ale poznala jsem lásku, za kterou mohu být jen vděčná!

Podívej se na ty krásné červánky, jak v té tmě pěkně svítí. Někde tam v dáli je slunce, které nás bude provádět celým naším životem. Ať už to bude radostí a štěstím, nebo starostmi a trápením, vždy bude svítit na nás oba stejně. Určitě si spolu někdy sednem na nějaké krásné místo a budem pozorovat západ slunce... Miluji Tě!

Láska je nejkrásnější cit
- ale může i bolet,
když miluji tebe, kterého nemohu mít...

Chci Tě hladit, chci Tě líbat, pohladit Tě po tváři, a říct Ti do Tvých krásných očí, slova mému srdci blízká, to, že se mi po Tobě hrozně, hrozně stýská!

Už vím, jak vzniká láska! Je to jako mít svazek tisíce klíčů a odemknout srdce člověka na první pokus. Tobě už se to podařilo, ale místo abych byla šťastná, tak se trápím, i když jsem předem věděla, že to tak musí dopadnout...

Chci být sněhovou vločkou, která se lehce snáší na Tvé rty, něžně Tě pohladí, zastudí... Otřes ji rukou, ale její dotek cítíš ještě velice dlouho...

Pořád na Tebe musím myslet, moc se mi stýská, sluníčko. Strašně to bolí... Já vím, nic s tím nenadělám. Moc bych si přála, aby to, co Ty děláš pro ni, udělal někdo jednou pro mě. A Tobě, aby to ona už konečně dokázala ocenit. Mám Tě ráda...

Noci mám neklidné, celé je probdím,
je to asi proto, že o Tobě pořád sním.
Náš rozchod mě zasáhl do srdce samého,
nemůžu myslet na nikoho jiného.
Někde uvnitř Tebe
přece musí alespoň kousek naší lásky být,
najdi ho, miláčku
- nemůžu bez Tebe žít!

Když tvůj pohled zachytím,
projede mnou chlad,
proč jsi mne zklamal...
když milovala jsem tě tak...?

Jsou dny, kdy Tě vidím chvíli,
jsou dny, kdy Tě vidím pár hodin.
Ale proč nemůžou být dny,
kdy Tě budu vidět pořád?
Už se těším, až Tě zase uvidím.
Mám Tě moc rád!

Ani nevíš, jak smutné je usínat bez Tebe, necítit Tvou náruč, Tvé vlasy na tváři a neslyšet Tvůj dech. Stýská se mi po Tvé jemňoučké kůži, teple Tvého těla a Tvé nádherné duši. Chybíš mi...

Když jsem s Tebou, mám všechno, ale jakmile mě opustíš, ztratím vše, co jsi mi dal. Strašně Tě miluji a moc si přeji, abychom už byli zase spolu.

Krásný večer, miláčku,
posílám ti v obláčku
lásku jako z růže květ,
ať je krásný celý svět.
Pořád myslím na tebe, jak se asi máš?
Posílám ti polibek na tvou něžnou tvář.
Krásný večer, hezkou noc,
já tě mám rád moc a moc.

Letí hvězdička, letí z nebe,
na svých rtech ještě cítím tebe.
Padá hvězdička, padá z nebe,
chtěla bych být vedle tebe.
Hladit tě a líbat,
spolu usínat...
MILUJI TĚ!*

Miluju tě, a už nevím, jak ti to říct, chtěla bych jen kousek srdce tvého mít. Vážila bych si ho a s ním usínala, kdybych ho jen kousek měla a ve svých rukou svírala!

Čauky Srdíčko, víš o tom, že jsem moc nemocnej? Mám moc nemocný srdíčko. Protože 3/4 mám daleko uschovaný v Tobě a 1/4 mi zbyla pro život. Miluju Tě!

Chtěl bych Tě pohladit po Tvém krásném těle,
chtěl bych se zas cítit skvěle.
Pohladit Tě po tváři,
ať Tvůj úsměv zazáří.
Posílám Ti pusinku,
ať máš na mě vzpomínku.
Já zešílím bez Tebe,
jak čas letí pomaličku,
jsem úplně bez sebe,
když je úsměv na Tvém líčku.
Připadám si jako blázen,
když teď skládám tuto báseň.

Ahojky andílku, copak teď děláš? Já se koukám na Tvoji fotku a myslím na Tebe. Moc mi chybíš, Tvoje rtíky a něžný dotyky... Chtěla bych být u Tebe a dívat se do Tvých nádherných očí. Líbám Tě, lásko moje. Papa. PS: Napiš, jinak umřu steskem. Tvoje beruška.

