Smsky o smutku

Kdybys byl tak hezkej, jak jseš ulhanej a namyšlenej, tak bych neváhala ani chvíli a hned bych s tebou začala chodit.

Ať dělám, co dělám,
stále na tebe vzpomínám,
ty jsi úplně všude!
Čím to asi bude?

Dnes jsem si mazala čísla z telefonního seznamu... a smazala jsem si i Tebe... No a co právě dělám? Mažu si Tě ze svého srdce...

Vím, jaké to je, když někdo někoho podvede. Vím, že Tvé srdce je teď bolavé. Vím, že to byl strašný hřích. Snad mi jednou odpustíš.

Když zlatá hvězda padá z nebe,
můžu si vždy něco přát.
Chtěl bych Tě mít vedle sebe
a na rty Tvé polibek dát.

Lásko, až budeš jednou sedět a vzpomínat, kdo prošel tvým životem... s krátkým zastavením, nebo se třeba i chvíli zdržel. Doufám, že tvoje srdíčko mi věnuje tichou vzpomínku, vzpomínku na dávnou lásku, která přišla ve špatnou dobu...

Že jsem vdaná, Ti nevadilo
a s touhou jsi mě miloval.
A teďka tvrdíš, že musím cítit Tvou bolest
a chápat, že jsi se už neozval!

Tak, jako neexistuje země bez nebe,
neumím si představit svůj život bez Tebe.

Ty jsi moje srdíčko,
chybíš mi, mé štěstíčko.
Tak ráda bych tě objímala
a všude líbala.
Chtěla bych být u tebe přitulená
a šeptat ti do ouška ta dvě krásná slova...

Slza se mi leskne v oku,
chci být zase po Tvém boku,
jemně se Tě dotýkat,
do ouška Ti říkat...
pravdu o Tvém krásném těle,
o tom, jak je mi skvěle,
když se na mě usmíváš...
Tak kde zase pobíháš?

Miluju Tě moc a moc,
chybíš mi tu každou noc.
Každou noc i každý den
chci Tvé srdce jen.
Jen pro sebe ho míti
a nikomu jinému nepůjčiti...
Stýská se mi!

Mám strach! Nebojím se tmy, ani jiných sil, ale bojím se toho, že bych tě mohl ztratit. A já se nerad bojím. Tak mi dej prosím jistotu, ať je jakákoliv!

Chybíš mi víc, než může chybět zámku král, lásko má, tak mi zpívej, buď tu se mnou, pojď mi hrát, lásko má, jen řekni, mám tě rád... Už to nemůžu dál v sobě tajit, chci svou lásku už konečně najít, ale v tomto případě je asi pozdě. Tys nepočkal... bezhlavě ses zamiloval, vzal si, co Ti nepatřilo a zase odešel...

Taková noc v sousedství hvězd. Nebe je na dosah. Jsme každý jinde, dvě zrnka prachu pod Velkým vozem a v každém vesmír, život, hnízda snů, vzlet i pády.

Tvé oči, Tvůj hlas,
snad přijde čas,
kdy sejdem se zas.

Dny bez Tebe jsou tak dlouhé a když konečně přijde den, kdy se s Tebou setkám, uteče jako voda. Chci, abys byl stále se mnou, abych mohla hladit Tvé tělo a něžně Tě líbat. Nic víc nepotřebuji, jen být s Tebou. Miluji Tě!

Všechno jednou končí a něco nového začíná... Nechci, aby náš vztah skončil a začal jiný. Nechci, aby vše krásné, co mezi námi je, někdy vystřídalo zklamání a zapomnění.

Miláčku můj milovaný, hrozně moc se mi stýská. Chci být s Tebou navždy. Jsem jen Tvá, patřím Ti celá. Celé mé srdce patří jen a jen Tobě. Šíleně moc Tě miluji.

Noční obloha pomalu se uspává,
myšlenka na Tebe v hlavě však zůstává.
Dnes v noci chtěla bych být jen Tvou,
ale zas jsem tu sama, sama s tou tmou...

Proč jsi nic neřekl a náznak lásky jsi neprojevil. Proč jsi odešel bez rozloučení, proč když tě potkám, se mi kolena třesou. Proč není jen láska, co se točí, proč je i bolest?