Lásku mou odmítáš a tak jsi po ní toužil... Jestli své srdce chceš dáti jiné nebo být sám... tak mě netrap a napiš mi, co chceš? Nebudu se zlobit, budu jen umírat, srdce se rozlomí jako kus ledu... a já? Já budu tiše umírat...

Jsme spolu dlouho a já myslela, že se milujeme, ale nejspíš už to tak není. A nemůžeš se divit, já jsem nezačala ubližovat jako první.

Chybíš mi, lásko, jak rozkvetlá růže,
chybí mi Tvá vůně, která za to může.
Vůně Tvého těla,
kterou cítit bych zas chtěla.

Celý vesmír hoří mou touhou, touhou nekonečnou. Lásko má, chci zas chodit za tebou, zulíbat ruku tvou, pomazlíme se na postýlce lásky.

Nemůžu s Tebou být. A hlavně, nevím, jak tohle do těch Tvých očí říct... proto nevolám... už to víš.

Ty to víš, já to vím, z naší lásky nic není, tak proč se trápíme, proč se nerozloučíme?

Tvá dlaň byla jemná a křehká jako sněhová vločka a teď, když jsem daleko od tebe, mám pocit, jako bych ji stále cítil ve svých dlaních. Jenže tam není, rozpustila se a mně se po ní moc stýská. Chtěl bych tvé rty znovu ucítit na svých, chtěl bych znovu s hlavou přitisknutou k tvému tělu slyšet tlukot tvého srdíčka...

Promiň mi všechno, co jsem ti udělala. Moc mě to mrzí, víš? Nemůžeš být kamarád s někým, koho miluješ, protože kouskem srdce pořád doufáš, že by mezi váma mohlo být něco víc, ale je to jen sen, když ten druhý necítí totéž.

V mrazivém vánku chtěl bych utéct tam, kde bylo mi fajn, tam, kde Tě mám. I sněhové vločky třpytí se tak krásně, tak jako vzpomínky v mém smutném srdci...

Už nemám chuť se s tebou smát,
už nemám chuť se s tebou pořád hádat,
už nemám chuť se s tebou líbat
a ani chuť se s tebou milovat.
Věřila jsem v lásku, ale tys mi víru vzal!
Věřila jsem v štěstí, ale tys mi to štěstí pošlapal!
A teď nevím, čemu věřit mám!

Tak suché rty, když je nelíbáš,
tak roztoužený myšlenky, když se na mě podíváš.
Chci být teď s Tebou a cítit teplo Tvýho těla,
chci poslouchat Tvůj dech a obejít s Tebou půl světa...

Ty a já, tomu říkám láska,
když vzpomínám, srdce mi žalem praská.
Chybí mi Tvé líbání, hlazení,
dnes rozdělují nás mříže, říká se tomu VĚZENÍ!
Tys chyboval, teď tím trpím,
bez Tebe umírám, denně slzy roním.
Teď žiju jen v naději,
že můj sen věčné lásky s Tebou se jednou vyplní.

Lásko, snad mě miluješ jako já tebe,
snesl bych ti modré z nebe!
Chybíš mi moc,
myslím na tebe každou noc!
MILUJU TĚ.

Mraky plynou, plynou s časem.
A já se trápím, trápím hlasem.
Hlasem, jenž šeptá zemři, už zemři.
A tak Tě prosím, nelži, už nelži.
Ty lži jsou jako nůž, jenž bodá a bodá.
A místo krve slza, jenž padá a padá.

Lásko moje, každej mi tě závidí, ale co je to platný, když teď nejsi se mnou, moc mi chybíš. Chtěla bych tě políbit, obejmout a jen několik vět ti navrhnout. Už to není sen a chci, abys myslel na mě jen. Miluju tě.

Nevím, co se tenkrát stalo, co se vlastně odehrálo? Byla-li to sázka, jsi vítěz a gratuluji.

Na něžné pohledy mi neodpovíš,
že miluji Tě, se asi nedovíš.
Nevím, co dělat mám, co dál dělat mám,
a tak ti aspoň tuhle zprávu posílám.
Chci křičet do světa o tom, že Tě miluji,
jenže mraky se pořád stahují.
Stále nejsi sám,
jsi v obležení dam,
jak najevo Ti lásku dát.
Snad se mi nebudeš smát.
MILUJI TĚ!

To máš to srdce tak veliké, že ho můžeš dát oběma? Nechápu to, já ho mám plné Tebe! Miluju Tě, proč už se nerozhodneš?