Miluji Tě a Ty to víš...
Tak lásko, proč mě kvůli tamté opouštíš?

Jsi nejhezčí holka na tomhle světě,
jsi jako růžička, co na zahradě kvete.
Máš v očích jiskřičky a vlasy hnědé,
vaříš supr kafe, to málokterá svede.
Jsi děvče moc prima, vzpomínám na Tebe,
jsi moje Sluníčko, co září pro mě z nebe!

Jednou jsi mi řekl, že už víš,
jakou vůni a chuť budeš milovat...
vůni mé kůže, chuť mých rtů
budeš navždy míti rád...
Já ti hloupá věřila,
své srdce jsem ti svěřila,
a ty jsi mě oklamal...

Kdo zná odpověď na otázku,
proč tebe nemůžu mít?
Už nemá cenu tebe chtít,
avšak já pořád nemůžu bez tebe žít.
Tolik to bolí, tak moc,
když pláču pro tebe noc co noc.

Lásko, pokud člověk miluje toho druhého, neměl by být schopen mu ublížit a podvést ho. Tak se ptám, miluji Tě doopravdy?

Slunce je krásné,
rozum nejchytřejší,
hvězdy jsou jasné
a láska přece nejkrásnější.
Jdu do země lásky,
tvá tvář se vrací zpátky,
já miluji tě moc,
myslím na tebe den i noc.
Jenomže ty si toho nevšímáš
a mé city k tobě nevnímáš...

Bez Tebe jsem jak poušť pustá,
chybí mi Tvá něžná ústa.
Chybí mi Tvé pohlazení,
zbývá mi jen krásné snění.
Mé srdce po Tvém touží,
má dušička bez Tebe se souží.

Sedím tu u rybiček a je mi smutno. Stále vzpomínám na krásné chvíle prožité s Tebou. Líbá Tě ...

Obloha nad námi je dnes otevřená. Posílám Ti všechna nevyřčená slova, posíláš mi všechna nejskrytější přání, ale to je málo pro žízeň, jež nemá ani jméno.

Co uděláme s tím problémem?
Copak s tím spolu provedem?
Asi se chvilku budem soužit,
ale hodně po sobě toužit.
Lásko, nepodléhej bolu
a počkej, až budeme spolu.

I těch pár polibků, co jsi mi dala, pro mě znamenalo hodně... a taky pro mě znamená hodně to, co jsi mi udělala... Já se ptám jenom proč? Proč, když jsi mi tvrdila, že jsi mě milovala?

Je mi smutno, bobínku...
myslím na Tebe každou chvilinku...
Dny bez Tebe...
jsou jak hvězdy bez nebe.
Chci jen s Tebou být,
jen tak mohu šťastně žít!
Miluji Tě!

Přilétl z nebe
a dal mi Tebe.
Ty jsi on a on je Ty.
Snad setkají se naše rty.
Ozvi se mi, Andílku,
už nevydržím chvilinku.

Tak smutno je mi bez Tebe,
tak dlouhý je čas,
tak rád bych Tě spatřil
a byl bych s Tebou zas...

Vzpomínám na tebe každičkou chvíli,
miláčku, prober se ze sna a spěchej k cíli.
Najdeš tam mě, najdeš tam sebe
a naši lásku, která bez tebe zebe,
a jenom ty ji můžeš opět rozehřát.

Nejím, nespím... Nesměju se, nebrečím... Od té doby, co jsi mě opustil, jsem opravdu jak mrtvá...

Prý měls mě rád, ale asi málo,
ty podvedl jsi mě, snad ti to za to stálo...
Jsou chladná i letní rána,
když v posteli ležím bez tebe - sama...

Kdo má rád, ten dlouho čeká
na svou lásku vzdálenou
a psaníčko třeba krátké
je nejkrásnější odměnou.

Tvé rty jsou heboučké a slaďoučké, jemňoučké a přítulné jako kotě na klíně. Ráda bych to koťátko pochovala drobátko, kéž by na klíně mi vrnělo a ke mně se tulilo.