Stýská se mi po Tvém hlase,
chtěla bych ho slyšet zase.
Chci slyšet Tvůj krásný smích,
zahledět se do Tvých očí hlubokých.

Vážně, vzduch, který dýchám s Tebou, je lepší. Země, po které kráčím, je lehčí. Chvíle, které s Tebou trávím, jsou krásné a už bych chtěl být s Tebou zase. Moc Tě miluji, kapičko rosy třpytící se v ranním slunci.

Ahoj broučínku, já bez Tebe umřu! Je mi bez Tebe tak strašně smutno! Láska je krásná, jen když jsem s Tebou, ale když s Tebou nejsem jen minutu, myslím, že se mi rozskočí srdce smutkem! Šíleně Tě miluju!

Šli jsme spolu mít sex, byl velmi příjemný a krásný. Skrývali jsme city! Jen jedna noc a nic víc, jsme pravili. Tak jak to, že na Tebe teď nemůžu zapomenout?!

Neztrácej slzičky, netrap si srdíčko,
posílám sladkou pusinku na líčko.
Na čelo, na rtíky i na Tvé vlásky
a to všechno z čisté lásky!

Hajám v peřince
v noční košilce.
Do tajů snů se nechám unášet...
myšlenky na Tebe mne začínají povznášet...
povznášet do nebe...
pomalu usínám,
na Tebe vzpomínám...
a pusinka slaďounká
je jen ode mne pro Tebe...

Chtěl bych Tě mít, Beruško,
jenom ve své loži,
Tvoje tečky počítat
moje srdce touží.

Tělo bez duše a duše bez těla,
ne, to jsem vážně nechtěla!
Postel není přístav, a postel není dům.
Komu to mám říct? Tobě, ne - oblakům!
Že jsem furt malý dítě, i když to není vidět,
tak mám se za to stydět?

Proč se na mě nepodíváš
a úsměvem mě nezahříváš.
Proč Tvé kroky nejdou ke mně,
proč usedáš daleko ode mě?

Miluji tě strašně moc,
proto prosím o pomoc,
hlavu jsi mi zamotal,
jenom tebe v srdci mám,
nechci tě v životě ztratit,
to se pak radši vrhnu do kolejové trati.
Jsi nejdůležitější v mém životě jen,
proto promiň, že protivná na tebe jsem.
Miluji tě.

Teď právě mám jenom dvě věci - depku a smutek. Obojí z toho, že mi na Tobě záleží, že Tě mám ráda, že Ti to nedokážu říct... že Tobě je to úplně jedno.

Žijeme jen jednou a nikdo neví, jak dlouho můžeme žít. Když se osud rozhodne skoncovat lásku mezi námi, pak poznáme, jak moc se nám stýská. Stýská po těch, které jsme měli opravdu rádi. Lásko, napiš mi dřív, než se něco stane! Miluji tě!

Miláčku, Ty jsi tak daleko a já jsem tak blízko, proč nemůžeme být spolu a hladit se tak jemně, jako když jsme se spolu poprvé milovali? Miluju Tě.

Zítra bude dobrý den,
uvidím Tě zas.
Už se těším jen,
jak uvidím v Tvých očích jas.

Ani ty nejbujnější fantazie a představy nedokáží proměnit černobílé řádky písmen v sametově hladké a hřejivé dotyky Tvé vonící kůže, co mi tolik chybí.

Ráno stoupá mlha, slunce procitá,
na stole voní káva rozlitá.
Tvůj dech, Tvé tělo patří vzpomínkám,
nechci víc bez Tebe dál spát!

Lásko moje, není mi moc vesele.
Chtěla bych Tě míti u sebe,
a to nejen dnešní den,
ale prožít s Tebou krásný životní sen.
Moc Tě miluju.

Slzy mi stékají po tváři,
jak v nějakém filmovém scénáři.
Chci být jen s tebou
a hýčkat tě svou něhou.
Moc mi chybíš.

Milovat znamená věřit... věřit znamená doufat... a doufat znamená odpouštět, tak miluj... věř... doufej a hlavně mi prosím tě ODPUSŤ!

Lásko, proč je taková dálka mezi náma
a já musím usínat sama?
Proč necítím vůni Tvého těla?
Já moc bych Tě teď chtěla.
Chybíš mi, lásko, čím dál víc,
to jediné jsem chtěla říct.
Miluji Tě jako nikoho na světě,
jako nikoho na téhle planetě!

Já hloupá tvým snům věřila,
pláču, protože mě nechceš znát,
pláču, protože jsi mě naučil milovat!

Zkouším psát ti milá slůvka,
co mě teď tak napadnou,
rozhoduji se tak jenom zřídka,
přichází to s náladou.
Vidět znova tvoji tvář,
ponořit se do tvých očí.
Nepřál bych si nic už dál,
prodal bych i duši.
Za ten moment euforie,
neskutečné radosti,
že nastala znova chvíle,
kdy mohu být při tobě...

Když ses mi podíval do očí, myslela jsem si, že proti mě jde láska. Ale ty sis se mnou jen hrál a nechal mě do tebe se zamilovat. Teď se jen hvězd ptám, proč, proč muselo se to stát?

Měl jsi moc krásné oči,
a já vím, že takové už nikdy nenajdu.
Měl jsi moc hezké oči,
a já vím, že na ně nikdy nezapomenu.
Měl jsi moc pěkné oči,
škoda jen, že jsem se do nich dívala tak krátce.
Měl jsi nádherné oči,
a já poprvé spatřila oči zrádce!

Ležím a dívám se do nebe,
při tom myslím na Tebe.
Vzpomínky mě trýzní,
srdce mé po Tobě žízní
a zpívá písní bolestnou - můj milý,
nevydržím bez Tebe už ani chvíli

Koukám na tvoji fotku a náhle cítím v koutku mých očí, že slza se tvoří. Lásko, každou myšlenkou na tebe mi je čím dál víc smutno. Až se zase sejdeme a já tě políbím, pak budu alespoň na ten okamžik nejšťastnější člověk na celém světě. Miluji tě!

Mé rty touží po těch tvých,
uši čekají na tvůj smích,
oči se těší na pohlazení tvé krásy,
srdíčko mi touhou vyskočí asi.

Jeden za druhým jsme stáli,
štěstí druhého jsme si přáli...
Stáli jsme jeden za druhým,
stala ses mým zklamáním...

Smutno je mi bez Tebe,
dlouhý je můj čas,
zavolej mi, prosím, hned,
chci slyšet Tvůj hlas.

Proč to děláš? To bylo naše milování tak šokující, že přes všechno to vzrušení, touhu a spalující vášeň mi víc nezavoláš? Nemysli! Já se také topím...

Jsi jako déšť a já květina, která bez tebe nemůže žít. Jsi jako nebe, já oblak, který se snaží co nejvíce se k tobě přiblížit, má ale strach, a tak se raději promění ve vodopád slz - přesně tak jako já. Mám strach přiznat Ti to, co k Tobě cítím, a raději skrápím svůj obličej slzami...

Už je tu zimička,
bodla by hubička.
Nožky mě zebou,
chci být jen s Tebou!

Stýská se mi... po tvých hebkých dlaních, po tvém pohlazení plném něhy. Stýská se mi... po tvých očích, ve kterých se skrývá mnoho malinkatých čertíků nadějí. Stýská se mi... po tvých zamilovaných pohledech, které mi řeknou víc nežli tisícero slov. Stýská se mi... každý den a každou noc, myslím stále jen na tebe a těším se moc, až zase budem ležet vedle sebe!

Ne, není důvod se na Tebe zlobit. Každej jsme nějakej, ne? Někdo chce lásku, druhej si chce jen užít. Někdo mluví pravdu, druhej lže, někdo srdce má, jinej ne... Štve mě, že jsi mi celou tu dobu lhal a nebyl ke mně fér. Ale to už máš jedno. To, co bylo mezi námi, byl jeden velkej omyl... Bohužel.

Co je horší? Psát si s tebou a neznat tě, nebo milovat tě a neznat tě? Tak proto zůstanem jen u SMSkování... ;)

Těším se na noční oblohu, na hvězdné nebe,
až zase u sebe budu mít Tebe.
Miluji Tě!

Proč se mi zdá, že Tě ztrácím,
proč jsi pro mě prokletí,
proč se v mysli stále vracím
zpět do tvého objetí.

Jak lehké je se zamilovat, jak lehké je se Ti dívat do Tvých modrých očí - topím se v nich a celou noc se mi o nich zdá! Proč ty oči patří jiné? Proč lásku lásce neoplácí? Miluji Tě!

Andílku můj, tolik mi chybíš. Tolik bych si teď přála být s Tebou, políbit Tě na Tvoje slaďoučký rty, hladit Tě po bříšku, přitulit se k Tobě a bezstarostně usnout. Moc Tě miluju!

Stýská se mi víc a víc,
komu to mám, zlato, říct?
Že v noci pláčem se budím
a ráno... zas v postýlce sama ležím!