Už se mi zase stýská...
Myslím na svítání,
na den bez líbání,
jak v dálce se blýská...
Jsem tak smutná bez Tebe,
jak mraky bez nebe.
Prahnu Tě mít blízko sebe,
protože miluju jenom Tebe...

Dej mi ještě šanci, pobláznil jsi mi duši,
vrať se mi... mně stesk a slzy nesluší...

Miluju tě! Tys miloval!!
Píšu! Tys psal!!
Sním! Tys snil!!
Jsem věrná! Tys byl!!!

Kdo ti jednou řekl sbohem,
ten si chtěl s tebou hrát.
Ten, kdo ti řekl nashledanou,
ten tě měl doopravdy rád.
A tak ti říkám nashledanou.

Proč musím být stále bez tebe, když mě to tak moc bolí? Chci s tebou být každý den i noc. Prosím vrať se mi, moc tě miluju a nemůžu bez tebe být!

Chodím jak tělo bez duše,
myšlenkami jsem s Tebou,
chtěl bych Tě zahrnout tou nejněžnější něhou.
Chci Tě držet za ruku, šeptat Ti krásná slova,
a chci to moc a chci to znova a znova.
Do Tvých očí hledět, lásku Ti stále dávat,
usínat s Tebou a s Tebou i vstávat.

R - jako náš rozchod, S - jako stesk, který ve mně je, M - jako miluji tě strašně moc, CH - jako chybíš mi, PV - jako prosím vrať se...

Smutná byla naše láska.
Jako planá růže v poli.
A přece při ní oči pláčou
a přece pro ni srdce bolí...

Bolí to, bolí to, bolí to hrozně moc!
Pomoz mi, žádám tě o pomoc.

Bylo to všechno příliš krásný, aby to mohlo vydržet. Teď tvrdíš, že mě nenávidíš. Je mi to líto. Miluju tě, ale ty to nechápeš. Toužím být s tebou, ale ty neslyšíš... Chci si s tebou promluvit, ale když tě uvidím, bojím se odmítnutí...

Když jsem s Tebou, létám v oblacích. Jakmile mi odjedeš, topím se v slzách a pokud bys mě opustil, zemřela bych. Já chci žít! Proto mě nikdy neopouštěj, Lásko! Miluji Tě, moc...

Už vím, že nejsi ten pravý,
učili jsme se dobré mravy.
Jsi poutník, ale nač to říkat,
však ty za to budeš pykat.
Nevím, jak jsem mohla být tak jiná,
ale nejsem ničím vinná.
Tak to už je, můj milý, konečná
a tím končí láska horečná!

Jednou všechno prostě končí,
a někde něco začíná,
já se touhle básní loučím
a naši bránu zavírám.
Krásný vzpomínky mi zůstanou,
navždy mě budou hřát!
Sbohem, lásko...

Proč ten, kdo miluje upřímně a hluboce, proč pláče a ztrácí se?

Chybí mi polibky, chybí mi krásná slova... slýchám je často a přesto mi chybí... ale přijde snad den, kdy je budu chtít slyšet a řeknu Ti je taky... nebudeš už mi vzdálený, ale budeme šťastný. Jen až láska pronikne hluboko. Tak prosím vydrž a dej mi čas a pak já Ti dám mou lásku.

Vždy, když přijde temná noc,
chybíš mi tu moc a moc.
Chybí mi polibky, chybíš mi ty,
bojím se samoty, chci Tvoje rty.
Laskat Tě, líbat vášnivě,
tuhle mou představu vnímám tak moc živě...
Ležíš tu vedle mě, laskáš mě na zádech,
jsme tady potmě, a mně tají se z toho dech...
Vzrušením téměř nedýchám,
touhou po Tobě se zalykám,
při tom vychutnávám každý dotek Tvůj,
než přijde den a skončí sen můj...

Proč jen slzy v očích mám,
když na Tebe vzpomínám?
Tak to je a vždy bude,
když někdo někoho miluje...

Miluju Tě strašně moc,
myslím na Tebe každou noc.
Každou noc a každý den,
ale i přesto prosím - na mě zapomeň...

Až mě jednou uvidíš objímat se s jiným klukem, vzpomeň si a proklínej se, že jsi byl takový a ztratil jsi to, po čem teď tak toužíš.