Ahoj Králíčku,
píšu Ti básničku,
básničku o mé lásce,
co cítím k mé krásce.
Moc mi na Tobě záleží a chybíš mi.
Těším se, až se dnes uvidíme.
Stýská se mi.

Ať mi život obrátíš na jakoukoliv stranu,
tebe milovat nepřestanu.
Osud mi nevrátí to, co mi vzal,
vrátí jen vzpomínky, bolest a žal...

Nemohu na Tebe, můj milý, zapomenout,
Tvá tvář je mi blízká.
Dívám se po nebi,
moc se mi stýská.

Proč jsem si to jenom uvědomila tak pozdě... Co? To, že jsem se do tebe bezhlavě zamilovala, ALE... ;((

Beruško, bez Tebe padá mi noční obloha - celý svět hroutí se a bortí do hluboké temnoty duše. Chtěl bych Tě hýčkat v náručí, hledět, jak usínáš, jak modré studánky Tvých očí utápí se v snách, jak zlaté vodopády Tvých vlásků zaplavují Tvou tvář... Chci Tě!

Ze semínka poupátko,
z poupátka květ,
snad uvidím Tě zakrátko,
pak už nepustím Tě zpět.
S Tebou chci být
a společně snít,
proč se to nemůže dít,
proč s Tebou nemůžu jít...

Otoč se a naposledy se podívej, neboť až budeš odcházet, možná pro slzy neuvidíš.

Pohled do Tvých očí mi dává ten nejlepší pohled na svět. Těším se, až Tě opět uvidím...

Ublížil jsi, ublížil mému srdíčku.
Ještě teď moc bolí, dlouho u něho nikdo neobstojí.

Miláčku, Ty víš, jak moc Tě miluju. Tak už mě, prosím Tě, netrap! I když teď nemůžeme být spolu, budu na Tebe pořád myslet. Miluju Tě, tak na to nikdy nezapomeň!

Kde jsi, má lásko, kde jsi, má touho?
Bez tebe každičká chvíle trvá moc dlouho.
Z okna se dívám, hvězd je plné nebe.
Já v každé z nich vidím, lásko má, jen Tebe.
Posílám ti hubičku na líčko.
Měsíce se ptám, zdali máš mě rád, aspoň maličko?

Zrovna jdu spát
a toužím po tom, abys mě mohl hřát!
Chci cítit Tvůj horký dech,
dotýkat se Tě po celém těle,
chci s Tebou usínat
a vědět, že Tě mám vedle sebe!

Co je vlastně smyslem lidského života? Milovat a být milován? V tom případě nemá můj život velký smysl... anebo to ještě dokážeš změnit?

Překrásné a svůdné tělo halí jen noční košilka,
pak jej vezme do náruče měkká postýlka.
Usínám sama, ale v myšlenkách jsem stále s Tebou.

Miluji Tě, když jsi se mnou,
miluji Tě, když jsi dále,
miluji Tě neustále!

Proč jsi ke mně takhle mluvil
a proč jsi mě líbat chtěl?
V mém srdci jsi lásku vzbudil
a sám na mě zapomněl.

Milovala tě holka, co se lásky bála.
Holka, která o tebe stála!
Vzpomínky už jen v hlavě má,
a proto ten den proklíná.
Jen ráda by ještě ochutnala tvé rty,
ale to bys musel chtít i ty!

Jsi tak daleko
a přece tak blízko.
Ve svém srdci Tě stále mám,
ráda se s Tebou shledávám.
Moje úzkost nadchází,
když se s Tebou rozcházím.
Já chtěla bych s Tebou být,
abychom mohli společně snít.
Dáváš mi krásnou naději,
s Tebou jsem ale raději!

Když padá hvězda z nebe,
vzpomínám na Tebe.
Tajné přání kéž by se mi splnilo,
pak už by v mém srdci pro jiného místo nebylo.
To místo je tam, ale volné stále,
mé srdce touží poznat svého krále.
Ten král jsi Ty, lásko má,
chci být ve Tvém srdci ta jediná.
Proč nemůžeš to pochopit,
vždyť bez Tebe, lásko, už nemůžu dál žít...

Není na světě většího bolu,
než milovat Tě a nebýt spolu.

Všechno, co jsem měla, jsem ti dala! Svoje srdce, svůj svět, svou lásku! Ale tys to jen tak vzal a zahodil! Teď ses vrátil a myslíš, že POUHÉ promiň postačí? To se pleteš, já už ti neodpustím, já už tě neznám...

Láska je jak peříčko, zlehýnka se vznáší... přiletí, odletí, zůstaneš sám... a mně se po Tobě moc stýská.