Sejde z očí, sejde z mysli! - Který blbec to vymyslel?

Pozdrav Ti posílám,
protože Tě ráda mám,
z duše mé volá hlas,
kdy sejdeme se zas?

Vzpomínám na tebe a z mých očí stékají slzy, co padají přímo k srdci, které umírá steskem po tobě.

Maličká věc, a přece tak bolí,
tisknu ji zoufale v ruce.
Zlomený klíček od podkroví,
kde příbytek má Tvé srdce.

Na mýtince, kde zem splývá s nebem,
v sametové trávě milovat se budem,
obloha nad námi bez mráčku,
chci zas být s tebou, miláčku.

Broučku můj, chybíš mi jako voda květince. Hrozně moc po Tobě toužím. Už se nemůžu dočkat chvilky, kterou strávíme spolu. Chci Ti pošeptat do ouška, jak moc Tě miluju!

Ahojky lásko. Jakpak se máš? Já se mám celkem dobře, ale někdo mi tady moc chybí. Nevíš, kdo by to mohl být? Měj se moc krásně, lásko, a zítra se konečně opět uvidíme. Pa, Tvůj andílek.

Králíčku, stýská se mi! Móóóóóóc! Udělej s tím něco! Chtěl bych být zase s Tebou, je mi s Tebou strašně moc pěkně, dlouho jsem se tak necítil jako s Tebou! O Tobě jsem snil a konečně se ten sen stává skoro realitou! Ani nevíš, jak moc toužím Ti říct, jak Tě mám rád! Slib mi, že až přijedeš, tak se mi ozveš! Už se nemůžu dočkat, koťátko!

Hodiny jdou stále dál,
a já na tebe vzpomínám.
Když okolo mě projdeš,
stuhnu, a ty si mě ani nevšimneš.
A přesto na tebe myslívám,
a přesto tě miluji dál.

Nechci trávit další léto bez Tebe,
jak dlouho vydržíme žít bez sebe?
Kdy už poslechneš své srdce
a dáš šanci naší lásce?

Chybí mi Tvé objetí,
chybí mi Tvá krásná slova.
V očích mám slzy dojetí,
chci být s Tebou zas a znova.
Chybí mi Tvé políbení,
chybí mi Tvůj výraz tváře,
nad které na světě není,
sluníčko, jsi mého srdce záře.

Pokaždé když usínám,
při těch vzpomínkách slzy v očích mám.
Mé srdce stále bolí,
bolest, co i býka skolí.
V té bolesti i spím,
a doufám, že se v ní už neprobudím...
Nejde to!

Pěkný den,
hodně štěstí v něm,
úsměv na tváři,
co Tvůj den rozzáří.
Hodně prima chvil,
jak rád bych s Tebou byl.

Chybí mi tvá láska, dusí mě žal.
Chybí mi tvé srdce, co sis zpátky vzal.
Chybí mi mé štěstí, tys mi ho nedával.
Chybí mi tvá duše a vše, cos sliboval.

Jsi pro mě radost, jsi pro mě zklamání,
jsi celý můj svět.
Lásko, prosím,
vrať se mi zpět!

Bez Tebe jsem jako bota bez tkaniček - nepoužitelný...

Ahojky miláčku, je mi po Tobě strašně smutno. Chtěla bych Tě teď mít u sebe, hýčkat Tvé něžné tělo, přitisknout se na Tvoje rty a milovat se s Tebou do rána. Tak mi napiš, jak by se Ti to líbilo, kocourku.

V lese z potůčku jelen vodu pije.
Bez Tebe, miláčku, těžko se mi žije!

Stýská se mi po Tvé tváři, stýská se mi po Tvém smíchu, jak ráda bych byla s Tebou v objetí a šeptala Ti slova lásky... Miláčku, tolik mi chybíš! Stýská se mi!

Pořád na Tebe musím myslet, na Tvou nádhernou tvář a sexy pohled. Stále se ptám, proč Tě tak moc miluji, odpověď znám a nelituji. Jsi moje láska a já Tě zbožňuji! Už bez Tebe nechci žít!

Jsi pro mě vzduch, který dýchám,
jsi voda, kterou piju,
tak nevím, proč dýchám,
nevím, proč ještě žiju...

V koutku pokoje nad učením sedím,
na hodinky pořád hledím.
Odpočítávám čas, kdy ve dveřích se objevíš,
svou siluetou mě potěšíš.
Rozběhnem se k sobě, obejmem se moc.
Pak si polibek dáme a budem šťastný moc
a promilujem celou noc.

Když zraníš květinu, pláče, ale žije dál. Když zraníš sebe, pláčeš, ale žiješ dál. Když zraníš mě, já nepláču - já umírám!

V hlavě mám prázdno
a v srdci stín,
je mi teď smutno,
nevím co s tím.
Stýská se mi...

Já podvedla JEHO, tys podvedl JI... Tak proč ještě podvádíme JEDEN DRUHÉHO?

Líbání s Tebou mi vzalo dech,
po milování s Tebou se mi vaří krev.
Stále a pořád se chvěji touhou
a na očích mi to vidí celý svět...
na to nejde nemyslet!

Po Tobě hořím touhou,
abych s Tebou, lásko, dlela.
Dej prosím, lásko,
abych láskou zemřít směla.

Táhnou vichry, táhnou mraky,
jestli se ti nelíbím, tak TÁHNI taky!

Kůzlátko malé,
pořád usměvavé,
kam jsi mi zmizelo?
Nedávno byl jsi tu, před mýma očima,
pak jsi se rozloučil, pohádka skončila.
Ať zase začne,
je to tu strašné.
MILUJU TĚ!

Ve jménu čeho mě teď opouštíš, tolik mi tím ublížíš. Na váhách se houpá osud, osud, který si nezasloužím. Tvé svědomí se očistí, pokud tvá láska se nepřemístí.

Vzpomínáš... kolikrát denně mobil zapípal,
jak u srdce v tu chvíli hřálo,
a každý z nás věděl, že není sám,
štěstí nám přálo.
Vzpomínáš... jak nás strašně bavil svět,
tys byl mým sluncem...
Ach, lásko, chci Tě zpět!

Já chci vnímat vůni Tvou,
být rozmazlená láskou Tvou
a usínat s touhou svou.
Každý večer s Tebou být
a ne už o tom jenom snít.

Miláčku, škoda, že nejsi se mnou, protože každá minuta strávená bez Tebe je zbytečně promrhaný čas. Moc Tě miluju! Pa, Tvůj miláček.

Cítím se jak kapka deště,
chladná a samotná.
Nevím, co chci ještě,
nechci být už samotná.
TY mi chybíš, právě TY,
zkus mi říct: Už dost samoty!

Strašně Tě miluju
a Tvé jméno všude maluju.
Nechci bez Tebe být,
bez Tebe mi nechutná jíst.

Od úsvitu do soumraku Tebe v mysli mám, zapomenout nemůžu, jak mi s Tebou bylo krásně. Teď jsi tak daleko a já se trápím. Jen Tebe miluju, jen Tebe chci mít po svém boku... Jen Tobě věrná kočička.

Jednou spojily se dvě nevinné duše.
Spojily se v jednu, aby k sobě měly blíže.
Spojily se v jednu, aby byly spolu,
aby byly spolu v radosti i bolu.

Jsem ti vděčná za to, že jsi mě naučil milovat, ale nenávidím tě za to, že jsi mě odnaučil věřit všem kloučkům na světě... VŠEM.

Stále přemýšlím, co se jen mohlo stát, že se zády ke mně obracíš. Všude tě vidím a slyším, srdíčko pláče. Zapomenout nedokáže. Vrať se prosím, neodcházej... Moc Tě miluji.

Plamínek tvých očí je tak daleko. Dívám se do něj a vidím Tebe a sebe, ale jen na malou chvíli - na chvíli, která končí soužením...

Nestyď se a vrať se zpět,
vždyť na lásce stojí svět.
Já chci jenom tebe mít
a s tebou se probudit.
Miluju tě hodně moc,
tak mi pojď už na pomoc...

Jsem moooc smutná... nikdo mě nechce... a já chci...